Politiku je třeba dělat i přes srdce, nejen přes mozek
Jaroslav Foldyna (42) se vyučil lodním mechanikem, v roce 1987 složil státní zkoušku kapitána vnitrozemské plavby a mezinárodního palubního radiooperátora. Ve svých čtyřiceti letech maturoval v oboru veřejnoprávní ochrana. V letech 1978 až 1991 pracoval v Československé plavbě labsko-oderské, kde prošel všemi funkcemi v palubních posádkách až po kapitána II. třídy a přístavního kormidelníka v Děčíně a Hamburku. Poté do roku 1994 pracoval v celní správě a v městské policii v Děčíně, v letech 1994 až 1996 soukromě podnikal, do roku 2000 byl asistentem poslance Vladimíra Laštůvky a senátora Egona Lánského. Do zastupitelstva Ústeckého kraje byl zvolen v roce 1999 a následně se stal prvním zástupcem hejtmana. Do ČSSD vstoupil v roce 1989, od roku 2000 je předsedou krajské organizace strany v Ústí nad Labem. V loňském roce založil sdružení Slavia zaměřené na rozvoj kulturních a hospodářských styků mezi občany Česka a národy bývalé Jugoslávie. Jaroslav Foldyna je ženatý, má dvě děti. Jako zálibu uvádí sport, především box. Je bývalým juniorským vicemistrem České republiky v boxu, nyní je předsedou boxerského oddílu Doprava Děčín.
EURO: Už jste se rozmyslel, zda na sjezdu ČSSD budete kandidovat na post místopředsedy strany? FOLDYNA: Úvahy o mém navržení na tuto funkci tady v Ústeckém kraji byly. Osobně bych byl ochoten na takovém místě pracovat, kdybych byl vyzván někým, kdo bude předsedou, abych se stal jeho spolupracovníkem. Vycházím z toho, že tým ve vedení by měl být kompaktní, ne že vás bude někdo prohlasovávat těsnými jedenapadesáti hlasy. Takže to není na mém rozhodnutí. Kdyby přišel předseda a řekl, že chce, abych byl místopředsedou, tak bych samozřejmě kandidoval.
EURO: Koho myslíte tím předsedou? FOLDYNA: Nerad papouškuji cizí slova, ale Stanislav Gross i Zdeněk Škromach řekli, že sociální demokracie by neměla přepřahat.
EURO: A vy si to také myslíte? FOLDYNA: Dívám se na to velmi podobně, takže předsedou bude na základě všech předpokladů Vladimír Špidla.
EURO: Takže v březnu na sjezdu vaší strany nebude o spor o linii nebo o moc, jak se někdy v médiích tvrdí? FOLDYNA: Myslím si, že se mylně mluví o třech proudech, zemanovcích, špidlovcích, grossovcích. To o tom vůbec není. Kdybychom mluvili o frakcích, tak bychom mluvili o různém pohledu na cíl. Máme všichni stejný cíl a možná trošku víc diskutujeme o tom, jak se k tomu cíli dostat. Ale určitě to není o frakčním boji v ČSSD.
EURO: Takže když ne o frakcích, dá se mluvit o názorových skupinách? Sám jste je vyjmenoval. FOLDYNA: Uvedl jsem to pro zjednodušení. Zejména média je používají, novinář si to chce nějakým způsobem zaškatulkovat. Je to nepřesné, ale lze to takto použít.
EURO: Ty skupiny tu tedy jsou? FOLDYNA: Ty skupiny tu jsou.
EURO: Jste považován za vůdce té zemanovské. Cítíte se tak? FOLDYNA: V žádném případě ne. Zásadní rozhodnutí se dělají vždycky v Praze, ať se nám to líbí, nebo nelíbí. Já jsem šéfem krajské organizace v Ústí, mám tady práci jako náměstek hejtmana a do Prahy jezdím málo. Takže se necítím jakýmkoli vůdcem. Jsem zřejmě pro lidi srozumitelný svými postoji a oni vám potom vůdcovství přiřadí, aniž by tomu tak ve skutečnosti bylo.
EURO: Nicméně pokud to nenazveme vůdcem, jste určitě mluvčím určité názorové skupiny a významnou, vlivnou osobou v ČSSD. Možná vlivnější, než sám přiznáváte. FOLDYNA: Může to tak být, ale já osobně to tak necítím. Mým cílem je, aby Ústecký kraj měl výsledky, aby se ústecká organizace podílela na pozitivním ovlivňování lidí v kraji. To se začíná dařit a nechtěl bych od toho odejít.
