DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ Ani v letošním roce se mnozí podnikatelé nedokázali vyvarovat chyb v daňových přiznáních. Řadě z nich už finanční úřad doměřil daň. Jak neopakovat stále tytéž chyby? Zákon o dani z příjmů prošel za posledních 15 let desítkami změn. Některé pasáže se změnily od základu.
DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ Ani v letošním roce se mnozí podnikatelé nedokázali vyvarovat chyb v daňových přiznáních. Řadě z nich už finanční úřad doměřil daň. Jak neopakovat stále tytéž chyby?
Zákon o dani z příjmů prošel za posledních 15 let desítkami změn. Některé pasáže se změnily od základu. Tato skutečnost se pak samozřejmě promítá v chybách, jichž se podnikatelé každoročně dopouštějí ve svých daňových přiznáních. Ani letošní rok nebyl v tomto ohledu výjimkou. Asi nejvíce nepříjemná jsou pochybení, která končí dodatečným vyměřením daně. Ta se následně navyšuje o úroky z prodlení, neboť nebyla zaplacena v řádném termínu.
PRORADNÉ NEZDANITELNÉ POLOŽKY
Hlavní částí každého daňového přiznání jsou zdanitelné příjmy podle jednotlivých druhů a výdaje související. Zpochybnit správnost jednotlivých dílčích základů daně není příliš jednoduché. Přesněji řečeno bez zahájení daňového řízení ať už ve formě místního šetření, vytýkacího řízení či zahájení kontroly to není možné.
Ovšem v daňovém přiznání se často objevují chyby, které lze odhalit již po letmém zhlédnutí tiskopisu. Dodatečné doměření daně vás pak velmi pravděpodobně nemine. Nejčastěji se jedná o nepřesnosti v oddílech týkajících se nezdanitelných částí základu daně. Tedy uplatňování odčitatelných položek od základu daně a uplatnění slev na dani, respektive daňových zvýhodnění. V odstavci 1 § 15 zákona o daních z příjmů najdeme podmínky, za nichž si poplatník může odečíst hodnotu poskytnutých darů. Najdeme zde komu, v jaké výši a za jakým účelem lze dar poskytnout. Zákonem stanovená hranice pro možný odečet hodnoty darů je vymezena jak minimálním, tak maximálním limitem.
Od základu daně lze odečíst dar, pokud jeho úhrn přesáhne dvě procenta ze základu daně, anebo činí alespoň jeden tisíc korun. Maximálně však lze odečíst nejvýše 10 procent ze základu daně. Hodnotu poskytnutých darů lze odečíst pouze v tom zdaňovacím období, ve kterém byly prokazatelně poskytnuty.
A právě nedodržení zákonných limitů, ať už minimálních (dar potom správce daně nemůže uznat vůbec), tak maximálních (správce daně sníží hodnotu daru na zákonnou výši), patří k velmi častým doměřovaným chybám v přiznání.
ODČÍTÁME S ROZVAHOU
Další, často neoprávněně nárokovanou položkou, bývá odečet úroků z úvěru ze stavebního spoření či hypotečního úvěru, které byly použity na financování bytových potřeb (odstavec 3 a 4 § 15). U odečítaných úroků, zaplacených přirozeně v příslušném zdaňovacím období, se zpravidla nesetkáváme s chybami početního charakteru nad rámec stanovených limitů. Spodní hranice totiž není stanovena, a horní částka, o kterou lze snížit základ daně ze všech úvěrů poplatníků v téže domácnosti je dostatečně vysoká: nesmí překročit 300 tisíc korun.
Změny daňové povinnosti, které jdou na vrub uplatňovaných úroků, spíše souvisí s nedostatečnými znalostmi chápání pojmu bytových potřeb, tak jak jsou taxativně vyjmenovány v odstavci 3 příslušného ustanovení a následnými dalšími omezujícími podmínkami stanovenými v odstavci 4.
Poplatník může uplatnit nárok na odpočet úroků ze základu daně za předpokladu, že je účastníkem smlouvy o úvěru, a u bytových potřeb jako je výstavba domu, koupě pozemku a koupě domu musí být rovněž vlastníkem (spoluvlastníkem) příslušné nemovitosti. Všechny bytové potřeby musí být navíc využívány k vlastnímu trvalému bydlení poplatníka nebo k trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů.
