Mít kam a o trochu víc peněz, okamžitě se z města odstěhuju někam pryč, tvrdí Rom postávající před ostravským hlavním nádražím. Jak dodává, ve městě se mu ze sociálních dávek a financí, které dostává za práci na černo a za sběr kovů, žije dobře. Zatím. „Byt a alimenty poplatím, na jídlo a pár piv to vystačí, ale bude mnohem hůř. Práce je čím dál míň a už brzo má do Ostravy přijet plnej vlak cikánů ze severních a západních Čech. Za pár měsíců dorazí další. Všechno tady rozkradou, tak jako v Rumburku,“ dodává. Nad otázkou, jak se jmenuje, jen zamítavě kroutí hlavou. „Už jsem v novinách byl, jak se jmenuju, neřeknu, nechci mít problémy na sociálce, napište že třeba Fero,“ říká.
Za litr je tvoje
Obdobně reagují i další kolem se zdržující Romové. Strach z budoucích přistěhovalců je velký. Již několik měsíců jej navíc přiživují i internetové diskuse, v nichž přispěvatelé varují před stovkami nových přistěhovalců ze severu, především Romů. „Bude to tu stejné jako na Šluknovsku, přijedou, začnou přepadávat lidi a všechno rozkradou. Nejhorší jsou ty mladý feťáci, který nikoho neposlouchají, nemají k nikomu úctu. Mám strach, ani ne tak o sebe, ale o děti a o vnoučata,“ horlí Romka, která se představila jako Mária. Muž, který si říká Fero, využívá situace vzájemného porozumění mezi diskutujícími a redaktorem týdeníku Euro. Postrkuje před sebou ženu neurčitého věku, která v lesklých umělohmotných kalhotách a bundě vypadá spíše jako kosmonaut. „Za litr je tvoje, splní ti každý přání,“ nabízí a dodává odvahy sobě i ženě několika mohutnými loky vodky. Obchodní transakci přeruší pokřikování do vojenské bundy oděného prcka s vyholenou hlavou: „Víš, jak se říká cikánům v kvádru? Obžalovaný, vstaňte,“ pořvává na skupinku Romů stojících před ostravským hlavním nádražím. Když mu část hloučku začne vyhrožovat fyzickým napadením, schová se v bezpečí nádražní budovy. Obdobných příběhů zažil redaktor týdeníku Euro v rámci reportáže na Ostravsku několik. Nevraživost a v mnoha případech spíše strach z Romů jsou v některých částech Ostravy takřka hmatatelné.
Po Šluknovsku Ostravsko?
A možná bude opravdu ještě hůř. Dle odborníků, kteří se věnují problematice národnostních menšin v tuzemsku, především té romské, se události ze Šluknovska mohou skutečně opakovat i v jiných koutech republiky. I kvůli nečinnosti místních úřadů a centrální správy. Krizových oblastí je několik. Rozbroje s většinovou bílou populací v části z nich hrozí především kvůli mohutné přistěhovalecké vlně, k níž došlo v několika posledních měsících loňského roku. V dalších regionech hrozí eskalace napětí zase kvůli již tradičně silným romským menšinám. Za jedno z možných ohnisek dalšího napětí část odborné veřejnosti považuje Ostravu a okolní města. Zdejší atmosféru navíc notně přiostřují „zaručené“ informace o příjezdu stovek Romů. Týdeník Euro se proto rozhodl zjistit, zda je situace na severu Moravy skutečně tak vyhrocená. Region jsme v posledních šesti měsících navštívili několikrát, naposledy počátkem loňského prosince. „Fámy, že se na Ostravsko stěhují desítky nepřizpůsobivých Romů, považuji za velmi nebezpečné. Obzvláště proto, že lidé jsou náchylní jim naslouchat,“ tvrdí ředitel vnějších vztahů společnosti RPG Real Estate Petr Handl. Společnost ovládá firmu RPG Byty, která v Ostravě a okolí vlastní desítky tisíc bytů. Handl tvrdí, že podobné informace se objevovaly především v době před manifestací dělnické strany v Ostravě. „Ostatně podobné texty měla strana i na svých webových stránkách,“ konstatoval. Příspěvky stejného ražení se ale na internetových diskusích vyskytují stále.
Většina se bojí
Z krátké ankety mezi chodci v centru Ostravy, v okolí radnice a Stodolní ulice, vyplývá jasný závěr. Z pětadvaceti oslovených má dvacet lidí vážné obavy, že k přistěhování další vlny nepřizpůsobivých skutečně dojde. Čtyři lidé z dotázaných jsou přesvědčeni, že se jedná o fámy a něco takového není možné. A jednomu z oslovených je to, jak tvrdí, srdečně jedno. „Na Ostravsku je už tolik problematických Romů, že pár stovek nově příchozích se mezi nimi ztratí,“ argumentuje Jan Pecha. Cílovou stanicí nepřizpůsobivých lidí mají být podle názorů veřejnosti byty, které v regionu vlastní společnost RPG Byty. „Nemá přece logiku tyhle lidi sem stěhovat,“ ohrazuje se ředitel vnějších vztahů společnosti RPG Real Estate Petr Handl. Má jistě pravdu. Firma, pro kterou pracuje, investovala do renovace svého bytového fondu jen v lokalitách, kde žijí sociálně slabí a nepřizpůsobiví občané, stovky milionů korun. Handl navíc upozornil na to, že společnost RPG velmi zpřísnila podmínky pro uzavírání smluv s novými nájemníky. Zájemců je více než bytů. Některé bytové jednotky prý firma ani neobsazuje a vyčkává na „lepší“ nájemníky. „Považuji v této souvislosti za nejdůležitější, aby lidé přestali dělat rovnítko mezi Romy, sociálně potřebnými a nepřizpůsobivými občany,“ upozorňuje ředitel vnějších vztahů. Jak říká, taková formule je příliš zjednodušující. „Každý, kdo se dostane do sociální nouze, přece ještě nemusí být automaticky nepřizpůsobivý. Stejně tak když jsem Rom, nejsem automaticky nepřizpůsobivý občan. Tohle je nesmysl. Mnohdy máme více problémů s lidmi, kteří chodí do zaměstnání, ale obtěžují sousedy třeba ustavičným porušováním nočního klidu,“ vysvětluje. RPG Byty vlastní i byty na sídlištích, která dle místních neměla daleko k nechvalně známému sídlišti Chánov. „Ano, v některých lokalitách skutečně panovala špatná nálada. Proto jsme se rozhodli je zvelebit,“ říká Handl.
Vzorová Liščina
Například ostravské „pidisídliště“ Liščina. Ještě před pár lety zdevastované domy a před nimi popíjející skupinky Romů jasně ukazovaly, že tohle není to pravé místo na procházku. Dnes se situace rapidně změnila. Právě zde RPG se svým plánem na obnovu začala. „Naše objekty v Liščině jsou ucelené a izolované, o to byla naše snaha o rekonstrukci a revitalizaci jednodušší,“ upřesňuje Handl. Firma přispěla i na hřiště pro děti. Bez menších problémů se to ale neobešlo. Železné sloupy, na kterých měl být plot, někdo hned první noc odřízl a ukradl. „Svolali jsme místní, vysvětlili, že to hřiště se staví především pro ně. Následující noc někdo dokonce ukradené sloupy vrátil. Další problémy již nebyly,“ vypráví Handl. Domům v Liščině na první pohled rekonstrukce prospěla. „Dobře se tu žije,“ přikyvuje asi padesátiletá Romka postávající před jedním z vchodů. V okamžiku, kdy kolega vytáhl fotoaparát a vyšlo najevo, že jsme novináři, však rétoriku poněkud změnila. „Špatně se o to starají, sice vyměnili okna, ale jen na jedné straně, běžte se podívat, na té druhé nechali ta stará dřevěná. Opravené je to jen venku, uvnitř je to pořád hrůza. Do sklepů zatéká voda, v některých místech se drolí omítka.“ Spokojená není ani s nájmem, za byt o velikosti 2+1 prý platí kolem šesti tisíc měsíčně. „Na to, jak je to daleko od centra, je to drahý. Na druhé straně je tu ale klid, když dělá někdo potíže, tak mu ukážeme,“ dodala. Hlavním důvodem, proč je na rozdíl od podobných lokalit na Liščině klid, je skutečnost, že se místní na opravách domů sami podíleli. „Nejen pro Romy, ale obecně pro všechny je lepší, když přiloží ruku k dílu a společně se snaží něco vytvořit. Mají pak pocit sounáležitosti. Podobný model , jaký funguje na Liščině, by prospěl i jiným ostravským lokalitám,“ uvedla loni v listopadu v médiích Alice Gojdová z katedry sociální práce Ostravské univerzity.
