ČSOB podporuje dohodu, ale chce se soudit dál
Oťukávání skončilo a ministerstvo financí zkřížilo naostro meče s Nomurou v arbitrážním řízení. Po výměně žalob, memorand a dalších dokumentů došlo na jednání o mimosoudním vyrovnání. Žádná ze stran sice není pochopitelně ochotna zveřejnit cokoli z jejich průběhu, dobře informované zdroje však potvrzují, že naděje na smír je vysoká, bude to však nejspíše něco stát. Takzvaná nulová varianta, o níž jednal před dvěma lety tehdejší ministr financí Jiří Rusnok, dnes již patrně nepřipadá v úvahu. Čas se posunul a změnili se lidé, kteří rozhodují, a to na obou stranách. Jak stát, tak Nomura navíc již vynaložily značné prostředky na právní služby a především otázka krachu IPB a její případné diskriminace je předmětem šetření Evropské komise.
Výlet do Tokia.
V tomto týdnu by mělo podle českého vyjednavače, náměstka ministra financí Ladislava Zelinky dojít k dalším jednáním a ministr financí Bohuslav Sobotka by měl potom odletět do Tokia na setkání s nejvyšším vedením japonské investiční banky. Dohoda, kterou poveze s sebou, by měla stanovit principy mimosoudního vyrovnání a na základě jejího odsouhlasení má být jmenován prostředník, který by měl určit výši odškodného. O tom, ve prospěch jaké strany bude odškodné vypláceno, nechce Zelinka spekulovat. Zdá se však, že platit bude český daňový poplatník.
Bruselská komplikace
Nicméně Nomura takřka určitě nedostane čtyřicet miliard za zmaření své investice, jak se dožaduje, a ani ČR nezíská 263 miliard korun za škody, které měla naopak státu způsobit Nomura svým chováním v IPB. Základem dohody má být nejspíše původní nulová varianta, kdy se česká strana vzdá svých požadavků, zejména ve sporu v kauze České pivo. Zde jde především o spor vedený u Městského soudu v Praze. Žalobcem je ČSOB a žalovanou stranou Nomura a další společnosti z její skupiny. Žalobce se domáhá uhrazení škody ve výši 24 miliard korun navýšených o úroky, které naběhly od doby, kdy celá transakce s prodejem Plzeňského Prazdroje a Radegastu proběhla. Nomura za to nebude pokračovat ve sporech, kde se domáhá odškodnění za diskriminaci své investice. Zde je například veden spor rovněž u Městského soudu, kdy Nomura žaluje ČSOB a její mateřskou KBC z porušení pravidel hospodářské soutěže. To je zase citlivá otázka pro ministerstvo financí a ČSOB, protože v této věci probíhá šetření Evropské komise (EK). V rámci takzvané interim procedury se posuzuje státní pomoc bankám z hlediska pravidel EU a právě v případě krachu IPB a jejím následném prodeji ČSOB existují největší rizika, že by EK mohla dělat potíže. Verdikt českého soudu, v němž by bylo konstatováno porušení pravidel soutěže, by byl v tomto směru nebezpečný, protože jednou ze zásad pro povolení státní pomoci v EU je, že nesmí dojít k narušení hospodářské soutěže.
Právě průběh bruselských jednání o státní pomoci do značné míry ovlivňuje i možnosti urovnání sporu s Nomurou. Japonská banka se snaží přesvědčit komisi, že česká vláda postupovala v rozporu s pravidly EU. Kdyby takový názor nakonec převážil, nesmírně by to posílilo její právní pozici v arbitráži. Evropská komise se musí rozhodnout do konce května příštího roku. První stání u arbitráže má přitom proběhnout na přelomu letošního a příštího roku. Výrok arbitrů lze potom čekat zhruba do šesti měsíců. Tato časová posloupnost je pro českou stranu poměrně nevýhodná, a proto se patrně snaží dospět k dohodě co nejdříve.
Jenže celá věc má svůj rub. Pokud by ministerstvo financí souhlasilo s odškodněním Nomury za diskriminaci, může dojít k opačnému efektu, kdy Evropská komise odmítne schválit státní pomoc pro ČSOB z toho důvodu, že při jejím poskytnutí došlo k diskriminaci jiného účastníka soutěže. Vznikla by tak otázka, zda by ČSOB nemusela část státní pomoci vracet.
Ano, ale.
Možná i proto vydala ČSOB poměrně nejednoznačné stanovisko k jednáním náměstka Zelinky se zástupci Nomury. Člen představenstva ČSOB Jan Lamser prohlásil, že banka podporuje jednání o mimosoudním vyrovnání, ale jedním dechem dodal, že některé soudní spory, které vedou s Nomurou by měly být řešeny odděleně. To je samozřejmě pro Nomuru nepřijatelné, a pokud by ČSOB na tomto stanovisku trvala, k žádné dohodě by dojít nemohlo.
Na komplikace spojené s účastí dalších subjektů upozorňuje i náměstek Zelinka. Hovoří o čtrnácti společnostech, s nimiž je třeba se dohodnout. Ve skutečnosti jde na české straně pouze o ČSOB. Ta totiž kontroluje i další subjekty, které vedou s Nomurou různé spory. Patří sem především společnosti z offshorových struktur po IPB, které stát ponechal Československé obchodní bance. Jde například o Torkmain a Levitan, známé firmy z kauzy České pivo. Na druhé straně stojí hlavně o IP banka, která žaluje ČNB, antimonopolní úřad a ČSOB o částky v řádech desítek miliard korun. Vede rovněž arbitráž ve Vídni se společností JP Morgan o platnost ocenění majetku převáděného z IPB na ČSOB. JP Morgan jako třetí a rozhodující znalec stanovila zápornou cenu pohybující se kolem sedmdesáti miliard korun. IP banka je momentálně pod faktickou kontrolou Nomury.
Z toho vyplývá, že Zelinka by se souběžně s Nomurou měl domlouvat i s ČSOB. A tato jednání mohou být stejně obtížná jako s japonskými bankéři. ČSOB by v nejbližší době měla začít uplatňovat své pohledávky vůči České národní bance podle Smlouvy a slibu odškodnění. Stát má touto formou uhradit ČSOB závazky, které IPB neměla v bilanci a které vzešly z četných soudních sporů. Maximální výše těchto požadavků ČSOB na stát činí astronomických 150 miliard korun, reálná vyplacená suma by měla být v desítkách miliard. ČNB bude nyní muset posuzovat, zda se na každý uplatněný požadavek skutečně vztahuje slib odškodnění a zda je v souladu s pravidly o poskytování státní pomoci.