EURO: A ani perspektivně neuvažujete o tom, že byste odešel do centra? FOLDYNA: Po splnění cílů. Nastartovala se krajská zastupitelstva, my jako krajská organizace jsme jedna z mála, které mají reálný vliv na chod kraje. Těsná většina nám dává možnost realizovat volební program. Máme veliké cíle: zaměstnanost, dopravní infrastrukturu. A řekl bych, že díky postojům, které zaujímáme v politice, se nám daří uplatňovat i věcné cíle, protože ministři berou jednání s námi vážně. Neříkám, že všechno jde úplně hladce, ale jde to.
EURO: Sám se tedy do centra nechystáte? FOLDYNA: Zatím o tom neuvažuji.
EURO: Myslíte si, že politik, než vstoupí do ústřední politiky, by měl projít regionální školou? FOLDYNA: Je jednoznačně vidět, že realisté v politice vyšli z komunální úrovně. Máme někdy jiný pohled na politické souboje, jsme schopni hledat jiná slova, protože realita dole je trošku jiná než filozofické uvažování v Parlamentu.
EURO: Takže když někdo ve dvaceti vletí rovnou do Parlamentu a už nedělá nic jiného než tu takzvanou vrcholnou politiku… FOLDYNA: Tak to jednoznačně není dobře.
EURO: Vraťme se ještě k těm skupinám. Ta vaše, zemanovská, se jenom ad hoc utvořila kvůli kandidatuře Miloše Zemana na prezidenta? FOLDYNA: Asi ano. Nevidím žádné programové přípravy. Vzniklo to zřejmě proto, že jsme neměli na volbu kandidáta totožný pohled jako vedení strany. Domnívám se, že ČSSD měla od samého začátku respektovat vůli členské základny. Ona i bez referenda byla zjevná. Druhá věc je ale ta, že to není jen na vedení strany. Sám Miloš Zeman nám to zkomplikoval tím, že řekl: Já půjdu až do druhé volby.
EURO: Že by kvůli Miloši Zemanovi nebo kvůli něčemu zatím nepojmenovanému existovalo v sociální demokracii takové pnutí, že by to hrozilo rozkolem, to si nemyslíte? FOLDYNA: Myslím, že to je přání některých jednotlivců v jiných politických stranách nebo uskupeních, ale ne skutečnost. ČSSD byla z historického hlediska vždy otevřenější diskusím. Máme širší spektrum než pravicové strany a v takovém širším spektru je vždycky širší diskuse. To už lidem ukazujeme od roku 1921.
EURO: Připustil jste, že jsou rozdíly v názorech na způsoby prosazování sociálnědemokratické politiky. Jaké jsou konkrétně rozdíly? FOLDYNA: Například je to názor na účast Unie svobody ve vládě.
EURO: Ten váš je jednoznačně negativní. Nezměnil jste ho po sjezdu US-DEU? FOLDYNA: Unie svobody neřekla nic nového než to, že se musí držet vlády, jinak skončí. Ona stejně skončí s touto vládou. Až skončí tato vláda, tak nebude neexistovat ani Unie svobody. To je formální politická strana.
EURO: Nemyslíte, že může skončit i dříve? FOLDYNA: Může skončit i dřív.
EURO: Může skončit dříve, než přijdou řádné volby, i tato vláda? FOLDYNA: Myslím si, že ne. Jsem o tom dokonce přesvědčen. Není vůle ani z jiných politických stran, aby končila. Nikdo nechce předčasné volby.
EURO: Ani ODS? FOLDYNA: Myslím, že ani ODS, protože ví, že v tuto chvíli toho nemá moc, co by mohla získat. Ba naopak, o to, co už má, by musela znovu bojovat.
EURO: Nemusí dojít k předčasným volbám, vláda může být rekonstruována bez předčasných voleb. FOLDYNA: To je možné vždycky.
EURO: Dovedete si představit, že by Unie svobody sama odešla z vlády? FOLDYNA: Dovedu si představit, že by Unie svobody odešla z vlády a ČSSD by si spolu s lidovci zajistila vyjednáváním v Parlamentu další existenci vlády.
EURO: To byste považoval za vhodnější? FOLDYNA: To bych považoval za vhodnější než spolupráci s Unií svobody, jejíž politický styl je pro mne naprosto nepřijatelný. Myslím si, že uskutečňování programu vlády, ve kterém je mnoho z volebního programu ČSSD a samozřejmě i věci, které jsou dalších koaličních partnerů, respektive dalšího koaličního partnera – lidovců, lze docílit vyjednáváním v Parlamentu ve spektru, jaké tam je. Myslím si, že i ODS je schopna podpořit řadu věcí, protože prošla také nějakým vývojem a už jednou prohrála s taktikou zatlouct všechno, co není od ní. Nevidím důvod, proč by měla vláda Vladimíra Špidly padnout. Může pokračovat, ale bez Unie svobody.
