Vladimír Mlynář dostal ministerstvo
„Tak panu Mlynářovi odklepli to jeho ministerstvo,“ zvedla paní Müllerová hlavu od novin. „To rád slyším, konečně nám budou rekomando nosit odpoledne,“ odpověděl Švejk. „Já teď půjdu ke Kalichu a kdyby něco, pošlete mi mail.“ Švejkova spokojenost je oprávněná, protože Vladimír Mlynář vedle odpoledního doručování doporučených dopisů slibuje do čtyř let internet na každé poštovní pobočce a přístup občanů ke čtvrtině státní agendy v elektronické podobě. Teď už jde jen o to, zda nové ministerstvo informatiky více potřebují občané, nebo ministr sám.
Mlynářovo tvrzení, že jeho úřad vzniká sloučením tří již existujících institucí – Úřadu pro veřejné informační systémy, úseku spojů ministerstva dopravy a spojů a odboru akreditace elektronických podpisů Úřadu pro ochranu osobních údajů – je hezký eufemismus. Nejde ani tak o sloučení, jako o přejmenování dosavadního Úřadu pro veřejné informační systémy. Přečtěte si minulý čtvrtek přijatou novelu kompetenčního zákona. Slovo „úřad“ se nahrazuje slovem „ministerstvo“, to je její podstata. Protože by však dosavadních 120 zaměstnanců úřadu bylo málo i na „maličké, manažersky řízené“ ministerstvíčko, uštíplo se někde ještě 30, onde 20 lidí.
Než vznikne sloučením agend ministerstva školství, ČSTV a Sazky ministerstvo pro volejbal, bude Mlynářův úřad nejmenší mezi rovnými. Sto sedmdesát lidí, dvě stě milionů korun ročního rozpočtu. Bude se zabývat, řečeno ministrovými slovy, „počítačovou gramotností, změnou úředních agend tak, aby byly vyříditelné na dálku, a lepším přístupem lidí k internetu“. Jde o věci, které tak či onak běžely, aniž by vznikla akutní potřeba zesílení jejich státního dirigismu. Poslanec Martin Říman z ODS si dokonce myslí, že informatika se i v minulých letech úspěšně rozvíjela nikoliv proto, že by ji řídila moudrá vláda, ale proto, že „vláda do toho moudře nestrkala nos“. To o té úspěšnosti je diskutabilní, ale je fakt, že minulá vláda na státní informační systém moudře nasadila přemoudřelého mladíka Karla Březinu. Což byl ministr bez portfeje, jehož pracovní náplň Mlynář charakterizoval, že se jen vozí v drahém autě a pořádá recepce.
Mlynář to musí vědět, sám už jednou ministrem bez portfeje byl. Ale mít vlastní úřad s vlastním autoparkem, vlastní hospodářskou správou s vlastním barákem, to je jiné kafe. Bohužel, nejviditelnějším krokem ředitele české informatiky zatím bylo, že „vykouřil“ z budovy na Žižkově Úřad pro ochranu osobních údajů. Jeho šéf Karel Neuwirt mluví v této souvislosti o paralyzování úřadu a nutnosti začínat znovu. Možná to tak horké nebude. Ale možná je to pravda. V takovém případě by moudrá péče vlády o českou informatiku začínala dost kontraproduktivně. Ještě že zřejmě jde o dočasný stav. Agentura STEM teď zjistila, že se Unie svobody s dvěma procenty preferencí už ocitá mimo rozlišovací schopnost voličů. Nemusí to trvat dlouho a opustí i vládní posty. V takovém případě je pravděpodobné, že Mlynářův nástupce už jmenován nebude.
