Zemřel ekonom, jenž v Rusku skoncoval s centrálním plánováním...
Celý podtitul:
Zemřel ekonom, jenž v Rusku skoncoval s centrálním plánováním a zavedl tržní hospodářství
Když potřeboval ruský prezident Boris Jelcin dostat zemi počátkem devadesátých let ze zoufalé situace hrozící státním kolapsem, požádal o pomoc mladého ekonoma Jegora Gajdara. Po více než 70 letech bolševické správy nezbyl ve státní pokladně ani rubl, nebylo zlato, a dokonce ani dost obilí na přečkání zimy. „Pro Gajdara to byl šok,“ komentoval jeho příchod do vlády ekonom Daniel Yergin v knize The Commanding Heights (Velitelské výšiny). Gajdar, nejprve coby ministr hospodářství a financí a poté i půl roku jako úřadující premiér, dal dohromady tým mladých reformátorů – zastánců volného trhu – kteří měli jasný cíl: postavit zbitou ekonomiku zpět na nohy.
Vyřešit všechno naráz Bylo to, jako když „letíte letadlem, jdete se podívat do pilotní kabiny a tam zjistíte, že stroj nikdo neřídí“, popsal svou tehdejší zkušenost Gajdar. Jeho radikální hospodářská reforma položila podle některých analytiků základ budoucího desetiletého růstu, převážně za vlády prezidenta Vladimira Putina. Zároveň však způsobila razantní pokles životní úrovně většiny Rusů a umožnila získat lacino majetek několika málo vyvoleným – oligarchům. Poslední sovětský prezident Michail Gorbačov, jenž patřil mezi Gajdarovy kritiky, vystihl jeho zásadní slabinu: „Šel do politiky s mnoha nadějemi, ale chtěl vyřešit všechny problémy naráz.“ Gajdar byl od prvního okamžiku pod mimořádným politickým tlakem. Věděl, že pokud nezačne s reformami včas, komunisté v parlamentu jeho program odstřelí. „Neuplynul ani týden od startu reformy a předseda parlamentu již požadoval rezignaci vlády,“ připomíná profesor z Harvardu Jeffrey Sachs.
Smetení hyperinflací
Patrně nejznámějším Gajdarovým rozhodnutím byla liberalizace cen, která reformy 1. ledna 1992 zahájila. Výsledek? Okamžitá inflace, jež znehodnotila úspory milionů lidí. „Přišla inflace 500, 600, 700 procent,“ vzpomíná ruský politik a ekonom Grigorij Javlinskij v knize The Commanding Heights. „Peníze se proměnily v popel, nezbylo z nich zkrátka nic. Obyvatelé byli smeteni touto hyperinflací, což podkopalo jejich důvěru v ekonomické změny.“ Od té doby se v Rusku neříká „objegoriť“ (oblafnout), ale prostě „obgajdariť“.
Dalším významným krokem byla privatizace. Podobně jako v Československu, kde se akcie podniků rozdávaly výměnou za kupony, v Rusku zavedli jako platební nástroj privatizační šek v hodnotě 10 000 rublů. Akcie se měnily za šeky v aukcích. „Potřebujeme miliony vlastníků majetku, nikoli několik málo milionářů,“ hřímal tehdy prezident Jelcin, který svou autoritou nepopulárního Gajdara a jeho privatizačního ministra Anatolije Čubajse zaštiťoval. Zamýšlený výsledek se nedostavil. První vzorová privatizační aukce – prodávala se továrna na sušenky – se uskutečnila 8. prosince 1992 a o několik dní později již Gajdara ve funkci premiéra nahradil politicky přijatelnější Viktor Černomyrdin.
Následovalo období divokého kapitalismu konce devadesátých let. Chladnokrevné nájemní vraždy podnikatelů a bankéřů za bílého dne se staly běžnou součástí denních zpráv. Trvalo léta, než bolestivá éra privatizace, deregulace a liberalizace v Rusku vyústila v relativně normálně fungující tržní ekonomiku.
Chicago boy
Gajdar přiznával, že jeho ekonomické názory byly silně ovlivněny pracemi Miltona Friedmana a Friedricha Hayeka, profesorů na Chicagské univerzitě v padesátých letech. V USA kdysi populární „chicagská škola“ striktně zastává principy volného trhu, nízkého zdanění a omezené regulace soukromého sektoru. Je nasnadě, že v postkomunistickém Rusku uvyklém na státní zásahy všeho druhu příliš příznivců nenašla.
Většina Rusů proto bude raději vzpomínat na Gajdarova dědečka Arkadije, komunistického autora populárních knížek pro děti. Přesto je význam Jegora Gajdara coby člověka, který převzal odpovědnost za nepopulární, ale nezbytná opatření v době radikálních změn, zásadní. „Lidé by měli vědět, že po kolapsu Sovětského svazu byly pouze dvě možnosti: rozpad, občanská válka a potoky krve, nebo obtížné a bolestivé reformy,“ uvedl opoziční lídr Boris Němcov, jenž s Gajdarem spolupracoval ve Svazu pravicových sil. „Gajdar zvolil druhou variantu a všechny nás zachránil,“ doplnil.
Po opuštění vládních postů v roce 1994 si Gajdar svůj vliv na vývoj Ruska z pozice poradce prezidentů zachoval. V poslední době byl umírněným kritikem Kremlu, nicméně na adresu politiky premiéra Putina během ekonomické krize se letos v březnu vyjádřil vcelku pochvalně. Putin se však již dalších cenných rad erudovaného absolventa ekonomické fakulty Moskevské státní univerzity nedočká. Jegor Gajdar nečekaně zemřel minulou středu ve věku 53 let ve svém domě poblíž Moskvy.
