Aukční prodej výtvarných děl je nejdůležitější formou obchodu s uměním, neboť klientovi poskytuje pocit, že díla nabyl regulérní cestou. Nákup v galeriích je sice běžný způsob získání výtvarného díla, ale chybí v něm střet několika zájemců, z něhož se tvoří „viditelná poptávka. To ovšem neznamená, že o umělce nabízené v galeriích není zájem. Takový prodej ale klade u klienta jisté nároky na zkušenost a minimální orientaci v tom, do čeho chce investovat. Každá galerie prezentuje různý typ umění a především různou kvalitu. V tomto smyslu existuje několik kategorií galerií, v nichž jsou nabízena odpovídající výtvarná díla. Zcela pomineme prodejny s turistickým zbožím, které se sice občas galeriemi nazývají, nicméně v pravém slova smyslu jimi nejsou. Lze tu totiž nalézt tu nejhorší kvalitu a jen předražený sortiment.
Galerie nejnižší třídy se zaměřují především na zákazníka z ulice, na kolemjdoucího chodce, jehož zrak zaujmou líbivá dílka většinou neznámých výtvarníků. Jenom v Praze je těchto autorů přes čtyři
tisíce a všichni se chtějí nějak uživit. V takových „buticích nalezneme grafiku, užitou keramiku, sklářské výrobky a mnoho dalšího, co nějak souvisí s výtvarným uměním.Tady se kupují výtvarné produkty většinou jako doplňky určené k dekoraci, a nikoliv do sbírek. Druhý typ galerie provozuje majitel, který se snaží dělat takzvaný byznys s uměním. Využívá k tomu různých negalerijních způsobů propagace a nabídky svého „zboží , které jsou obvyk–lé spíš v supermarketech a prodejnách se spotřebním zbožím. Nemá většinou žádnou pevnou představu týkající se profilace své galerie. Spolupracuje i s autory, kteří se mu sami nabízejí, pokud usoudí, že jsou dobře prodejní ve smyslu líbivosti. Obvyk–le jsou zde prezentováni i nepříliš kvalitní, ale mediálně známí výtvarníci, neboť galerista s touto eventualitou obchodně kalkuluje. Nabízené umění většinou nepřesahuje rámec průměrnosti a rozhodně se ho nevyplatí kupovat jako hodnotnou investici. Bývá také předraženo. Cílovou skupinou zájemců jsou totiž sice solventní podnikatelé, nicméně lidé ve výtvarném umění naprosto nezkušení. Jejich charakteristickým rysem je, že se snaží vzbuzovat navenek zdání, že jde o mimořádnou galerii, která nabízí mimořádné umění. Nic z toho většinou není pravda.
Oproti tomu prestižní galerie nejsou na veřejnosti příliš vidět. Oslovují totiž zkušené sběratele a vážné zájemce o výtvarné umění. Jsou to galerie s vyhraněným programem a s jasnou představou koncepce toho, jaké umění prezentují a prodávají. Spolupracují s renomovanými znalci, teoretiky a zaměřují se na autory, kteří buď zaujímají ve výtvarném umění pevné pozice, nebo svojí tvorbou slibují náležité zhodnocení. Tito galeristé autory vybírají sami, a to podle svého zaměření. Specializace podle typu umění i druhu umělců je zde naprostou samozřejmostí. Takzvaní kmenoví autoři těchto galerií většinou vystavují i v renomovaných státních výstavních síních a jsou svým dílem zastoupeni v prestižních sbírkách. Ceny zde odpovídají postavení nabízeného umělce a riziko špatné investice je velmi nízké.
Výstava
ATELIÉR MALBY MARTINA MAINERA.
V prostorách Křížové chodby a rytířského sálu Staroměstské radnice v Praze vystavují své nejnovější práce posluchači Fakulty výtvarných umění ČVÚT Brno. Expozice je zajímavá už tím, že ateliér vede přední český malíř střední generace
- Martin Mainer. Ten je v kontextu českého výtvarného umění ojedinělým zástupcem intuitivní expresivní malby. Mainer je silná osobnost, proto je zcela přirozené, že některé vystavené práce jeho posluchačů prozrazují vliv jejich pedagoga. Studentům 1. až 3. ročníku přesto do výběru nezasahoval a své práce si vybrali a instalovali sami. „Snažím se své žáky vést k tomu, aby se stali zodpovědnými tvůrci a rozvíjeli především své vědomí. Výtvarné dílo totiž chápu jako výslednou matrici, jako záznam, jehož zdrojem jsou duchovní principy, řekl o své pedagogické činnosti Mainer. Výstava je prodejní a lze ji navštívit do 28. července 2001.
