Neodvolatelní

Nová norma komplikuje život zaměstnavatelům

Rok se s rokem sešel a kromě jiného přinesl i nový Zákoník práce. A jak u českých zákonů bývá zvykem, opět je v něm pěkný lapsus. Tentokrát se týká manažerských smluv. Do konce loňského roku totiž pracovní poměr manažerů vznikal takzvaným jmenováním, s nímž se pojilo i poněkud odlišné pracovněprávní postavení těchto lidí proti běžným zaměstnancům. Výměnou za vysoký plat, podíly na hospodaření firmy a další nadstandardní benefity měl zaměstnavatel právo kdykoliv manažera odvolat.
Jenže od Nového roku už institut jmenování v soukromém sektoru neexistuje. Původní manažerské kontrakty se překlápějí do režimu běžných smluv pracovních, které obvykle žádnou odvolávací doložku neobsahují. Firmy tím nad dosavadními manažery ztratily „odvolávací bič“. S čerstvě přijatými manažery se už podniky nějak srovnají, ale co dělat s těmi předešlými? Zákon nějak pozapomněl na řešení přechodu mezi starou a novou normou. „To je právě největší mezerou a - diplomaticky řečeno - ne zcela domyšleným důsledkem změny jejich pracovněprávního vztahu. Zákon, který od začátku roku platí, totiž nedává zaměstnavateli do ruky žádný nástroj, jak manažery donutit k přijetí podmínek jejich odvolání,“ zdůraznil advokát Daniel Zejda z advokátní kanceláře Havel & Holásek.
K čistému, i když pěkně ostrému řezu se v prosinci chystala řada velkých společností. Ke konci roku plánovaly odvolání všech manažerů s tím, že s Novým rokem s nimi podepíší nové kontrakty. Většinu z nich však nakonec od tohoto postupu odradil názor právníků i soudců, kteří upozornili na rozpor podobně radikálního řešení s dobrými mravy, a tím i jeho zneplatnění.

Svízelná situace.

Až do konce loňského roku mohli zaměstnavatelé manažery bez jakéhokoliv konkrétního důvodu odvolat. V okamžiku, kdy se to manažer dozvěděl, ve své funkci skončil, ale zůstal dál v pracovním poměru. Zaměstnavatel mu mohl nabídnout náhradní práci anebo manažera v dvouměsíční výpovědní lhůtě donutil k odchodu bez nároku na odstupné.
Petr Beneš, vedoucí personalistiky společnosti Glaverbel Czech, konstatuje, že největším problémem nové normy je neumožnění podpisů dodatků už koncem roku. „My jsme si dodatky k manažerským smlouvám připravili již v prosinci. S manažery jsme domluveni, že je počátkem roku podepíší. Takový postup se nám zdál jako jediný možný. Proč by se však firmy měly vůbec takovou věcí zabývat,“ pokládá si Beneš řečnickou otázku.
Podobnou cestu zvolila i pojišťovna Kooperativa, jež do nové Pracovní smlouvy manažera zakomponovala dodatek o možnosti odvolání z funkce. „Kultura našeho manažerského týmu je natolik vysoká a kvalitní, že v tomto duchu neočekávám žádné problémy,“ uvedl personální šéf Kooperativy Jan Března. Ti zaměstnavatelé, kteří na nové ustanovení pozapomněli a nestihli se s manažery dohodnout na lednovém podpisu k dodatku smlouvy, se ocitli ve svízelné pozici. Loňští manažeři jsou nyní neodvolatelní a výpověď mohou dostat – stejně jako ostatní zaměstnanci – jen v případě, že poruší pracovní kázeň, či z organizačních důvodů a s odstupným. U řady manažerských pozic, které jsou klíčové pro chod podniku, by však organizační změna těžko obstála jako důvod k výpovědi. Zůstanou-li obsah i rozsah funkce více méně stejné, pak nelze věc vyřešit pouhou přeměnou názvu manažerské pozice.

Legální zlaté padáky.

„Najít postup zaměstnavatele, který by nevyžadoval součinnost manažera, je něco, nad čím si již řada odborníků dlouho a marně lámala hlavu. V řadě případů bude zaměstnavatel nejspíše nucen nabídnout manažerům za jejich ústupek zlepšení jiných pracovních podmínek,“ přiznává právník Zejda.
V tom nabízí Zákoník práce poměrně široké možnosti. Nová pracovní norma je totiž koncipována jako povinné minimum, což znamená, že se lze v rámci jednotlivých smluv dohodnout na čemkoliv, co není zákonem výslovně zakázáno. Do loňského roku tomu bylo naopak: co v zákoně uvedeno nebylo, nesmělo se praktikovat.
Zřejmě nejpřitažlivější manažerskou novinkou je odchodné - lidově řečeno „zlatý padák“ -, které může být ve smlouvě legálně sjednáno. Zaměstnavatel má rovněž právo nad zákonný rámec volně prodlužovat zkušební období, dovolenou či výpovědní lhůtu. Mírnou vadou na kráse ale je, že prodlouženou výpovědní lhůtu musí dodržet i zaměstnanec, jestliže chce odejít za jinou prací.
Až tak volnou ruku firmy nicméně nemají. Při vyjednávání o podpisu dodatku by zaměstnavatel neměl méně vstřícného manažera přesvědčovat třeba nabídkou výrazně delší dovolené, než jakou má sjednanou kolega na odpovídající úrovni. Zákonem zakotvený princip rovného zacházení se zaměstnanci musí mít totiž stále na zřeteli.