Strategie proti radikalizaci mladých přistěhovalců má být přijata do konce roku
Až dosud utajovaný plán na převýchovu mladých radikálů, zejména z řad muslimů žijících na území Evropské unie, nabývá konkrétnějších rysů. Evropský protiteroristický koordinátor Gijs de Vries přednesl před pár dny svou vizi při přednášce v Centru pro evropská studia Harvardské univerzity. Chce ovládnout veřejné mínění a „vrazit klín“ mezi teroristy a jejich dosavadní příznivce, hodlá celosvětově podpořit umírněné muslimy v jejich boji proti „radikální muslimské menšině“. Vyzývá kromě toho k opatrnějšímu způsobu komunikace s muslimy. Mnohdy prý dochází ke zbytečným nedorozuměním jenom proto, že muslimové si vykládají některé západní pojmy úplně jinak, než byly původně zamýšleny.
Nizozemci utíkají.
Evropské státy se obávají radikalizace muslimských menšin a po britském a nizozemském vzoru postupně přecházejí od otevřené politiky „přijímání uprchlíků k obohacení vlastní kultury“ k politice „tvrdé integrace“, k politice jazykových a znalostních testů.
Londýn už tři roky praktikuje přístup jazykové a politicko-kulturní asimilace imigrantů. V Nizozemsku zase musejí od roku 1998 nově příchozí zájemci o občanství podle zákona o integraci absolvovat povinný kurz nizozemštiny a sociální a politické orientace. „Původní“ Nizozemci zase svou kdysi tolerantní zemi houfně opouštějí. Po dvou politických vraždách z poslední doby - politika Pima Fortuyna a režiséra Thea van Gogha - raději emigrují do Austrálie, na Nový Zéland nebo do Kanady.
Obecně se má za to, že ohnisky radikálních myšlenek a akcí jsou chudé muslimské komunity, které žijí zcela bez kontaktu s okolním světem právě na území členských zemí Evropské unie, většinou v ghettech na okrajích velkoměst. Politici v Německu hovoří o „paralelní společnosti“. Polovina Maročanů a Turků žijících v Nizozemsku považuje muslimský životní styl a západní životní styl za „nekompatibilní“. A co je horší, souhlasí s nimi i polovina nizozemské populace.
Vlády v Nizozemsku, Francii a Španělsku už blokují některé radikální muslimské internetové servery a zakázaly na svém území vysílání satelitní televize al-Manar, kterou provozuje militantní šíitské hnutí Hizballáh.
Chudoba a izolace od okolního světa, říká evropský protiteroristický koordinátor de Vriese, není tou hlavní příčinou příklonu k ideálům teroristů a radikálních skupin. „Mezi chudobou a sociální deprivací a terorismem nebyly prokázány žádné přímé vztahy. Mnoho teroristů včetně těch evropských bylo vzdělaných, měli dobrou práci, byli zkrátka poměrně dobře integrováni do západní společnosti. Zdá se, že mnohem zásadnější roli sehrály důvody a faktory související s politikou,“ uvedl ve své přednášce na Harvardu.
De Vries se domnívá, že teroristům pomáhají zejména regionální konflikty, špatný způsob vlády a chyby státního aparátu. „Nejdůležitější složkou mezinárodní protiteroristické strategie proto musí být snaha zabránit a vyřešit regionální konflikty a zajistit dodržování lidských práv a kvalitního systému vlády…“ tvrdí Gijs de Vries. Je si jist, že pro další vývoj jsou nesmírně důležité dobré evropské vztahy s islámskými zeměmi, se severní Afrikou a Středním východem.
Evropa už se podobnou taktikou, zdá se, řídí. Unie je jedním z hlavních sponzorů poválečné rekonstrukce a obnovy v Iráku a Afghánistánu. Členské státy EU poskytují společně více než pětapadesát procent světové rozvojové pomoci. V roce 2010 by se měly dostat k částce dvacet miliard eur ročně. Do tohoto scénáře zapadá i rozhodnutí britské veřejnoprávní BBC zrušit deset svých evropských rozhlasových poboček a zahájit vysílání zcela nového televizního kanálu v arabštině.
De Vries ale přichází i s dalšími návrhy, jak teroristům znesnadnit život. „V boji s teroristy jsme se už patřičně poučili. Víme například, že jednou ze zásadních věcí je vrazit klín mezi teroristy a ty, které prý zastupují, jejichž zájmy údajně hájí. Veřejné mínění je základní součástí každé protiteroristické strategie. Pokud ti, jejichž jménem teroristé vystupují a bojují, jasně a srozumitelně prohlásí, že terorismus odmítají, můžeme teroristy porazit,“ tvrdí de Vries.
