Gordon Brown na rozdíl od postkomunistických státníků nepostrádá umění diplomacie
Začátek činnosti Gordona Browna ve funkci britského ministerského předsedy se nezdá být až tak špatný ve srovnání s jeho některými, méně významnými evropskými kolegy. Mám tím na mysli polské bratry Kaczyńské a jejich neustálé nacionalistické výroky či českého prezidenta Václava Klause s egem napnutým k prasknutí, o jehož znovuzvolení v příštím roce se uvažuje. I rumunský prezident Traian Basescu, který zvítězil v referendu ohledně jeho odvolání, dokazuje, proč by tento krok vůbec nemusel být špatný.
Brown není Blair.
Během pouhých 48 hodin v úřadu Gordon Brown prokázal vůdčí schopnosti, protože rychle propustil Blairův starý kabinet - vyměnil všechny ministry kromě Dese Browna, který má na starosti resort obrany. Ministru zahraničí Davidu Milibandovi je 41 let, ministerstvo vnitra vede první žena v této funkci v dějinách Británie Jacqui Smithová a Mark Malloch Brown, bývalý hlavní personalista Kofiho Annana, se stal ministrem pro africké záležitosti, což jistě znepokojí administrativu amerického prezidenta George W. Bushe.
V Brownův prospěch hovoří i průzkum veřejného mínění zveřejněný několik dnů před tím, než se stal ministerským předsedou. Odhalil totiž, že jeho Labour Party poprvé během posledního roku předstihla konzervativce v čele s Davidem Cameronem. Ti, kdo byli unaveni Tony Blairem, tak poprvé podpořili Browna.
Brown není Tony Blair a někteří lidé by možná prohlásili: „Díky bohu za to.“ Neměl jsem rád ani Tonyho Blaira, ani jeho politiku, jeho protržní názory však byly správné. Blairovu politiku pak podrobí zkoušce Brownovy sociálnější názory, není ovšem jasné, kam až je ochoten zajít, aby uklidnil labouristickou levici.
Problémy k řešení.
Tvrdým oříškem pro něho budou vztahy s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a novým francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym - centristy, kteří staré labouristické škole nedůvěřují. Říká se, že Bush požádal Tonyho Blaira, aby zůstal ve funkci do konce roku 2008, kdy mu končí prezidentské období, což zcela určitě není vyslovení důvěry Brownovi.
Na domácí scéně musel Brown řešit několik problémů okamžitě po převzetí funkce. Za prvé musel uklidnit levicové labouristy, kteří v otázce iráckého konfliktu vystupovali proti Blairovi. Labour Party se sice staví proti této válce ještě rozhodněji než voliči americké Demokratické strany, ale v této věci je Brownova pozice silná.
Ztratí Londýn výhody?
Za druhé musí přesvědčit obchodníky, kteří mu většinou nevěří, že bude centristickým předsedou vlády hájícím volný trh. Londýn se stal centrem světového obchodu a jeho finanční trh v poslední době dohání New York a je na tom trvale lépe než ten kontinentální Evropy. Libra je silná a vůči euru, kterému se na finančních trzích vede v podstatě dobře, stále posiluje. Lord Pearson Rannoch, známý euroskeptik a člen výboru Globální skupiny (Global Panel), však upozorňuje: „Londýn zasáhla rakovina Akčního plánu Evropské unie finančních služeb, který ho zbavuje malé regulace, výhody, již má před New Yorkem a ostatními objevujícími se finančními centry.“
Absurdní chování Kaczyńských.
Polská dvojčata, bratři Kaczyńští - Lech, prezident, a Jaroslaw, ministerský předseda - od svého zvolení usilují o očištění země od agentů bývalé komunistické tajné policie. Na první pohled je to správné a bylo toho třeba už dávno. Zneužívají však polský zákon o lustracích k pronásledování politických protivníků. Znám mnoho Poláků, jichž si vážím - diplomatů, ministrů a státníků - a kteří se stali obětí jejich revizionistického pojetí historie. Bývalí disidenti, jeden z prvních ministrů zahraničí po pádu komunismu Bronislaw Geremek a státník Tadeusz Mazowiecki, byli zbaveni státních vyznamenání, protože odmítli podporovat hon na čarodějnice.
Vrcholem všeho byly nestoudné výroky polského předsedy vlády před několika týdny. Podle něho by Polsko mělo mít jinou váhu hlasů v EU, protože během druhé světové války Německo zavraždilo přinejmenším 20 milionů Poláků - kdyby se to nestalo, bylo by jich dnes 60 milionů. Celé je to zvrácené a šílené a jen to dokumentuje absurdní chování bratrů Kaczyńských.
Nedílná součást vůdcovské role.
V České republice se uvažuje o znovuzvolení Václava Klause v příštím roce prezidentem. Václav Klaus by se chtěl vyrovnat Václavu Havlovi a vládnout dvě funkční období. Prochází se po Hradě, potěšen nekompetentností opozice při hledání jeho protikandidáta. Poprvé byl do funkce zvolen díky spojení s komunistickou stranou, čímž získal hlasy jejích poslanců. Klaus však není Havel. Neměl by být znovu zvolen, protože se nechal zkorumpovat hlasy komunistů, a kvůli nepříjemnostem, které způsobuje České republice a jejím občanům.
Rumunsko je novou významnou zemí Evropské unie a jeho ministr obrany Teodor Melescanu a ministr zahraničí Adrian Cioroianu si počínají na svých ministerstvech dobře. Zajímá mě však řádění současného prezidenta Traiana Basescu. Také on zneužívá svůj úřad k pronásledování politických oponentů a prohlašuje, že to činí ve jménu boje proti korupci, jeho vlastní kliky se to však netýká. Již den po vítězství v referendu, které mu zajistilo setrvání ve funkci, se pokusil uvěznit politické oponenty.
Součástí vůdcovské role je umění diplomacie a toho se Brownovi snad dostává. Těm ostatním zmiňovaným státníkům však nikoli, a proto by bylo dobré, kdyby co nejrychleji upadli do zapomnění.
Popisek: Kupředu. Nový britský premiér Gordon Brown prokázal na začátku vlády vůdčí schopnosti a svým jednáním zcela zastínil kolegy ve střední Evropě, bratry Kaczyńské v Polsku, českého prezidenta Václava Klause a toho rumunského Traina Basescua.
