ČSOB dluží Trittonu a Accordu 23 miliard korun
Podílové listy kajmanských fondů, jejichž auditovaná hodnota je zhruba 20 miliard korun, ČSOB stále nepředala České konsolidační agentuře tak, jak to předpokládá smlouva parafovaná již v květnu letošního roku. Zdá se, že tyto podílové listy nebudou převedeny ještě delší čas.
Šéf ČKA Pavel Řežábek potvrdil, že podílové listy – takzvané non voting shares – nebyly převedeny a vinu klade ČSOB, která si stanovila dodatečné podmínky. Marek Ditz z ČSOB to však jednoznačně odmítá. Říká, že banka si žádné dodatečné podmínky neklade, žádá však, aby byly splněny odkládací podmínky, které jsou součástí parafované smlouvy. Vlastně jde již jen o jedinou podmínku.
ČSOB si vymínila, že dostane od České národní banky dopis, v němž ČNB prohlásí, že neevidované pohledávky kajmanských fondů vůči IPB a po jejím krachu vůči ČSOB budou uhrazeny na základě Smlouvy a slibu odškodnění. Jde o to, že IBP zásadně nadhodnotila svá aktiva v době, kdy je vyváděla do offshorových fondů. Místo vykazovaných 43 miliard korun tam šly akcie, podílové listy a hotové peníze v hodnotě zhruba dvaceti miliard korun. IPB za to ale dostala zmíněné non voting shares v původní deklarované výši, tedy nominálně 43 miliard korun. Na základě kajmanského práva tedy nebyl úpis řádně splacen, a fondy tak mají pohledávku vůči IPB ve výši rozdílu mezi deklarovanou a skutečnou cenou vložených aktiv. Tritton a Accord tak nyní mohou požadovat po ČSOB - jako právní nástupkyni IPB - aby doplatila přibližně 23 miliard korun. ČSOB tvrdí, že se na tuto pohledávku jako neevidovanou v účetnictví IPB vztahuje právě Smlouva a slib odškodnění.
Přerušené kolečko.
V zásadě by mohlo jít o banální formalitu. Tritton a Accord by uplatnily pohledávku, ČSOB by ji zaplatila, ČNB by odškodnila ČSOB a peníze v Trittonu a Accordu by nakonec připadly ČKA, tedy zase zpátky státu. To se však ČSOB ani státu příliš nelíbilo, protože by po světě obíhalo značné množství peněz a vzniklo by riziko žalob třetích stran, například firem původně kontrolujících kajmanské struktury. To by mohlo ohrozit vrácení jednou vyplacených peněz státu.
Zásadní problém je však v tom, co by se dělo, kdyby ČKA prodala non voting shares poté, co je získá, třetí osobě. Stát by tak mohl zcela zbytečně přijít o 23 miliard korun. Existence této skryté pohledávky může zčásti vysvětlovat, proč měla Nomura dlouhodobě zájem získat celou offshorovou strukturu.
Z toho, že ČNB se k plnění dosud nepřihlásila, lze dedukovat možná vysvětlení. Tím prvním je, že na tuto pohledávku by se Smlouva a slib odškodnění nemusela vztahovat a pak by celá obrovská suma šla k tíži ČSOB. Druhým vysvětlením je nedůvěra ČNB k ČKA, kdy bankéři nevěří, že by agentura kajmany neprodala dříve, než bude problém vyřešen.
Když se dva nemaj rádi.
Vše by bylo bývalo mnohem snazší, kdyby ČSOB vyměnila non voting shares za aktiva vyvedená na kajmany. Stanovy obou fondů takovýto postup připouštějí a jedinou podmínkou je souhlas ředitelů těchto fondů. Již dva roky je ČSOB jak držitelem cenných papírů, tak má právo jmenovat ředitele. Mohla tedy transakci bezesporu uskutečnit. Ditz ale tvrdí, že to udělat nemohla. Protože státní záruka se vztahovala na non voting shares, ale nevztahovala by se na cenné papíry, které by ČSOB získala jejich výměnou. To je však pravda jenom zčásti. Pokud by ČKA transakci dopředu odsouhlasila, státní záruka by trvala. ČSOB však nevěří, že by tento souhlas získala, protože se jí to nepodařilo v jiných případech. Je bezesporu skutečností, že vztahy s agenturou jsou velmi napjaté a komunikace je silně omezena, což je na škodu především daňovým poplatníkům. ČKA nutně potřebuje získat zejména aktiva z Trittonu, protože z významné části jde o akcie podniků, jejichž úvěry již byly převedeny z ČSOB na ČKA. Pokud bude agentura nedobytné úvěry prodávat, tak budou mít zřetelně větší cenu, pokud k nim budou přibaleny i akcie dlužníka.
Čí je Schwarz.
Agentura se stále domnívá, že by spolu s podílovými listy měla získat i hlasovací akcie, které umožňují kontrolu fondů. Šéf ČKA Pavel Řežábek opakovaně vyjádřil přesvědčení, že hlasovací akcie byly původně kontrolovány IPB, a tudíž patří k majetku, který musí ČSOB vydat. ČSOB naopak trvá na tom, že akcie získala z vlastní iniciativy a koupila je od kanadského advokáta Irwina Schwarze. Řežábek se proto domáhá přímé komunikace se Schwarzem. Ten však žádá souhlas nejen od ČSOB, ale i od IP banky, protože si není jist, na koho přešla práva spojená se smlouvou, kterou uzavřel s IPB. ČSOB takový souhlas odmítá vydat. Ditz argumentuje tím, že dokumenty shromážděné advokátem patří ČSOB, která je potřebuje pro soudní spor v kauze České pivo. Scharz však dokumenty odmítá vydat, protože k tomu nedostal souhlas od IP banky. Ta - ovládaná původními akcionáři IPB - dnes tvrdí, že smlouva s advokátem nepřešla s podnikem IPB na ČSOB a Schwarz je jejich advokát a žádný souhlas IPB nedá.
Týdeník EURO má informace, že spor o to, zda jsou hlasovací akcie součástí majetku zkrachovalé IPB, a tudíž na ně má stát nárok, se staly již záležitostí policejního vyšetřování. Policejní zdroje uvádějí, že ČSOB argumentuje kupní smlouvou uzavřenou mezi bankou a Schwarzem zastupujícím vlastní osobu a dosud neznámou firmu TRAAX Asset Management. V této smlouvě se má uvádět, že jedinými beneficienty prodávaných akcií jsou tyto osoby a na akciích neváznou žádná práva dalších osob.
