Všichni britští spolužáci mého mladšího syna, s nimiž bydlí na jednom patře na koleji, hlasovali včera pro Labour Party Jeremyho Corbyna. Když jsem se ptal, co je k tomu vedlo, nebylo to ani tak kvůli hodně levicovému kursu, který labouristi pod jeho vedením nabrali, ale spíš snaha o jakýsi reparát za loňské referendum o brexitu namíchaná s antipatií vůči konzervativcům v jejich současném provedení, a Therese Mayové osobně.
V případě potenciálních i současných univerzitních studentů mohl zaujmout i slib zrušení školného (platí se 9000 liber). Svoji roli sehrála i strategická volba, kdy šance liberálních demokratů, kteří by za jiných okolností byli považováni za proevropskou, ale liberální alternativu, byly mizerné (což se potvrdilo).
Na tom pokusu o reparát něco bude, protože kdyby loni mladí lidé, zastánci britského setrvání v Unii, k referendu přišli, bylo by to také bývalo dopadlo jinak, Cameron by byl nadále premiérem a Theresa Mayová loajální členkou jeho kabinetu, která byla přeci vždycky pro…
Kdo nehraje, nevyhraje, ale kdyby britská premiérka věděla, jak dopadne její sázka na posílení mandátu pro klíčová jednání o podmínkách brexitu, sotva by se do předčasných voleb hrnula. Místo silného mandátu pro brexit jej má výrazně slabší, místo pohodlné většiny v dolní komoře bude muset hledat podporu, nejspíš v Severním Irsku: utrpět vítězství a zároveň si střelit gól do vlastní brány, komu by se do toho chtělo.
Pozoruhodný výsledek včerejších voleb budou rozebírat jiní, povolanější, ale jedním z hřebíků, které si vlastnoručně zatloukli, musel být i návrh konzervativců na financování dlouhodobé sociální péče, který si okamžitě vysloužil přezdívku „daň za Alzheimera“. Protože Česko bude mít vinou demografie stejný problém, jak péči financovat, má smysl to trochu rozebrat.
V Británii je to tak, že stát platí náklady na stacionární péči jen doopravdy chudým, jejichž majetek je nižší než 23 250 liber (včetně nemovitosti), kdežto v případě domácí péče není hodnota vlastněné nemovitosti do majetkového testu zahrnutá. To je samozřejmě problematické a toryové to chtěli sjednotit, takže nemovitý majetek by byl zohledněn v obou případech, ale nominální výše testu by byla zvednutá na 100 tisíc liber.
Čtěte, jak na britské volby reagovala libra:
Libra se po volebním šoku propadla o dvě procenta. Investoři se bojí chaosu
Zároveň slíbili, že nikoho nebudou nutit k prodeji vlastního domu, aby měl na ošetřovatelku, fakticky by se náklady na poskytnutou péči vymáhaly až „ex post“. Inkriminovaná pasáž začíná na straně 61 programu konzervativců a doporučuji si jí přečíst.
Když s podobnou myšlenkou přišli v roce 2010 labouristé, ihned za to schytali od konzervativců nálepku, že je to „death tax“, přesto nápad po pár letech převzali. Tak teď to dostali zpátky jako „daň za Alzheimera“, což je neméně chytlavé. Iritující pro voliče byla i skutečnost, že reforma měla být spolufinancována testováním příjmu na výplatu u příjemců oblíbené seniorské dávky v podobě „otopného“.
Odborníci by řekli, že než diferencovat mezi těmi, kteří měli to štěstí a závěr jejich života nebyl doprovázen potřebou dlouhodobé péče (ať už domácí nebo ve stacionáři), a těmi, kteří se bez toho neobešli, formou vstupu do dědického řízení touhle pohledávkou, můžete rovnou zvednout dědickou daň, ale to by to toryové od svého majetnějšího elektorátu pěkně schytali.
Úplně jiné financování dlouhodobé péče mají v Německu a Holandsku, kde se platí z veřejného pojištění, konstruovaného jako naše zdravotní, takže vlastně nejde o pojištění, ale o odvod z mezd současné ekonomicky aktivní generace, z jehož výnosu se platí náklady na péči o seniory, kteří čerpají jak zdravotní a sociální péči.
Takže máte na výběr buď zdanění majetku přímo, nebo nepřímo (viz návrh), což je politicky, jak vidíme, nepopulární, anebo průběžný systém, zatěžující cash-flow jedné generace dodatečnou zátěží, která nemůže vzhledem k demografii doufat, že by stejným způsobem bylo postaráno o ní, což také není nejšťastnější. Kdo si chce postudovat, má k dispozici starší, ale použitelný odkaz. Češi mají toho času stran jakýchkoli reformních nápadů amnézii, ale jednou se toho někdo bude muset chopit, tak aby věděl, do čeho jde, řečeno s Rudolfem Hrušínským ve Vesničce mé střediskové.
Přečtěte si komentáře Miroslava Zámečníka:
