Bruselská byrokracie potřebuje pro své úředníky dalších 300 tisíc metrů čtverečních
V metropoli eurobyrokracie naplno propukl boj místních realitních magnátů a majitelů pozemků a nemovitostí o evropské peníze. Cítí teď totiž zcela mimořádnou šanci, která se určitě nebude v dohledné době opakovat: Evropská komise nedávno vyhlásila svůj záměr pořídit si v Bruselu v několika příštích letech bezmála 300 tisíc metrů čtverečních nových kancelářských ploch. Napětí sílí, oznámení výsledků úvodního kola soutěže se blíží.
Bruselská europřirážka
Evropská komise platí bez řečí a včas, žije z pravidelných odvodů členských zemí, bankrot jí v nejbližších letech podle všeho nehrozí. Je to zcela mimořádný nájemník i solventní kupec. Jen v Bruselu pro ni pracuje na 30 tisíc zaměstnanců. Již nyní tu „okupuje“ – celkem v 61 budovách v takzvané evropské čtvrti podél Rue de la Loi – 865 tisíc metrů čtverečních kancelářských prostor. Komisi to stojí více než 200 milionů eur ročně. Většinu prostor přímo vlastní (546 tisíc metrů čtverečních), zbytek (319 tisíc metrů) si pronajímá. Ani to ale nestačí.
Kvůli rozšíření v roce 2004 a 2007 komise zaměstnala dalších 3350 úředníků, pro něž musí do roku 2010 sehnat na 35 tisíc čtverečních metrů kancelářských prostor. Dalších 250 tisíc potřebuje bující „evropská vláda“ podle svých analýz koupit nebo pronajmout do roku 2025. Oficiálně deklarovanou politikou EK přitom je raději kupovat než pronajímat.
Je tu ale jeden problém: v evropské čtvrti už prakticky není místo, všechny vhodné budovy už jsou obsazeny. Přítomnost euroúředníků navíc neúměrně zvyšuje ceny nemovitostí i pronájmů. „Zatímco běžné bruselské nájmy se pohybují kolem částky 196 eur za metr čtvereční za rok, Evropská komise platila v roce 2007 ročně 295 eur za metr čtvereční,“ konstatuje mluvčí komise Valérie Rampiová.
Mimochodem, přítomnost euroúředníků nezvyšuje pouze cenu za kanceláře, tlačí nahoru i ceny bytů. „Má to jednoznačný vliv,“ myslí si bruselský expert na problematiku bydlení Nicolas Bernard.
Euroúředníci mají vyšší platy než řadoví Bruselané, a navíc dostávají od svého zaměstnavatele i nemalý příspěvek na bydlení. Není divu, že místní majitelé nemovitostí mají za nájemníky raději zaměstnance evropských institucí než na černo pracující polské uklízečky nebo instalatéry. Belgičan může sehnat srovnatelný stometrový byt za 600 až 800 eur měsíčně, začínající euroúředník (vysokoškolák s nástupním platem bezmála čtyři tisíce eur) zaplatí měsíčně kolem 1300 eur. Majitelé bytů a domů si mnou ruce.
Vysoké ceny trápí i eurokomisaře. Rozhodli se proto zkusit opustit své „ghetto“ uprostřed Bruselu a alespoň část úředníků přesunout na periferii metropole. Komise vyzvala potenciální zájemce – majitele vhodných budov či pozemků v belgické metropoli – aby jí učinili předběžnou a stručnou nabídku: co, kde a za kolik plus pár plánků rozměru A3.
Požadavky? Raději větší než menší budovy. Dobrá dostupnost, spojení hromadnou dopravou do „evropské čtvrti“, kvalitní architektonický a technologický stav, přítomnost obchodů, dobrá cena.
„Deadline“ pro reakci byl v prvním kole stanoven na 15. září loňského roku. Speciální hodnotitelská komise by měla svůj verdikt vynést už v první polovině letošního roku.
Do sídla Úřadu pro infrastrukturu a logistiku Evropské komise v Bruselu přišlo devět obálek. A vzápětí se v „příkladném a transparentním“ sídle evropské byrokracie rozhořel zákulisní a ne příliš čistý boj obvyklý pro všechna ostatní „normální“ města.
Belgo-belgická válka
Hned za pár týdnů po uzávěrce pronikly do místních médií detailní informace o jednom z projektů: iniciátorem úniku byl přitom podle všeho sám autor, bruselská radnice. Podle zdrojů z Evropské komise se tak snaží mediálně ovlivnit evropské byrokraty ve svůj prospěch.
