Jak by měly probíhat restituce církevního majetku?
Souhlasíte s vyplacením sto miliard korun během padesáti až sto let v rámci restitucí církevního majetku?
- 1)ano 18,5 %
- 2) ne 58,7 %
- 3) nevím, nemam názor 22,8 %
Dlouhodobá vnitropolitická krize je příčinou, že se neřeší některé ožehavé otázky. K těm rozhodně patří mimo jiné restituce církevního majetku. Ministr kultury Pavel Dostál, do jehož resortu církevní otázky patří, zpracoval návrh na takzvanou restituční tečku. Její podstatou je požadavek, aby se církve vzdaly do budoucna majetkových nároků. Stát by se poté postaral o financování jejich činnosti, na kterou jim v současné době vyplácí jednu miliardu ročně. Tuto částku by jim podle Dostálova návrhu měl dávat dalších padesát až sto let. Tímto způsobem by církve byly odškodněny za majetek, jenž jim komunisté zestátnili. Doposud jim nebyl vrácen ani nijak kompenzován. Rozhodli jsme se proto, že se respondentů Manažerského barometru zeptáme, zda by s tímto postupem souhlasili. Takřka 59 procent dotazovaných se vyjádřilo, že se jim zvolený postup nelíbí, a více než 18 procent manažerů se přiklonilo k navrhovanému řešení.
Autor první odpovědi se domnívá, že je to vhodná otázka pro celostátní referendum: „Myslím si, že to prolamuje a oddaluje restituční tečku, a také si myslím, že role církví v našem prostředí má více negativních než pozitivních znaků, a proto nevidím důvod k tak velké 'podpoře' církví oproti jiným často prospěšnějším institucím. Možná by to byla dobrá otázka pro referendum.“
Rovněž tento ředitel se přiklání k tomu, že by měli mít všichni obyvatelé Česka šanci se k dané otázce vyjádřit: „Co se ukradlo, mělo by se vrátit. Problematické je ovšem rozložení do padesáti až stoletého horizontu. Je jisté, že ti, kdo budou o tomto schématu rozhodovat, neponesou hlavní finanční zátěž takového závazku. Bez jasně definovaných zdrojů splácení a způsobu zajištění hotovostních prostředků, které nepovedou k navyšování rozpočtových deficitů do budoucna, nelze takový závazek přijmout. V opačném případě je to jasně otázka na národní referendum.“
Toho, že to stane předlohou pro ostatní podobné neřešené problémy, se obává tento účastník pravidelné ankety: „Nesouhlasím, ne že by na to církev neměla nárok, ale může to být klíčové pro další podobné záležitosti.“
Každá organizace, pokud jí nestačí prostředky, si je musí podle následujícího vyjádření, vydělat sama: „Domnívám se, že i tak má církev obrovskou státní podporu. Kněží dokonce dostávají třinácté a čtrnácté platy, které byly jinak ve státní správě a samosprávě zrušeny. Pokud chce církev ještě finance, musí si je získat svojí činností jako každá jiná organizace. Církev již restituovala obrovské majetky, ze svých budov se však nerozpakovala okamžitě vystěhovat bez náhrady školy či domovy důchodců. V tomto kontextu mi připadá požadavek na další peníze drzý, nemorální, až absurdní.“
Vždyť jde o zájmy malé skupiny lidí, domnívá se autorka této reakce: „Docela se mi to nelíbí, ale nemohu posoudit, zda na to právo mají či ne. Ona z mého ohledu je také otázka, jak k majetku církev přišla. A nejsem věřící v církev, mám svoji víru, ale tam pro církev jako takovou místo není. Jsem přesvědčená, že škody, které její zástupci napáchali za celá dlouhá léta, jsou tak velké, že nevidím důvodu, proč jim ještě dávat peníze. A ještě k církvi - kolik je lidí skutečně věřících, a kolik by se tedy na církev mělo procentuálně vynakládat? Já si myslím, že je to menšinová skupina s většinovými požadavky a právy.“
Ze skupiny souhlasných odpovědí je ta první, v níž je jasné stanovisko pro napravení křivd: „Je to korektní forma narovnání dosud nevyřešené křivdy. Rozložení splatnosti se dá zohlednit v rozpočtovém plánování.“
V jiném názoru zaznívá, že demokracie musí být přístupná všem: „Demokratické principy buď platí, nebo neplatí. Není možné je aplikovat selektivně jen proto, že se někomu některá konkrétní aplikace principu nelíbí.“
Následují vyjádření jsou vyloženě nesouhlasná. První z nich je velmi kontroverzní: „Jsem zásadně proti posilování moci v „černokněžnických“ rukou. Jejich představitelům jde pouze a jenom o moc - k šíření náboženských idejí a filozofie potřebují mnohem méně, než o čem katoličtí satani hovoří. “
Představitelé církve se k majetku dostali opovrženíhodným způsobem a vracet by se jim nic nemělo: „O jaké restituci vlastně hovoříme? Vždyť majetek buď nakradli v průběhu staletí, anebo jej nikdy nezaplatili (zejména v minulých staletích představitelé křesťanské totality za práci neplatili - pouze dávali almužny na přežití, zatímco sami žili v přepychu a nadbytku).“
Tvůrce poslední reakce zvolil vyloženě nepřátelský postoj: „Dost bylo Vlků, Kalousků a dalších totalitních pokrytců, kteří se zaštiťují Bohem. Chtějí moc, ke které se snadněji dostanou přes peníze. …a udělají pro to hodně! …podstoupí i spolupráci s fašisty či komunisty!“
(Více na straně 30.)
Odpovídalo 92 manažerů