EURO: Proč vám tak vadí Unie svobody? Není to třeba spíše než o politice o tom, že nefandíte lidem, kteří často mění trička? FOLDYNA: Z obecného lidského hlediska určitě. Když vás jednou někdo zklame jako člověka, tak těžko s ním budete hledat nějaká východiska. Lidé, jako pan Pilip nebo Ruml,se svezli s vlnou ODS,a když ta vlna šla dolů, tak vyskočili a pokoušeli se zachránit s jiným tričkem. Na komunální úrovni najdete lidi, kteří jsou slušní, vzdělaní a hledáte s nimi dohodu. Ale Unie svobody jako strana je dílo náhody a nemá žádný politický program. To jsme se mohli sami přesvědčit. Předtím nám lili kýbl na hlavu za to, co jsme dělali, a dnes jsou s námi bez skrupulí.
EURO: Komunistická strana je pro vás přijatelnější než Unie svobody? FOLDYNA: Žiji v severních Čechách a komunisté tady mají výsledky ve volbách. Vycházím z toho, že éra komunismu, toho pseudosocialismu skončila rokem 1989. V komunistické straně v roce 1989 bylo 1,7 milionu nebo kolik lidí. Někteří z ní odešli. Možná že odešli i ti horší. Někteří stalinští komunisté tam zůstali a jsou relikt té přežité doby. A někteří mají vliv. Například první místopředseda KSČM pan Balín je pro mě člověk, se kterým se mi jen složitě hledá cesta k nějaké věcnější diskusi. To je pro mě problém. Na druhé straně z osmnácti komunistických zastupitelů v Ústeckém kraji můžete se dvěma třetinami věcně diskutovat, takže všechno je to o realitě a reálnosti. Druhá věc je, že na levici může být jenom jedna silná politická strana. Tou je ČSSD. Čím více bude ČSSD, tím méně bude KSČM. Ale totéž platí u v opačném případě. Proto tvrdím a s Vladimírem Špidlou jsem vedl diskusi o tom, že ČSSD potřebuje jasné kontury. A v rámci toho nelze dělat, že KSČM neexistuje a přistupovat k ní jen negativně.
EURO: Není pro ČSSD velká zátěž to, že na jedné straně si spolupráci s KSČM zakázala a na druhé straně se jí nevyhne? FOLDYNA: Přiznám se, že filozoficky tomu přistupovat neumím. Myslím si, že nelze komunistickou stranu v tuto chvíli pominout. Musíte s ní vyjednávat a musí s ní vyjednávat jak pravice, tak levice.
EURO: Dovedete si představit, že by si menšinová vláda s účastí ČSSD zajistila tichou podporu komunistů nějakou „opoziční“ smlouvou? FOLDYNA: Nevím, jaké jsou postupy ve velké politice, zda je to nutné stvrzovat nějakou smlouvou, ale dovedu si představit, že menšinová vláda by vyjednávala s KSČM o naplnění volebního programu stejně jako s ODS.
EURO: Nemyslíte si, že když Vladimír Špidla šel do současné koalice, oslabila se jeho pozice nejen v politice obecně, ale i uvnitř ČSSD? FOLDYNA: Ne. Vladimír Špidla je osobnost, která připustila širokou diskusi problémech a závěry té diskuse se mu někdy nepodaří „zmanažovat“. Tam vidím chybu. Když ale někdo říká, že to je slabost, měl by si na druhé straně uvědomit, že kdyby nebyla ona diskuse, bude se také říkat, že je to špatně. Jde o otázku toho, co někdo sleduje tím, co říká. Já rozhodně nesleduji to, že bych chtěl oslabit pozici Vladimíra Špidly a ČSSD. Na Vladimíru Šidlovi je vidět velký posun od období, kdy vstoupil do politiky, k současnému předsedovi a premiérovi. Ale samozřejmě že každý člověk udělá chyby. Druhá věc je, že chyby nelze vidět jenom na Špidlovi. Strana má kolektivní vedení, je třeba, aby se k odpovědnosti hlásili i ostatní.
EURO: To se neděje? FOLDYNA: To se v dostatečné míře nikde neděje. Miloš Zeman vždycky říkal, že úspěch má mnoho otců, ale neúspěch jen jednoho. To je obecný jev.
