Na obou stranách ukrajinské války bojují civilisté, zhusta cizinci -za žold i z přesvědčení
Dokud do Doněcka jezdily hrát evropské fotbalové kluby, vydalo to na pestrou národnostní směs. Za domácí Šachtar nastupovali Ukrajinci i Rusové, Brazilci i hráči bývalé Jugoslávie, také jeden či dva Češi se našli. Jejich soupeři bývali stejně smíšení: v dresech západoevropských klubů nastupovali černí Skandinávci vedle Balkánců. Dnes jsou další osudy Doněcku nahnuté, o jeho fotbalu nemluvě; mnohonárodnostní duch však na východě Ukrajiny přežívá. Jen namísto míče se hraje kalašnikovy: střetávají se tam bojovníci, de iure civilisté, ze všech koutů Evropy.
Oficiální čísla z pochopitelných důvodů na obou stranách chybějí. Podle odhadů médií, jejichž reportéři se do oblastí nejtvrdších bojů dostali, se dosud může jednat o stovky, nejvýše tisícovky lidí. Zahraniční bojovníci figurují na ukrajinské i (pro)ruské straně. Jen část jejich motivace je finanční, významnou roli hraje ideologie. A pikantní je, že právě názorově k sobě mají příslušníci obou táborů velice blízko.
Na ukrajinské, kyjevské straně je to relativně jednoduché. Vláda Arsenije Jaceňjuka, jejíž armáda je chronicky nedisciplinovaná, zkorumpovaná a podinvestovaná, přivřela oči a legitimizovala tisícovky bojovníků organizovaných v polovojenských, do té doby ilegálních strukturách. Jejich volná organizace a nedostatek jakéhokoli veřejného dohledu umožňuje působit v nich mnoha lidem, kteří by jinak neměli v ukrajinsko-ruském konfliktu co pohledávat.
Válka místo žaláře Největší organizací tohoto typu je takzvaný Azovský pluk, působící v oblasti přístavu Mariupol. Oficiálně jde o civilní organizaci pod ministerstvem vnitra, ve skutečnosti o soukromou ozbrojenou skupinu, již má pod palcem pětatřicátník jménem Andrij Bileckij.
Události na Majdanu pro něho přišly v pravý čas: byl obviněn z vraždy a právě čekal ve vazbě na proces. Pak přišel převrat, s ním propuštění a rychlý kariérní vzestup. Bileckij se angažoval v hnutí Ukrajinský vlastenec a spoluzaložil další podobnou organizaci, Sociálně národní shromáždění (k čemuž mu podle britského deníku The Daily Telegraph dopomohly kontakty z podsvětí, v němž se jako mnoho jeho kolegů-boxerů pohyboval). V boji s konkurenční podobně zaměřenou organizací Pravý sektor (PS) dosáhl svého: lokální odnož PS je mu v rámci Azovského pluku podřízená.
Dnes se Bileckij nijak netají skutečnou podstatou své organizace. „Je to jednotka lehké pěchoty, ideální pro boj ve městě,“ řekl Telegraphu. A také se nijak neostýchá přiznat, že neonacismus je mu blízký. Na žlutém praporu jeho pluku se vyjímá znak wolfsangel, jejž používaly nejméně tři různé jednotky SS. „Když bylo Německo na dně, Hitler dal lidem práci a zvedl ekonomiku,“ citovala jej BBC, „toho si vážíme.“ Kyjevské ministerstvo vnitra nicméně trvá na tom, že Azovský pluk nemá s neonacismem nic společného.
Součástí organizace, která má celkem od ministerstva vnitra povolení angažovat až 12 tisíc dobrovolníků (koncem srpna jich měl na čtyři tisíce), jsou podle BBC i Italové, Skandinávci a další Evropané. Separatisté z Doněcka tvrdí, že zajali africké, polské a české žoldáky. Když však jejich vůdce Miroslav Ruděnko odpovídal na přímou otázku České televize, mluvil vyhýbavě v tom smyslu, že on sám žádné Čechy neviděl. České ministerstvo zahraničí i ambasáda v Kyjevě celkem pochopitelně řekly, že o žádných českých bojovnících nic nevědí.
Čtvrtá politická teorie Na druhé straně pomyslné barikády se obzvlášť horlivě angažují nacionalisticky ladění příslušníci francouzské ultranacionalistické pravice. „Bývalí francouzští vojáci bojují v obou táborech, přičemž se navzájem obviňují z lehkovážnosti a amatérismu,“ napsal deník Le Monde, jenž minulý týden věnoval Francouzům ve službách separatistů obsáhlou reportáž. Proruští francouzští ozbrojenci jsou sdružení ve skupině zvané Unité Continentale (UC). Sami sebe považují za „skutečné bojovníky za skutečné hodnoty“, jak říká jeden z vůdců, bývalý francouzský voják Victor Alfonso Lenta. Sloužil v Afghánistánu, Pobřeží slonoviny i v Čadu a už na jaře se „nemohl dočkat, až ukáže Ukrajincům, co jsou Francouzi zač,“ citoval jej Le Monde.
