Němý svět

Česko je světovou dvojkou v exportu akvarijních rybiček...

Česko je světovou dvojkou v exportu akvarijních rybiček. O tom, jaký je to byznys, se ale nemluví

Akvarijní rybičky jsou tradiční ozdobou českého vývozu, ač zlaté socialistické časy pro jejich chovatele už navždy odpluly. Vyrostla jim silná asijská konkurence a tuzemskou akvaristiku ovládl tvrdý byznys se všemi jeho nešvary. Přestože evropský trh v posledních letech zaplavily levné rybičky z jihovýchodní Asie, okrasné rybky ze zdejších pěstíren se na něm neztratí. Jsou proslulé svou kvalitou, díky níž se „drží nad vodou“. Stále snad platí, že Česká republika je v jejich exportu evropskou jedničkou. Věrohodná aktuální data totiž nejsou k mání. Oficiální statistická síť zachytí jen část vývozu. Byznys s akvarijními rybičkami je vůbec němý, uzavřený svět. Obchodníci do něj nejradši nikoho nepouštějí. Své výsledky většinou nezveřejňují a s médii se mnohdy nebaví. A stát si akvaristiky, v níž se točí velké peníze, příliš nevšímá. Na rozdíl od sladkovodních ryb, o kterých má přehled a také jim sype víc a víc dotací. Kapr se dá přece jíst. V exportu už okrasné rybičky předstihl, pokud srovnáváme poslední statistické údaje. Ty říkají, že loni se z republiky vyvezlo kaprů za 369 milionů korun, zatímco export akvarijních rybiček byl zhruba o osmdesát milionů korun nižší.

Čísla s rezervou Ve skutečnosti bude obchodní saldo ve prospěch okrasných rybek. Jejich cestu do ciziny totiž statistika věrně nezaznamená, což potvrzuje i prezident Unie akvaristů profesor Petr Dvořák. „Veškerý vývoz se nedá podchytit. Někteří menší chovatelé prodávají přímo do Německa a Rakouska,“ vysvětluje. I firmy prý běžně vyvážejí bokem bez registrace. Zahraniční obchod s rybičkami bude tedy rozhodně významnější, než uvádí česká statistika, která vychází z hlášení exportérů. „Česká republika je největším vývozcem v Evropě. Celosvětově je na druhém místě,“ vyčísluje Dvořák. Vychází z rok a půl starého přehledu Ornamental Fish International (OFI), mezinárodní organizace sdružující profesionální chovatele akvarijních ryb. Jak Dvořák dodává, Česko se na světovém obchodu podílí osmi procenty. Přitom se neví, jaký objem tohoto exportně zajímavého zboží a v jaké hodnotě se v tuzemsku vůbec vyprodukuje. „Roční obrat dosahuje několika miliard korun. Přesnou statistiku ale nikdo v republice nemá,“ dodává šéf zájmového sdružení, jehož členy jsou lidé, kteří mají rybičky spíš jako koníček a jejich prodej je pro ně příjemným přilepšením.

Neveřejné obraty Petr Piták, majitel kladenské společnosti A. Q. A., která je jednou z předních exportních firem, odhaduje, že tržby za akvarijní ryby se v Česku pohybují ve stamilionech korun. „Jejich objem celkově určitě poklesl, nižší byl také v Evropě. Krize zasáhla všechny,“ uvádí Piták. Kromě menších objednávek zesílil tlak na kvalitu a cenu, což pociťují zejména chovatelé. Majitel A. Q. A. tvrdí, že jeho firma propad v prodejích neměla. Dotaz na loňský obrat však nechává bez odpovědi. „O tom neradi mluvíme,“ říká obchodník.
Na tuzemském trhu působí několik desítek velkoobchodních firem. Ani ty největší se svými výsledky zpravidla nechlubí, veřejně dostupné jsou obvykle jen údaje staré pět i více let. Obrat se tehdy u jednotlivých nejsilnějších hráčů počítal v několika desítkách milionů korun, u některých se blížil ke stovce milionů. Vývozci těží z dobré reputace, kterou si české okrasné rybičky získaly za socialismu. Jejich chovatelé ale nyní už jen mohou vzpomínat na dobu, kdy za rybičky dostávali peníze takzvaně na ruku nebo za pár dní. Teď na ně musejí čekat třeba tři měsíce či déle. A někdy se ani nedočkají. I v akvaristice se zabydlela druhotná platební neschopnost. Neplatiči se nepohybují jen na tuzemském trhu. Za odebrané ryby běžně nezaplatí i obchodníci v západoevropských zemích.