EURO: Takže Vladimír Špidla připustil diskusi o tom, s kým se půjde do vlády, a diskuse většinově dospěla k tomu, že to bude nynější koalice. FOLDYNA: To já nevím, zda většinově. Až tak hluboká ta diskuse nebyla, nicméně ústřední výkonný výbor, který reprezentuje názor členů ČSSD, většinově rozhodl, že to bude takto.
EURO: Jaké jsou vaše vztahy s Vladimírem Špidlou? FOLDYNA: Řekl bych, že velmi dobré, nebo dobré. Když jsem ho pozval v prosinci na galavečer do Děčína, kam přijeli i představitelé sociální demokracie z celého kraje a významní zástupci hospodářských subjektů, Vladimír Špidla i v předvánočním shonu přijel a byl tam tři nebo čtyři hodiny. To je myslím výraz vzájemného pochopení. Když jsem si třeba jednou ráno přečetl v novinách, že řekl něco emotivního na mou adresu a přijel jsem tentýž den do Prahy, tak už věděl, že to tak nebylo. (Vladimír Špidla údajně na uzavřeném jednání předsednictva ČSSD o prezidentském kandidátovi řekl: „My tu vždycky něco přijmeme a zase vyleze ven nějakej Foldyna a všechno vybleje novinářům.“ – pozn. red.)
EURO: A omluvil se vám Vladimír Špidla? FOLDYNA: Ano.
EURO: A opravdu to tak nebylo? FOLDYNA: To není můj styl. I když mluvím pravdu na mikrofon, a ne na chodbě. Měl jsem ale problémy i s Milošem Zemanem, když byl ve vedení strany. Když byla záležitost s Jugoslávií, tak jsem se exponoval v té věci a řekl jsem: Jedu do Jugoslávie a se mnou pojedou poslanci. Politické grémium mi v podstatě řeklo, že to nedoporučuje. Já jsem jim vzkázal, že kdyby se stavěli na hlavu, tak do té Jugoslávie pojedu. A jel jsem tam. (Foldyna v roce 1999 zorganizoval misi solidarity do Jugoslávie a protestoval proti bombardování země vojsky NATO, které Zemanova vláda podpořila – pozn. red.)
EURO: Vaše vztahy s Milošem Zemanem jsou lepší, nebo horší než s Vladimírem Špidlou? FOLDYNA: To bych nerozlišoval. Miloše Zemana respektuji jako velkého politika, velkého vůdce, kdybych to řekl zjednodušeně. Je to formát člověka a jsem rád, že se můžu na takového člověka obrátit s otázkou a on mi odpoví, že mu můžu kdykoli zavolat.
EURO: Také si myslíte, že se Vladimír Špidla zachoval vůči Miloši Zemanovi nevděčně? FOLDYNA: Z lidského hlediska se to tak asi také dá nazvat. Nicméně si myslím, že všechno lze říct, otázka je, kdy to řeknete a jak to řeknete. Myslím, že chybou Vladimíra Špidly bylo, že neřekl výhrady k návratu Miloše Zemana do politiky včas a na správném místě. Já osobně, když bych poznal, že lidé Miloše Zemana chtějí, tak bych tomu politiku pragmaticky podřídil. A na druhé straně bych okamžitě vyjednával s Milošem Zemanem, jak to bude dál. Ale že by padla kvůli Milošovi Zemanovi vláda, to považuji za nesmysl.
EURO: Lze vůbec uplatňovat v politice takové hodnoty, jako vděčnost, sebekritičnost, schopnost přiznat chybu? FOLDYNA: Vycházím z toho, a to mluvím zcela obecně, že politiku trošku musíte dělat i přes srdce, nejen přes mozek. Výsledky emotivních typů, kteří jdou jen „přes srdce“, jsou velice zvláštní, ale velice zvláštní jsou také u těch, kteří jdou jen „přes hlavu“. Pak vidíte ty kotrmelce, že jeden den jste proti přímé volně prezidenta, a druhý den jste pro přímou volbu, jeden den jste absolutní antikomunista, druhý den říkáte, že to tak není. Mám to štěstí, že moje máma byla Srbka a v Srbsku jde život víc přes srdce než v Čechách. Můj táta, Moravák, baťovec, sokol, junák byl zase realista a já jsem od každého kousek. Nerad přijímám kompromisy. Kompromis je pro mne až ta krajní varianta, protože každým kompromisem zrazujete to, co jste lidem slíbil. Ale vím, že někdy je to nutné.