Pozor na jazyk.
V poslední době se ukazuje, že taktika „vrážení klínu“ mezi teroristy a jejich možné zastánce slaví úspěch. V Jordánsku sice podpora násilí ve jménu islámu proti civilistům sílí, všude jinde v arabském světě - v Turecku, Libanonu, Marokou, Pákistánu i Indonésii - ale podle průzkumů výrazně klesá. Ve Španělsku dokonce letos místní Islámská komise terorismus, al-Káidu a samotného Usámu bin Ládina oficiálně odsoudila formou pro místní muslimy závazné fatwy.
Evropa problém radikalizace muslimského světa považuje za velmi vážný, zdá se ale, že to nebude chtít dát příliš najevo. Zřejmě proto, aby konflikt ještě více neeskaloval. „Nezažíváme žádnou válku civilizací,“ tvrdí de Vries. „Ve skutečnosti vidíme jen bitvu uvnitř světa islámu, mezi nebezpečnou menšinou a většinou, která se do žádných násilných aktivit nechce zapojovat. Tato bitva neprobíhá pouze na muslimské půdě, ale i v Evropě.“
Brusel se podle všeho bude snažit na svou stranu získat právě umírněnou muslimskou většinu. „Tato většina hraje - nejen zde v Evropě, ale všude na světě - při prevenci terorismu páchaného ve jménu islámu naprosto klíčovou roli,“ myslí si Gijs de Vries.
Jak ale může Západ umírněné muslimy v jejich boji podpořit? Například se musí snažit jim porozumět a zbytečně - jen kvůli své hlouposti nebo lenosti - je proti sobě nepoštvávat. Musí pochopit jejich myšlení, jejich jazyk. „Měli bychom být velice opatrní při používání nejrůznější pojmů. Jazyk není nikdy neutrální. Když Američané nebo Evropané používají termín „válka proti teroru“, vzpomene si mnoho muslimů na to, jak krátce po 11. září 2001 hovořil americký prezident George Bush o křížové výpravě. Nebo když západní média hovoří nebo píší o islámském terorismu… Takovou paušalizací v podstatě snižují hodnotu snah mnoha umírněných muslimů bojovat s teroristy, kteří vedou svou válku právě ve jménu islámu. Většina muslimů ale takové jednání odsuzuje,“ tvrdí evropský protiterororistický koordinátor. Stejně prý teroristům pomáhá, když západní média donekonečna přehrávají záběry krveprolití v Iráku nebo oběti mučení koaličních vojáků ve vězení Abu Ghraib.
Gijs de Vries je přesto optimista. Jak řekl na Harvardu: „Myslím, že můžeme terorismus porazit. Musíme prostě zabránit tomu, aby se další generace teroristů vůbec objevily. Musíme zlikvidovat živnou půdu terorismu,“ prohlásil de Vries. „Ale nebude to vůbec snadné,“ dodal.
Mešity? Raději ne!
S návrhem vypracovat „strategii prevence terorismu“ přišli v Evropské unii jako první Britové. Ti momentálně v EU předsedají a určují proto agendu celé organizace. Londýn si přeje, aby strategie vznikla ještě letos a v prosinci ji schválila Rada ministrů spravedlnosti a vnitra EU.
Podobný protiteroristický dokument chystá i nadnárodní Evropská komise. Její materiál by měl podle představ komisařů vést k „identifikaci a popisu faktorů, které se mohou podílet na nebezpečné radikalizaci a které v lidech vzbuzují ochotu nechat se zverbovat teroristickými skupinami.“
Na boj s radikálními muslimy se ale připravují i jednotlivé členské státy, zejména ty, které mají na svém území silné muslimské komunity. Již zmiňovaní Britové už začali s vyhošťováním radikálních náboženských, především muslimských kazatelů. Francouzský ministr vnitra zase přišel s nápadem na nepřetržitý monitoring všech mešit v zemi. Švédská opoziční Liberální strana pak navrhuje uzákonit povinnost pro učitele oznámit jakékoli podezřelé známky náklonnosti žáků a studentů k radikálnímu výkladu islámu policii nebo zpravodajským službám.
Česko nestojí stranou, problematikou radikalizace muslimů se zabývá už i vláda. Ta dostala loni na stůl zprávu Bezpečnostní informační služby o situaci v muslimských komunitách v Česku. Kontrarozvědka současně varovala, že povolení výstavby mešit na českém území by mohlo zatím poměrně poklidnou situaci nebývale vyostřit.
