Česká vláda se na svém posledním zasedání v roce 2016 nedohodla na tom, zda doopravdy chce zavést diferencované sazby pojistného podle toho, o kolik dětí poplatníci pečují.
Jak praví vládní dokumenty „místo dosavadní jediné sazby pro zaměstnance a jedné sazby pro osoby samostatně výdělečně činné se pro obě skupiny pojištěnců zavádějí 4 sazby. Stávající sazba bude platit pro ty poplatníky, kteří nepečují o žádné nezaopatřené dítě nebo pečují jen o jedno nezaopatřené dítě; u těchto poplatníků se výše sazeb nemění. Nejnižší sazba bude platit pro ty poplatníky, kteří pečují aspoň o 4 nezaopatřené děti (pro zaměstnance bude nulová, pro osoby samostatně výdělečně činné ve výši 22,7 %, neboť osoby samostatně výdělečně budou muset i v tomto případě uhradit to pojistné, které z vyměřovacího základu zaměstnance platí jeho zaměstnavatel).“ Pro zájemce k nahlédnutí kompletní dokument.
Větší nesmysl, který je spojen s administrativními náklady na straně úřadů i zaměstnavatelů, je docela obtížné vymyslet. Především proto, že český stát má dostatek nástrojů na podporu rodin s dětmi a další nepotřebuje.
Kdyby šlo státu čistě o finanční přínos pro rodiny, mohl by použít některý z existujících prostředků. Pokud by mu šlo o peníze za děti, bez ohledu na ekonomickou aktivitu rodičů, mohl by zvednout přídavky na děti, pokud by chtěl přihlížet k tomu, zda přednosta domácnosti pracuje, udělal by to stát prostřednictvím daňového zvýhodnění za vyživované dítě, formou slevy a/nebo daňového bonusu. Bonus má navíc charakter negativní příjmové daně a dosáhne na něj i poplatník, který by odečitatelnou položku od základu nevyčerpal (dostal by se do záporu). Administrativní náklady by byly v podstatě nulové, protože obojí už české úřady i zaměstnavatelé znají a mají na to software.
Jediné vysvětlení, proč se chce sahat do sociálního (důchodového) pojištění, je představa nějaké mentální mašličky, jako že potřebujete mít nějakou vazbu mezi dětmi, jejich producenty a důchodem množivých vlastenců. Co na tom, že peníze, jak známo, mašličku nemají, a že je fakticky poplatník dostává tady a teď, nikoli až v důchodu (i když ten mu navzdory snížené sazbě není krácen). Ministerstvo práce a sociálních věcí říká, že už teď máme v důchodových pravidlech zanesenou „tzv. náhradní dobu pojištění, která je zároveň vyloučenou dobou; tito pojištěnci tak získávají dobu pojištění, aniž by za ni platili pojistné, a nesnižuje se jim výpočtový základ“. To je sice pravda, ale každý odborník na pojištění vám řekne, že i to je chyba, která jde proti smyslu pojištění.
Vše o pojištění čtěte na finance.cz
Každé nové opatření, které je spojeno s dodatečnými náklady, administrativní zátěží a úředníky a přitom nic neřeší, je oslovina. Se solidaritou to nemá vůbec nic společného, protože jí dovedete zajistit efektivněji (bez těch vícenákladů), a vůbec bych to slovo v téhle souvislosti nepoužíval.
Je totiž rozdíl, zda máte dávku nebo daňový bonus anebo slevu na pojistném, kterou nejlépe využijí nikoli chudí, nadaní dětmi (těm by nejvíc vyhovoval dětský přídavek) či chudí pracující nadaní dětmi (to nese bonus), ale nadprůměrně dobře vydělávající s hodně dětmi, kteří nedostanou přídavky (ty jsou limitovány 2,4násobkem životního minima), a sleva na dani/bonus ve výši 13 404 Kč ročně na jedno dítě, 15 804 Kč ročně na druhé dítě a 17 004 Kč ročně na třetí a každé další dítě se jim pořád zdá málo.
Takže snížit si daň na úkor všech ostatních skupin jim přijde nejsnazší, když k tomu přidají jiný, důchodový příběh. Jako že nám vyrábějí budoucí plátce důchodů, kteří nás budou živit. Vždycky jsem doufal, že něco tak průhledného nemůže projít. A vidíte, už je to tady, pouze dočasně vládou přerušeno. Rok 2017 je rok volební a vše naznačuje, že bude na dárečky stejně bohatý jako rok 2006. Tehdy to vyšlo na šedesát miliard. Je na co se těšit.
Čtěte další komentáře autora:
