Když nahlédneme do té kalné nádoby, najdeme na dně chlípnost, to bezesporu. Ale také podivuhodnou absenci odpovědnosti. Děvčátko, ať je jakkoli vyvinuté a chová se sebevíc vyzývavě, je pořád a přece jen děvčátko s tvárnou duší.
trafika
Julii bylo sice třináct, když ji Romeo pojal, a soudce Havlín, kdyby ho dostal do rukou, by mu technicky vzato také musel napařit flastr natvrdo jako Opočenskému. Jenže rozdíl je v míře citovosti obou případů, toho fiktivního a toho reálného. Vzájemným stykem na sobě zanecháváme stopy, a čím je partner mladší, tím hlubší jsou. Hrozí znetvořeniny. Na to zřejmě Opočenský nepomyslel při svých hrátkách, on, dospělý, světem zkušený muž.