Zlaté kůlny „Rybičky jsou dnes vydřené peníze. Zlaté časy rybičkové manufaktury jsou pryč,“ smiřuje se s realitou středně velká chovatelka z Prahy. Nestojí o publicitu, protože ta se mezi akvaristy nenosí. Podobně jako její kolegové by potřebovala ulovit zlatou rybku, která by všem splnila tři přání: elektřina, plyn a voda zlevní, koruna vůči euru citelně oslabí a odběratelé budou za neonky, tetry, cichlidy a další druhy rybiček platit víc a dřív. A hlavně vůbec zaplatí.
Také šéf Unie akvaristů Dvořák potvrzuje, že prodej akvarijních rybek už není, co býval. Za minulého režimu si na něm slušně přivydělávali „hobbisté“ v kůlnách a garážích i topiči v kotelnách. Voda, světlo a teplo byly nesrovnatelně levnější, přitom za rybičky chovatelé dostávali většinou víc než v současné době. V devadesátých letech minulého století se obor profesionalizoval. „Dříve tu bývalo kolem čtyř až čtyř a půl tisíce chovatelů. Za posledních dvacet let se jejich počet snížil asi na čtvrtinu,“ odhaduje Dvořák. Neobává se však, že česká akvaristika dopadne jako kdysi východoněmecká. „Také bývala velmocí. Profesionálně tam ale rybičky už skoro nikdo nedělá,“ poznamenává.
Velká chovatelská tradice a obrovská výhoda, že Česko je v Evropě a Asie je od ní daleko. S tím spojuje obchodník Piták světlou budoucnost tuzemské akvaristiky. „Je to ryze české odvětví a jedno z mála, které ještě něco produkuje. Stát to přitom nestojí vůbec nic,“ dodává.

Silná koruna akvaristům nesvědčí Stát spíš akvarijním rybičkám dává pecku za peckou, míní jejich největší chovatel Marek Jirmásek, majitel firmy Piraňa z Hrochova Týnce na Pardubicku. Zmiňuje třeba zvýšení DPH z pěti na dvacet procent nebo nedávné rozhodnutí státních Českých drah zrušit přepravu zvířat. „Letadla přitom přepravují bedny s rybičkami na tisícikilometrové vzdálenosti,“ poukazuje chovatel, který je výjimečný v tom, že ve své velkopěstírně zaměstnává několik lidí. A každý měsíc řeší, aby měl na výplaty. „Mám spoustu nápadů, ale chybí kapitál,“ poznamenává Jirmásek. Přemýšlí proto, zda se nespojit s finančně silnějším partnerem. Majitel firmy Piraňa zatím netuší, jestli je dobře, že mu v Česku mizí konkurence, když spousta akvaristů kvůli silné asijské konkurenci skončila. „Jestli to není známka, že jsme proti světu slabší a dopadne to s námi špatně,“ uvažuje Jirmásek. Když začínal, bylo euro za 33 korun, dnes je za 24. Stejnou rybičku dříve prodával za 25 až 35 korun, teď za ni dostane 18 korun. Velký cenový propad potvrzuje i statistika vývozu. Před deseti lety vycházela kilogramová cena exportovaných rybiček na 2783 korun, v minulém roce už jen na 1075 korun.
Tradičně nejvíc českých rybiček směřuje do Německa, Francie, Rakouska, Itálie, Velké Británie a Španělska. „Kolem šedesáti procent akvarijních ryb na německém trhu pochází z Česka,“ odhaduje profesor Dvořák. Než levnější asijské totiž Němci raději koupí dražší české rybičky, která jsou zdravější a životaschopnější. Lépe snášejí přechod z akvária do akvária než z bazénů pod širým nebem, ve kterých se odchovávají v asijských zemích. Proslulé české rybičky se rozvážejí nejen po Evropě, ale odlétají třeba i do Spojených států, Kanady či Japonska.