Ony hodnoty nacházejí svůj základ v odporu k západnímu liberalismu. Kritika bezbřehého individualismu, jenž rozkládá tradiční společenské vazby tvořené především rodinou a národním státem, je například doménou francouzského intelektuála Alaina de Benoista. Toho cituje facebooková stránka Unité Continental, jediný kontakt, který na sebe skupina poskytuje.
Razantnější podobu tohoto odporu představuje koncept čtvrté politické teorie (jež překonává komunismus, fašismus i liberalismus), jejž sestrojil ruský historik a sociolog Alexandr Dugin. Stal se propagátorem myšlenky euroasianismu. Podle něho má Evropa sahat od Dublinu po Vladivostok, aby postavila zhoubnému atlantickému liberalismu konzervativní hráz. Dugin sám o sobě tvrdí, že přešel od tradicionalistické antikomunistické pravice k tradicionalistické levici.
Ať už to znamená cokoli, v praxi zastává názor, že válka na východě Ukrajiny je prvním krokem k vytvoření řečené konzervativní říše. A netají se tím, že vládnout takové říši by se mělo z Kremlu. Není divu, že Dugin udržuje s Vladimirem Putinem velmi dobré vztahy. A není také divu, že věcně vzato se jeho ideál od ideálu prokyjevských bojovníků liší pramálo.
Z Doněcka do Damašku?
Duginovo učení tvoří ideologický základ, na němž stavějí i novodobí legionáři z Unité Continentale. Po svém však byli dnešní Putinovi pomocníci činní už dříve: právě Victor Lenta se už před šesti lety měl podílet na vypálení mešity na jihu Francie, jak o něm napsal deník Libération.
Kromě toho Unité Continentale například agituje za osvobození srbského nacionalisty Vojislava Šešelje, jenž stojí v Haagu před mezinárodním soudem kvůli obvinění z válečných zločinů z doby vlády Slobodana Miloševiče. Oslavuje také masového norského vraha Anderse Breivika. A dnes pomáhá u Doněcku Putinovi a jeho lidem.
Unité Continentale je ovšem zajímavá i vojensky. Nefunguje jako samostatná jednotka, nýbrž čeká na ad hoc pokyny od vedení proruských sil. „Když nám bojovníci z Doněcka zavolají, že se zmocnili tanku nebo raketometu, je na nás, abychom mezi sebou našli lidi, kteří budou schopni s nimi zacházet a dopravit je za hranici,“ řekl Le Mondu Nikola Perovic, muž se srbským i francouzským pasem, někdejší desátník francouzské armády, jenž také sloužil v Afghánistánu. „Nestojíme tady o žádné horké hlavy, jsme všichni profesionálové,“ dodal.
Příslušníci Unité přesto tvrdí, že se od klasických žoldnéřů liší tím, že nepobírají žádný plat. „Na několik měsíců jsme si našetřili doma a další peníze vybíráme na facebooku, kde žádáme o podporu,“ uvádí na řečené facebookové stránce Guillaume Cuvelier, muž číslo jedna ve struktuře UC. Finančně se však mohou zahojit později. „Až tady pomůžeme ruským bratrům k vítězství, možná půjdeme bojovat do Sýrie po bok Bašára Asada,“ naznačil Cuvelier s dávkou mušketýrského patosu budoucnost svoji i svých kolegů ve zbrani.
Pokud on a jeho lidé dosáhnou svého, bude se tou dobou v kabině Šachtaru Doněck mluvit výhradně rusky. l
Kyjevská vláda legitimizovala tisícovky bojovníků organizovaných v polovojenských strukturách. Azovský pluk * na straně ukrajinské vlády * plným názvem Pluk územní obrany Ukrajiny, dobrovolnická polovojenská jednotka, jejímž oficiálním zřizovatelem je ministerstvo vnitra * sídlí v přístavu Mariupol u Azovského moře * zřízen na jaře 2014, 300 zaměstnanců, čtyři tisíce dobrovolníků (odhad ke konci srpna 2014) * velitel Andrij Bileckij, boss nacionalistického uskupení Sociálně národní shromáždění * součástí pluku je Zvláštní policejní rota zřízená ministerstvem vnitra; velitelem je Volodymyr Špara, šéf doněcké odnože nacionalistické organizace Pravý sektor * národnostní složení pluku: více než 50 procent rusky mluvící Ukrajinci; Irové, Italové, Řekové, Skandinávci, Poláci, Češi (nepotvrzení)
Zdroj: The Daily Telegraph
Unité Continentale * na straně proruských separatistů, působí v okolí Doněcka * skupina vznikla v lednu 2014 ve Francii jako součást neoficiální polovojenské struktury Les brigades continentales, již sami členové přezdívají Interbrigáda * sdružuje několik desítek, maximálně stovek dobře vycvičených vojáků pocházejících z armád evropských či bývalých sovětských zemí i francouzské cizinecké legie * sami sebe označují za „skutečné bojovníky za skutečné hodnoty“ * národnostní složení: Francouzi, Rusové, Srbové, Poláci, Češi, Němci, Španělé, Norové, Uzbekové * neoficiálním šéfem skupiny je bývalý voják francouzské armády Guillaume Cuvelier
Zdroj: Le Monde
O autorovi| Daniel Deyl * deyl@mf.cz