Brusel nabídl komisi pozemky v oblasti Heysel, hned vedle slavného Atomia, čtyři kilometry severně od centra města a zhruba pět kilometrů od stávající evropské čtvrti.
„Příchodem na Heysel by Evropská unie mohla rozšířit svůj vliv i mimo evropskou čtvrť,“ konstatuje radnice ve své nabídce citované některými místními novinami. Upozorňuje přitom, že komise by si měla se svým rozhodnutím pospíšit, protože není jediným možným zájemcem.
„Město Brusel svůj projekt prosazuje velice aktivně, hlavně mezi místními novináři,“ řekl zpravodaji týdeníku EURO jeden z nich. „Jsou to ale belgo-belgické války, my s tím nemáme v podstatě nic společného,“ dodal.
Sama komise se k nedávnému úniku informací nehodlá vyjadřovat. Mluvčí zodpovědného eurokomisaře Siima Kallase Valérie Rampiová nechce kromě obecně známých informací prozradit vůbec nic. Odmítá i zveřejnit jména dalších uchazečů o zakázku. „Samozřejmě že vám je neřeknu. Tohle přece není žádné referendum, to je regulérně vyhlášená veřejná soutež zveřejněná v Úředním věstníku Evropské unie. O výsledku rozhodne zvláštní komise, jež bude posuzovat nabídky, a ne novinové články,“ dodala mluvčí.
Nebojuje se ale jen na místní úrovni. Nesrovnalosti se objevují i jinde. Do „přestřelky“ se totiž vehementně zapojila i německá konzervativní europoslankyně Ingeborg Grässleová. Tvrdí, že soutěž není transparentní, a upozorňuje na možný konflikt zájmů. Zvláštní realitní poradce komisaře Kallase (má na starosti realitní politiku komise) Belgičan Richard Boomer je totiž sám bývalý bruselský realitní „magnát“. Z byznysu už údajně odešel, nicméně stále se přátelí se svým někdejším obchodním partnerem Paulem Delesennem. A právě Delesenne stojí za nabídkou, kterou EK předložila bruselská radnice.
„Boomer a Delesenne spolu založili několik realitních firem, naposledy společnost IZA, jež nyní vede investorskou skupinu stojící za projektem ,Heysel‘,“ říká Grässleová. „Vidím v tom jasný konflikt zájmů, pan Boomer se jako zvláštní poradce účastní všech schůzek komise, které se týkají její realitní politiky,“ dodává.
„O žádný střet zájmů nejde, vše je v pořádku,“ tvrdí mluvčí Rampiová. „Pan Boomer nemá v oblasti realitní politiky žádné rozhodovací pravomoci, pouze nám poskytuje své rady. Komisař Kallas v něj má plnou důvěru,“ vysvětluje. Členem komise, jež momentálně posuzuje nabídky včetně projektu Heysel, prý Boomer není.
Někteří úředníci Evropské komise tvrdí, že aktivity Grässleové pramení ze strachu, že by se v rámci stěhování měly na bruselskou periferii přesunout i některé prostory Evropského parlamentu. Rozhodně ale odmítají, aby byli citováni s uvedením celého jména a funkce.
BOX
Bruselská čísla
* Počet obyvatel: 1 048 491 (leden 2008), bezmála polovina (46 procent) z nich pochází ze zahraničí, většinou (55 procent) z jiných evropských zemí (hlavně z Francie).
* V Bruselu je registrováno 282 diplomatických misí (186 ambasád, 27 misí při EU, 25 stálých delegací při NATO, třináct misí při NATO a další), celkem ve městě působí 5322 diplomatů.
* Sídlí zde 300 regionálních zastoupení.
* Ve městě se koná 60 až 70 tisíc konferencí a seminářů ročně.
* V Bruselu má svou evropskou centrálu či pobočku na 2000 zahraničních firem.
* Pro Evropskou komisi pracuje přímo v Bruselu na 30 tisíc zaměstnanců.
* Evropský parlament zaměstnává v belgické metropoli přes tři tisíce úředníků, navíc každý z 785 europoslanců má dva až tři asistenty.
* Pro Radu EU pracuje zhruba tři a půl tisíce lidí.
* Evropský Výbor regionů a Hospodářský a sociální výbor zaměstnává dalších 1151 lidí.
* V centrále NATO působí asi 4000 lidí.
* Pro Eurocontrol pracuje 2204 osob.
* Sídlí zde 15 až 20 tisíc lobbistů a přes 150 právnických kanceláří s mezinárodní agendou.
* Brusel je město s největším počtem akreditovaných novinářů na světě – 1387.
Pramen: Bureau de Liason Bruxelles – Europe, říjen 2008