Zn.: Hledá se domovník
O poznání jiná situace je v další ostravské lokalitě, v Kunčičkách. I zde jsou domy společnosti RPG opraveny. Jen při velkém jarním úklidu zde lidé za víkend naplnili odpadky 120 kontejnerů. Firma své byty sama zrekonstruovala, což byla dle některých chyba. Místní si opraveného bydlení tolik neváží, i když výjimky samozřejmě existují. „Přistěhovalo se sem plno cikánů odjinud, dělají bordel, chlastají a kradou. Nikdo s tím nic nedělá, ani policajti,“ stěžuje si mladá Romka. Právě s vysokým počtem problémových lidí zde roste i kriminalita. „Chodím sem každé úterý a pátek, často zůstávám také na večer, teprve potom člověk vidí, kolik je tu prodejců drog, narkomanů, prostitutek,“ řekl loni v listopadu deníku MF Dnes terénní pracovník Zdeněk Skalka z diecézní charity ostravsko-opavské. Společnost RPG otevřela v Kunčičkách po dohodě s policií policejní kontaktní místo. Jeho slavnostní otevření se ale poněkud opozdilo, noc předtím totiž objekt někdo vykradl. I zde se ale podle místních situace postupně mění k lepšímu. I proto, že RPG se snaží najímat místní a platí je jako domovníky, kteří dohlížejí nad pořádkem v několika svěřených domech. „Zájem byl zpočátku velký, pak si ale někteří spočítali, kolik za to dostanou zaplaceno a o kolik by jim v takovém případě poklesly příspěvky. Hodně zájemců pak odpadlo,“ říká Handl.
Problém Havířov
Další lokalitou, kterou navštěvujeme, je sídliště v nedalekém Havířově. Většina domů zde na větší rekonstrukci čeká, navíc je zde vidět značný rozdíl mezi domy ve vlastnictví RPG Byty a města. Ty obecní jsou v mnohem horším stavu. „Opravy nic moc, vyměnili okna, jen aby to vypadalo dobře, ale vnitřek zůstal skoro stejný,“ tvrdí Romka, která spolu se svojí vnučkou uklízí před domem spadané listí. Bydlí v bytě vlastněném RPG. Na otázku, proč tak brzo dopoledne není její vnučka ve škole, reagovala s tím, že mají volno. „Ve zvláštní škole malují,“ říká. Dle jejího názoru je bydlení předražené. A již několik měsíců se snaží vyměnit svůj byt za něco menší blíž k centru Havířova. Jenže to není úplně jednoduché. „Zájemců by bylo dost, ale když zjistí, že tu na sídlišti žijí hlavně Romové, hned couvnou,“ dodává. Jinak si ale na bydlení nestěžuje. Je tu prý pěkné soužití jak mezi Romy, tak i s bílými. „Jen ti mladí moc fetují, měl by na ně někdo dohlížet,“ přála by si. Jiného názoru jsou ale dva „bílí“ muži, kteří se zdržují s lahví piva před místním obchodem. Oba jsou bývalí havíři. „Na tomhle sídlišti jsem od roku 1971. Až do roku 1995 to tady bylo pěkné bydlení, pak se sem ale začali stěhovat cikáni,“ říká jeden z nich. Jméno si, stejně jako ostatní oslovení, nepřál zveřejnit, a dokonce ještě trochu přitvrdil. „Jestli mě začneš fotit, už nic neřeknu a dám ti po čuni,“ ukazoval na fotografa. Oba muži shodně tvrdí, že by se rádi ze sídliště odstěhovali do jiné lokality, kde není tolik Romů, jenže na to nemají dost peněz. „Ukradnou, co můžou, třeba mi třikrát sebrali kovovou rohožku přede dveřmi, tak už tam dávám jen prkno, abych si v tý díře nevyhodil kotník,“ říká muž. A neopomene si zanadávat i na majitele bytů, společnost RPG, která si dle něj účtuje nejvyšší