Závěry XXIX. sjezdu ČSSD z předminulého víkendu lze vyložit dvěma způsoby. Pro řadové členy - většina z téměř devatenácti tisíc je pokročilejšího věku a nanejvýš středoškolského vzdělání - jsou zřejmě radostné. V čele sociální demokracie dál stojí Miloš Zeman, který prorokoval, že ČSSD v roce 1998 vejde do Strakovy akademie předními dveřmi. Prognóza vyšla do puntíku. Bernou mincí je tak rázem i předsedova direktiva, že ten to sjezd bude sjezdem radosti.
A jak by nebyl. Pro prostou většinu čerstvý úspěch (vidíme se sotva rok po volbách) pečetila vládní vozidla před Průmyslovým palácem na pražském výstavišti i přítomnost prominentní osoby německého ministra obrany Rudolfa Scharpinga.
Debatu o nové stranické, případně vládní politice sjezd vůbec nezačal, osamocený námět, aby sociální demokracie vypověděla opoziční smlouvu s ODS, udusil předseda Zeman pro něj typickým způsobem. „Se zdvořilostí sobě vlastní bych vám chtěl říc i, že takovou pitomost jsem na sjezdu ještě neslyšel.
Byl to sjezd radosti. Zeman táhne káru dál, politické prostředí zůstane stabilní, na distribuci výnosných míst v představenstvech a dozorčích radách jsou další dva roky. A vláda? Opozice jistě nakonec přijde k rozumu a přestane ministrům házet klacky pod nohy, aby ČSSD mohla, jak pravil předseda, podat nemocné společnosti to správné antibiotikum, kterým by ji vyléčila.
Existuje ovšem i druhá verze rokování nejvyššího orgánu sociální demokracie. Je dobře, že o hlavních problémech strany - dlouhodobá vize, vládní politika, vztah ČSSD k ostatním politickým stranám - se vůbec nemluvilo. Sjezd tak nepřijal žádné usnesení, které by do budoucna svázalo ruce těm sociálním demokratům, kteří chtějí organizaci, naznačil to Lubomír Zaorálek, otevřít širším intelektuálním vrstvám.
Byl to sjezd radosti. Nikoliv ovšem pro Zemana a jeho stoupence. Do vedení strany neprosadili jedinou spřízněnou osobu - místopředseda Vladimír Špidla, ač stojí za Zemanem a byl jím označen za nástupce, Zemanovým člověkem není - a tím pat rně začal i jejich pozvolný pád. Každopádně, na čas jim nezbývá než pasivní rezistence. Jak dlouhá doba to bude, záleží na novém místopředsedovi pro řízení a financování strany Karlu Kobesovi. Ten může začít takovou výměnu aparátu ČSSD, že Lido vý dům bude pro Zemana jen fešáckou izolací.
Sjezdové klání na celé čáře vyhrála skupina straníků soustředěná kolem šéfa poslaneckého klubu Stanislava Grosse a potažmo místopředsedkyně Petry Buzkové. Oba politici tím ovšem zatím v podstatě neprokázali nic jiného než obratnost při obchodo vání s hlasy delegátů. Což je na definitivní oslabení Zemanovy pozice ve straně přeci jenom málo. A už vůbec to nestačí na posun ČSSD na myšlenkovou pozici západních levicových stran, tedy směrem ke středu.
Vítězství Grossovy frakce ovšem tak docela bez následků nezůstane. Mnohem dřív než k zformování nové stranické doktríny (ta se dá dřív než za dva roky těžko čekat) by například mohlo dojít ke zformování nového kabinetu. Byl to právě Stanislav Gross , kdo činnost vlády a její uspořádání kritizoval, a není tajemstvím, že podobně smýšlí i ne nepodstatná část poslaneckého klubu ČSSD. A v něm má jeho předseda dosti silný vliv.
Stranický tlak na rekonstrukci vlády bezpochyby zesílí, nakolik kabinet zasáhne, je ale zatím těžko odhadnout. Ti sociální demokraté, kteří změnu považují za nutnou, zatím vyčkávají. Pro to, aby konali, potřebují znát nejen nové rozložení sil v ČSS D, ale také v KDU-ČSL. A lidovci o novém vedení budou rozhodovat až v květnu.
Spolu s tlakem na rekonstrukci vlády patrně zesílí i snaha o zpochybnění opoziční smlouvy s ODS, ta ale zřejmě bude mnohem povlovnější.
Po sjezdu ČSSD neprotáhne ani vládu, ani Parlament žádný velký průvan. Úplné bezvětří ale končí. To je sice neoficiální, ale pozitivní zpráva.
