Požadavky platformy poslance Tlustého mohou způsobit destabilizaci politické scény
Cosi zvláštního se narodilo minulou středu v české politice. Osmičlenná skupina poslanců ODS oznámila vznik „reformní parlamentní platformy, která si klade za cíl v co největším rozsahu prosazovat a realizovat program ODS. Cílem není štěpení ODS, ale naopak návrat k principům ekonomické politiky ODS. Na důkaz toho svými podpisy stvrzujeme platnost Smlouvy s občany, kterou vyhlásil Mirek Topolánek ve dnech 2. a 3. června 2006,“ stojí v deklaraci. Platforma chce ve sněmovně prosazovat „základní principy ekonomického programu naší strany“ a je otevřená všem poslancům ODS, jejím senátorům, hejtmanům, starostům a prostě všem, „kteří si myslí, že politika je o hodnotách a ideálech“.
Platforma prý „ukončí svou činnost v okamžiku, kdy se podaří obnovit vnitrostranickou komunikaci vládních představitelů ODS s vlastními poslanci a až se vedení ODS vrátí k prosazování svého vlastního programu“.
Za svého lídra si zvolila Vlastimila Tlustého, bývalého šéfa poslaneckého klubu ODS a v první Topolánkově vládě ministra financí. Jejími dalšími členy jsou poslankyně a poslanci Eva Dundáčková, dříve předsedkyně mandátového a imunitního výboru, Alena Páralová, jež se nestala ministryní práce a sociálních věcí, bezpečnostní expert Jan Klas, ekonomický odborník Michal Doktor, Jan Schwippel, Aleš Rádl a Juraj Raněnec. Svůj podpis vzal zpět Jan Vidím, takto šéf sněmovního výboru pro obranu: v platformě bude pouhým „pozorovatelem“. Mirek Topolánek sice akci platformistů téměř pardonoval, označiv ji za „pozitivní nátlak“, leč jistě zůstává ve střehu. Byl to přece Vlastimil Tlustý, kdo jej zkraje května veřejně ocejchoval jako zrádce voličů ODS a jejího programu.
Odvaha „osmi statečných“ nešla tak daleko, aby si místo platformy říkali frakce. To je v našich stranách stále „zakázané ovoce“! Řádnou frakci si po Listopadu trouflo vytvořit jen pár spanilých konzervativců v ODA, když už to s ní bylo „hop, anebo trop“. ODS měla v minulosti názorové proudy, případně aliance, a pak i platformu, ale na frakci si dosud netroufla. V ČSSD sice za Vladimíra Špidly a Stanislava Grosse existovala latentní prozemanovská frakce, ale pod Kavanovou taktovkou se z ní posléze vyklubala zase jen neslaná nemastná levicová platforma. Jako by v polistopadových stranách přežívalo dědictví po Leninovi, jenž na X. sjezdu Komunistické strany Ruska (bolševiků) zjara 1921 prosadil zásadu, že „jednota vůle, názorů a činů a železná kázeň jsou zákonem marxistické strany“, čili že frakční činnost a porušování stranické kázně nejsou přípustné. Stalin mimochodem obojí považoval za zločin a svoje oponenty za něj nechával popravovat. Časy se ale změnily, duch Kominterny vzal ďas a v demokratických stranách, v nichž si všichni nemusejí povinně myslet přesně totéž, jsou frakce čímsi přirozeným. Činí strany srozumitelnějšími, pro veřejnost přehlednějšími. Navíc usnadňují vnitrostranickou výměnu názorů, poněvadž frakce s lídrem v čele sice musí respektovat zásadní programové cíle a usnesení stranického sjezdu, ale zároveň má právo zastávat v dílčích otázkách odlišný názor a prezentovat jej ve straně i mimo ni. Nedostává-li se však stranické většině a frakci základní tolerance, frakce buď - jako Lafontainovo křídlo v SPD - stranu opustí, anebo se strana rozštěpí.
Z obojího je v ODS obava, takže ani liberálové každým coulem jako například senátor Jaroslav Kubera se do Tlustého frakce nehrnou. Poslanec ODS Boris Šťastný nabádá k nejvyšší opatrnosti: „Vstoupil jsem do politiky v roce 1997, kdy vznikla v ODS platforma proti Václavu Klausovi. Výsledkem byl téměř rozpad ODS a oddělení frakce, ze které vznikla Unie svobody. Proto nevidím důvod, abych v tuto těžkou chvíli podporoval něco, co komplikuje Topolánkovi život.“ Podle místopředsedkyně sněmovny Miroslavy Němcové vznik frakce „ODS oslabí, protože vytváří dvě skupiny, které ať chtějí, nebo nechtějí, budou spolu soupeřit, a tím prosadíme v programu méně, protože tu slabost vycítí i ostatní strany“. Může mít pravdu, pokud je ODS vlastní spíše soupeření než dialog. Za nešťastný, ODS a koalici ohrožující krok označila ustavení frakce i většina krajských hejtmanů. Středočeský hejtman ji však podpořil: „Ve frakci by mělo být všech 28 tisíc členů ODS. Rozhodně jsem pro to, aby se z programu ODS prosazovalo mnohem více,“ říká Petr Bendl. Václav Klaus v podobných situacích reptalům připomínal, že pokud ODS nedostala ve volbách 51 procent hlasů a nemůže vládnout sama, ale jen v koalici, na kompromisy prostě přistoupit musí.
Loňské červnové volby skončily tak vyrovnaným výsledkem, že chce-li ODS po osmi letech v opozici vládnout, ony kompromisy jsou a budou mimořádně velké. Kdyby se ODS oficiálně ztotožnila s požadavky Tlustého frakce a na koaliční partnery brutálně nalehla, vláda s Topolánkem v čele by to nepřežila. Pokud je právě tohle nepřiznaným, leč perspektivním cílem Tlustého frakce, pak v ODS hrozí převrat a následná destabilizace české politické scény, před níž už varoval prezident republiky. Ledaže se Mirku Topolánkovi budou i nadále „ty podmínky, které jsou nastaveny ke vstupu do frakce“, jevit „natolik přijatelné, že tam vstoupím“. Od Topolánka by to byla vtipná koncovka téhle partie, i když Vlastimil Tlustý a jeho přátelé by to asi neocenili.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
