Kritériem má být spojení s Mosteckou uhelnou
Zatímco privatizační soutěž o hnědouhelné doly trvala dva měsíce, vláda potřebovala tři a půl měsíce na to, aby její výsledek zmuchlala a hodila do popelnice. Kabinet minulý týden zrušil tendr na Severočeské doly a Sokolovskou uhelnou. V případě Sokolova naváže na soutěž exkluzivní vyjednávání o navýšení ceny z 2,1 alespoň na dvě a půl miliardy s manažerskou společností Sokolovská těžební, v jejímž čele stojí současný generální ředitel František Štěpánek. Severočeské doly však zůstanou přinejmenším do konce roku pod kontrolou státu a bude se připravovat nová privatizace. Postup vlády nikdo dostatečně neobjasnil. Rozhodnutí navíc padlo až několik hodin před zahájením schůze kabinetu ve středu ráno. Ještě v úterý odpoledne měl ministr financí v aktovce návrh vládního usnesení, v němž se obě soutěže ruší, ale nadále se bude exkluzivně jednat v Sokolově se Štěpánkem a v Severočeských dolech s J&T, která podle názoru meziresortní komise podala nejlepší nabídku. Zdroje týdeníku EURO potvrdily, že v úterý probíhala horečná jednání politiků. Mělo dojít k dohodě skupiny ministrů kolem místopředsedy vlády Stanislava Grosse, která významně podporovala v privatizaci dolů Appian Group, s ministry Unie svobody, jimž by se líbil prodej dolů česko-slovenské finanční skupině Penta. Na základě této dohody se potom předělával i návrh ministerstva financí.
Růžoví už vědí.
Na nový návrh privatizace Severočeských dolů je sice čas až do konce letošního prosince, v tuto chvíli se však zdá, že ministři sociální demokracie z Grossova okolí mají o budoucím vlastníkovi jasno. Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban v posledních týdnech opakovaně hovořil o nutnosti integrovat obě společnosti těžící na jednom ložisku, tedy spojit Severočeské doly s Mosteckou uhelnou. Zdá se zjevné, že soutěž byla skrečována zejména proto, že dopadla pro Mosteckou uhelnou zcela katastrofálně. Nejenže nedokázala nabídnout konkurenceschopnou cenu, ale neuspěla ani se svým podnikatelským záměrem, kde ji předčila Penta. Ta dokonce po uzavření soutěže předala vládě závaznou nabídku na navýšení ceny za státní podíl v SD na 7,5 miliardy korun.
To jednoznačně vyvrací argument ministra Urbana, že soutěž musela být zrušena, protože se soutěžící nepřiblížili k cenám, které určil nezávislý oceňovatel.
Vysoko do žlabu.
Společnost CDI Corporate Advisory totiž ocenila 55,4 procenta akci SD v intervalu od 7,496 miliardy do 10,74 miliardy. Tak to uvádí důvodová zpráva k vládnímu usnesení, kterou má týdeník EURO k dispozici. Podle této zprávy činí podstatný podíl na této ceně čistá finanční aktiva Severočeských dolů, která dosahují 3,354 miliardy korun. V částce nejsou zahrnuty povinné rezervy na rekultivace. Mostecká uhelná nabídla cenu 4,8 miliardy, byznys SD ocenila na pouhou jednu a půl miliardy korun. CDI však došli při ocenění volných cash flow budoucích období k průměrné částce 5,392 miliardy korun. Do toho je započtena i nutná tvorba rezerv na rekultivace v rozsahu 5,1 miliardy korun.
Zástupci Mostecké uhelné podle prvních reakcí počítají s tím, že se i nadále budou o Severočeské doly ucházet. Jak je z výše uvedených odhadů zřejmé, musí však počítat s podstatným navýšením kupní ceny, a to i v případě, že ministerstvo průmyslu prosadí privatizaci formou přímého prodeje. Neobvykle nízká cena by totiž mohla být v Evropské unii posuzována jako nepovolená státní pomoc.
V Mostě ale zřejmě není peněz nazbyt. Firma je podle zveřejněné rozvahy poměrně výrazně dezinvestovaná a potřebuje vložit značné prostředky do obnovy vlastních technologií, což ji bude v případné akvizici Severočeských dolů omezovat. Navíc jí hrozí ztráta významného zákazníka, elektráren Opatovice, které odebíraliy z Mostu dva miliony tun uhlí. Dnes však podle některých zdrojů již čtvrtina paliva v opatovických kotlích pochází ze Sokolova a situace se může ještě zhoršovat, protože vlastník Elektrárny Opatovice se účastnil soutěže ve spolupráci s vládou odstavenou J&T. Takový vývoj může být pro Mosteckou uhelnou mimořádně nebezpečný, zvláště když se ČEZ nedaří exportovat tolik elektrické energie jako v minulých letech. Na konci února zveřejnil energetický gigant zprávu, že hrozí výpadek až třetiny exportu, což by snížilo nákup uhlí o čtyři až šest milionů tun v letošním roce. To by jistě vážně postihlo i ekonomiku Mostecké uhelné, byť by se masivně propouštělo.
Míl se směje naposled.
Do hry se nepochybně vrátí ČEZ, který je logickým uchazečem o Severočeské doly a již zde vlastí 37 procent akcií. V případě potřeby by byl jistě schopen vstoupit i do Mostecké uhelné, a splnit tak požadavek ministra Urbana na konsolidaci těžebních společností na chomutovsko-mosteckém ložisku. Jenže ministr průmyslu se i nadále domnívá, že energetický gigant není dobrým uchazečem pro doly, na což již doplatil odvolaný šéf Jaroslav Míl. Navíc nyní v čele ČEZ stanul Martin Roman, který spolupracoval s vlastníky Mostecké uhelné ve své dosavadní funkci generálního ředitele Škody Holding. Lidé, pohybující se na energetickém trhu však tvrdí, že nový šéf ČEZ vyvíjí značné úsilí, aby nebyl považován za součást skupiny kolem Antonína Koláčka, hlavy Appianu a Mostecké uhelné. S jeho podporou tudíž nemohou v Mostě až tak příliš počítat. Naopak Romanovy schopnosti komunikovat s politiky mohou dosud nepříznivý pohled státu na účast ČEZ v privatizaci hnědouhelných dolů zvrátit.