Miliardy dolarů do výbavy Světová konkurence se neustále rozrůstá. Řada zemí, především rozvojových, považuje produkci akvarijních ryb za dobrou pracovní příležitost. Stále víc trhu ukusuje kupříkladu Izrael, který je na tomto poli novým hráčem. „Vznikají tam supermoderní pěstírny, a stát akvaristiku dokonce finančně podporuje. Rybičkám prý i dotuje leteckou dopravu,“ říká Jirmásek. V celosvětovém akvaristickém sektoru se může ročně protočit kolem patnácti miliard dolarů, odhadl už dříve generální tajemník OFI Alex Ploeg. Propočítal, že každý rok se exportuje jedna a půl miliardy okrasných rybek. „Samotné živé ryby tvoří jen asi patnáct procent celkového obratu aqua sektoru. Zbytek připadá na krmiva pro ryby, akvária, rostliny, osvětlení, filtrační zařízení a další výbavu,“ doplnil Ploeg. Domácí akvárium je v Česku drahá okrasa. „Příslušenství vyjde mnohdy levněji v rakouském či německém maloobchodu než v tuzemském velkoobchodu. Sladkovodní rybičky jsou ale u nás ještě o dost lacinější, u mořských to už rozhodně neplatí,“ porovnává šéf Unie akvaristů. Stejně jako u jiného zboží se obchodníci vymlouvají na malý trh. Sami nejlépe vědí, jaké mají marže. Hlavní je, že se najdou zákazníci.

Dotovaná ryba domácí Recept týdne: Amur v pikantní zelenině. I takto inspiruje české hospodyňky k nákupu tuzemských sladkovodních ryb reklamní kampaň organizovaná státem. Přesvědčování Čechů, aby pojídali víc kapra, amura a tolstolobika, přišlo během necelých tří let na více než 122 milionů korun poskládaných z unijního a českého rozpočtu. Projekt zvaný Ryba domácí, kterou pro ministerstvo zemědělství (MZe) připravila agentura Dorland, pokračuje i letos. Zbývá ještě utratit necelých 28 milionů korun. MZe si efekt kampaně pochvaluje. „Od roku 2008 vzrostl prodej ryb na českém trhu zhruba o třináct procent, aniž by stoupla produkce ryb,“ hodnotí mluvčí MZe Tereza Dvořáčková a odvolává se na informace Rybářského sdružení. Přidává také výsledky spotřebitelského průzkumu: „Klesl počet nekonzumentů sladkovodních ryb z 24 na 20,5 procenta. Naopak se zvedl podíl občasných konzumentů z 51,4 na 54 procent.“
Šéf agrárního resortu Ivan Fuksa (ODS), nadšený propagátor českých potravin, přesvědčuje své protějšky v EU, aby v příští sedmiletce pustili z bruselské pokladny větší dotace pro sladkovodní rybáře. Stamiliony korun přitom dostávají čeští rybáři už nyní. Jen za loňský rok šlo na produkci ryb a jejich zpracování téměř 173 milionů korun. Přes 570 milionů korun přiteklo do rybníků na jejich obnovu, odbahnění a rekonstrukci, popřípadě na vznik nových. Finanční podporu nalévanou do rybníků stát obhajuje jako ochranu před povodněmi.