Veřejnost se může setkat se dvěma vykazovanými dluhy vládního sektoru. V České republice je vykazován dluh vládního sektoru v metodice GFS 1986, která je starší verzí metodiky Mezinárodního měnového fondu a do značné míry se také blíží naší národní metodice. Druhý dluhový ukazatel je koncipován na základě metodiky ESA 1995, kterou používá Evropská unie a je relevantní pro vykazování takzvaných maastrichtských neboli konvergenčních kritérií, významných pro vstup Česka do hospodářské a měnové unie. Neměl přesáhnout 60 procent HDP.
Stoupá, nebo klesá?
Toto vše je odborné veřejnosti poměrně dobře známé. Zásadní problém však nastává, když se na tyto ukazatele podívá nezasvěcený občan a zjistí, že vykazují odlišný objem. V poměrovém vyjádření k HDP mají dokonce obrácený vývoj. Dluh vykazovaný v metodice relevantní pro Evropskou unii dosáhl v roce 2004 přibližně 1,028 bilionu korun, což je 37, 4 procenta HDP. V porovnání s předchozím rokem tak zaznamenal pokles o 0,9 procentního bodu. Letos se očekává pokles o další 1,1 procentního bodu.
Zcela jiný vývoj je ale patrný při pohledu na vládní dluh vykazovaný v metodologii GFS 1986. Jeho poměr k HDP v tomto případě činil v roce 2004 přibližně 24 procent a letos se očekává 26 procent. Laická veřejnost si v tomto okamžiku nutně musí položit otázku, kde leží příčina rozdílného vývoje těchto poměrových ukazatelů.
Ze všech stran neustále slyšíme, že zadluženost vládního sektoru neúměrně stoupá a nyní tu jsou informace o poklesu tohoto poměrového ukazatele? Jedna z odpovědí na nabízející se otázku leží v solidním hospodářském růstu, který však vede ke snižování míry zadlužení v obou uvedených metodologiích. Výrazněji je však tento faktor patrný u dluhu vyjádřeného v metodice ESA, protože dle ní dluh roste pomaleji než hrubý domácí produkt vyjádřený v běžných cenách.
Jde o státní záruku.
V této souvislosti je třeba říci, že metodika ESA 1995, na rozdíl od metodiky GFS 1986, zahrnuje do dluhu v plném rozsahu rizikové státní záruky, což jednak vysvětluje výrazný rozdíl ve výši dluhu v obou metodikách a částečně také rozdílný směr vývoje jejich poměrových ukazatelů. Státní záruky ovlivňují dle metodiky GFS 1986 roční růst dluhu v okamžiku jejich případného dluhového financování ve výši splátek. V metodice ESA 1995 pak vstupuje do dluhu celý objem poskytnuté záruky v okamžiku realizace první s ní spojené platby.
Klíč k rozluštění rozdílného vývoje obou ukazatelů tak mimo jiné leží v imputování státní záruky poskytnuté ministerstvem financí ve prospěch ČNB k pokrytí ztrát z neevidovaných závazků bývalé IPB vyplývající ze Smlouvy o slibu o odškodnění strategického investora uzavřené mezi ČNB a ČSOB. Zaklasifikování této záruky významně zvýšilo deficit a dluh vládního sektoru v roce 2003. Deficit tak dosáhl v rámci zemí Evropské unie rekordních 11,7 procenta HDP a dluh ještě stále poměrně přijatelných 38,3 procenta (to je nárůst o 7,6 procentního bodu). Tento postup tak výrazně ovlivnil tempo růstu dluhu v následujícím roce. Vzhledem k tomu, že rok 2004 přinesl pouze imputaci dvou záruk poskytnutých ve prospěch Aero Vodochody v celkové výši 10,5 miliardy korun, o které se zvýšily vládní deficit a dluh, došlo při poměrně vysokém tempu hospodářského růstu k poklesu tohoto poměrového ukazatele dluhu na 37,4 procenta HDP. Meziroční tempo růstu dluhu také ovlivnilo překlasifikování garance za ČNB ve výši 22,5 miliard korun, které bylo provedeno na základě doporučení Eurostatu. Dopad uvedené garance byl původně zachycen ve vládním dluhu a deficitu jako kapitálový transfer až v roce 2004. Na základě zmíněného doporučení byla tato garance zařazena do roku 1997, kdy vznikla.
Implicitní dluh.
Předpokládaný pozitivní vývoj vládního dluhu relevantního pro maastrichtská kritéria je v roce 2005 dán také výsledkem arbitráže v případě garance ministerstva financí pro ČSOB za Slovenskou inkasní, která byla dle metodiky Evropské unie do vládního dluhu zanesena již v roce 1997. Výsledek arbitráže určuje, že by Slovenská republika měla uhradit ČSOB částku přibližně19,5 miliardy korun, což má za následek snížení úrovně dluhu o 16,7 miliardy. Rok 2005 také ovlivní operace týkající se dlouhodobých kontraktů na pronájem nadzvukových letounů Gripen, který je zachycen formou finančního leasingu a zvýší vládní deficit a dluh o 9,6 miliard korun. Úroveň imputovaných státních záruk tak v roce 2005 dosáhne celkem 8,2 procenta HDP.
Ukazatel dluhu dle ESA 1995 poskytuje na rozdíl od ukazatele v metodice GFS 1986 menší přímou vazbu na vývoj deficitu vládního sektoru. Rozdílný vývoj dluhového ukazatele je také dán odlišným pokrytím vládního sektoru v jednotlivých metodikách tedy tím, jaké subjekty jsou do výpočtu dluhu zahrnovány. V evropské metodice je vymezení vládního sektoru širší a zahrnuje navíc PGRLF, Vinařský fond, finanční skupinu ČKA, Českou inkasní, Správu železniční dopravní cesty, veřejné vysoké školy a některé příspěvkové organizace. Toto širší vymezení vládního sektoru v roce 2004 a pravděpodobně i 2005 paradoxně přispívá nejvýrazněji k nižšímu nárůstu vládního dluhu v metodologii ESA, protože ČKA již několik let výrazně splácí z výnosů z prodeje svých aktiv (bloky nebonitní pohledávek) přijaté úvěry. Dluh ČKA se navíc snižuje úhradou její ztráty ze státního rozpočtu; tyto úhrady se však v rámci vládního sektoru konsolidují a nemají tudíž vliv na výši celkového vládního dluhu.
Úroveň vládního dluhu nepředstavuje v současnosti pro Českou republiku závažný problém.Je však třeba mít na zřeteli, že rostoucí objem dluhu přináší zvýšené náklady na jeho správu. Ať je však vykazovaná úroveň vládního dluhu jakákoli, je třeba také věnovat patřičnou pozornost takzvanému implicitnímu dluhu, který je spojován především s udržitelností českého penzijního systému, garancemi státu a Fondu národního majetku a v neposlední řadě také s připravovanými projekty spolupráce veřejného a soukromého sektoru (takzvanými PPP projekty). Při rostoucím významu, který je ze strany Evropské unie přikládán vývoji dluhu a ve světle výše uvedených potencionálních závazků se bez příslušných reforem jeho výše může za krátký čas projevit jako zásadní překážka členství Česka v evropské hospodářské a měnové unii, tedy přijetí společné evropské měny.