nájem v regionu. „Taky tu mají plno volných bytů, nikdo sem nechce, když se o to tak málo starají. Za všechno může ten Bakala. Jen ať sem přijede, a my mu ukážeme, co si o něm myslíme,“ plácá si výhrůžně poloprázdnou pivní lahví do dlaně. Právě v Havířově je dle místních situace o poznání horší než v nedaleké Ostravě. Na zdejší sídliště se v posledních letech nastěhovaly desítky nových Romů, kteří si se starousedlíky příliš nerozumějí. „Kradou, dělají nepořádek, fetují,“ říká jedna ze starousedlic. Jak dodává, taky je Romka, ale těch nových se bojí. „S těmi jsme si do oka nepadli. Mám švagrovou v Ostravě, tam je to lepší.“ Také z podobných příkladů Petr Handl vychází, když odhaduje, že rekonstrukce zchátralých sídlišť obývaných především Romy a sociálně slabšími občany bude dlouhodobou záležitostí.
Pomoz si sám
Dle Sčítání domů, lidí a bytů se k romské národnosti v Moravskoslezském kraji hlásí 711 lidí. Více tady podle statistiků žije třeba Němců či Poláků. Čísla ale poněkud matou. Ostravský primátor Petr Kajnar odhaduje, že v regionu žije zhruba patnáct až třicet tisíc Romů. „V posledních letech nedošlo k žádnému závažnému konfliktu nebo excesu podobnému tomu, který se odehrál v severních Čechách. Je to dáno i tím, že se s Romy u nás soustavně pracuje,“ tvrdí. Když Kajnar před lety usedl poprvé do křesla ostravského primátora, uvědomil si prý, že v této sociální oblasti je nutné soustavně pracovat. „Ještě před posledními volbami jsem si říkal, pokud mě znovu zvolí, bude tohle jeden z mých hlavních úkolů,“ říká. Právě ostravský magistrát odborníci, kteří se zabývají národnostními menšinami, chválí. S Romy totiž neustále pracuje a vymýšlí programy, které mají napomoci zlepšení jejich životní úrovně a většímu začlenění do společnosti. Za příklad může sloužit i aktuálně připravovaný program. V jeho zkušební fázi magistrát pomůže deseti romským rodinám najít práci či s volnočasovými aktivitami dětí. „Je to program na deset let, bez jistoty výsledku,“ připouští primátor. Program vychází z obdobných projektů ve španělském Madridu, kde funguje zhruba třicet let. Místní samospráva Romům, kteří alespoň pět let bydlí na stejném místě, pomáhá se sháněním zaměstnání, části z nich zajistí práci sama, třeba na městských projektech na výstavbu infrastruktury. Výsledek je patrný, zhruba šedesát procent tamních Romů pracuje. A jak dodává Kajnar, „musí to být komplexní program, který bude někdo řídit, tedy firma, která za svoji práci dostane zaplaceno, ne nějaký státní úředník“. Právě spolupráce v této oblasti se soukromým sektorem a neziskovými či charitativními organizacemi se Ostravě vyplácí, alespoň zatím. Podobné problémy jako na severu Čech, kde se tato problematika léta zanedbávala, aktuálně na severu Moravy nehrozí. Ostatně jinou možnost, než si v dané situaci pomoci samy, místní samosprávy nemají. Z centrální úrovně se zatím nikdy ničeho nedočkaly. Jen vždy, když dojde k podobným událostem jako na Šluknovsku, začnou se ve Strakově akademii horečně ustanovovat pracovní skupiny, které, jak s oblibou tvrdí vládní úředníci, již brzy přinesou nějaké řešení. Podobné brzy ale v některých případech trvá již několik let.