Právě podmínka vlastnictví a trvalého bydlení (neváže se na trvalé bydliště zapsané v občanském průkaze) nebývá často splněna. Úroky z úvěrů na chaty, chalupy, případně jiné objekty sloužící k rekreaci či dokonce k podnikání a pronájmu nelze odečítat od základu daně a tyto položky nemohou být ze strany finančních úřadů uznány.
Používá-li se byt nebo jeho část k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti či pronájmu, lze odečet úroků po dobu užívání bytové potřeby k uvedeným účelům uplatnit pouze v poměrné výši.
Příspěvky zaplacené na penzijní připojištění a zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění (odstavec 5 a 6) lze odečíst od základu daně maximálně do výše 12 tisíc korun. Navíc částka, kterou lze odečíst u penzijního připojištění se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem za zdaňovací období, který musí být snížen o 6000 korun.
Příklad 1:
Poplatník uhradil příspěvky na penzijní pojištění ve výši 15 000 korun. Po odečtu 6000 korun si může v přiznání odečíst 9000 korun. Pokud uhradí příspěvky ve výši 40 000 korun, může odečíst pouze maximální částku, tedy 12 000 korun. Rovněž členské příspěvky zaplacené odborové organizaci mají svá omezení. Od základu daně lze odečíst pouze částku do výše 1,5 procenta zdanitelných příjmů z pracovně-právního vztahu, maximálně však 3000 korun.
NIC VÍC NEŽ SLEVA V daňovém přiznání se nám původní známé „osobní“ odčitatelné položky od základu daně, týkající se poplatníka samotného, přetransformovaly do slev na dani. Pravidla pro jejich uplatnění jsou prakticky shodná s těmi, které platily pro odčitatelné položky.
Důležitým momentem je skutečnost, že těmito slevami se nelze dostat do žádného bonusu, který by byl poplatníkovi vrácen. Neexistuje zde naprosto žádná analogie s daňovými bonusy, které se vyskytují u slev na děti.
Příklad 2: Poplatník si vypočítal daňovou povinnost ve výši 15 000 korun. Po odečtu slevy na poplatníka ve výši 7200 korun a 9600 korun za zdravotní postižení, neboť je držitelem průkazu ZTP/P, činí tudíž celková výše slevy na dani 16 800 korun. Výsledná daň po uplatnění slev tak bude nulová.
NA DĚTECH LZE VYDĚLAT
Poplatník podávající přiznání, který vyživuje dítě žijící s ním v domácnosti, má nárok na daňové zvýhodnění ve výši 6000 korun ročně na jedno dítě.
V přiznání pak podle výše vykazované daně mohou nastat různé varianty, jimiž se zvýhodnění projeví. Konkrétně sleva na dani, daňový bonus či kombinace obojího.
Příklad 3:
Navážeme na předchozí příklad, kdy po uplatnění osobních slev na dani vznikla poplatníkovi daň ve výši nula. Protože navíc vyživuje jedno dítě, žijící s ním ve společné domácnosti, vzniká mu nárok na daňové zvýhodnění ve výši 6000 korun. Vzhledem ke skutečnosti, že není možno uplatnit tuto slevu od daně, vzniká mu nárok na daňový bonus ve výši 6000 korun, o jehož vrácení musí požádat.
Příklad 4:
¨V případě vyšší daňové povinnosti, například 110 000 korun, se o zvýhodnění sníží daňová povinnost a poplatník uhradí daň v našem konkrétním případě ve výši 104 000 korun. Ke kombinaci obojího dochází v momentě, kdy poplatníkovi vzniká daň, ale ne dostatečně vysoká, aby z ní bylo možné odečíst celé zvýhodnění.
Příklad 5:
Daňová povinnost činí 5000 korun, to znamená, že zvýhodnění na jedno dítě se rozpadne na slevu na dani ve výši 5000 korun (daň pak bude nulová) a na nárok na daňový bonus ve výši 1000 korun. Ten obdržíte zpravidla do 30 dnů po podání žádosti o vrácení.
Daňový bonus má však svá zákonná omezení. Konkrétně jej může uplatnit pouze poplatník, který měl ve zdaňovacím období příjem ve výši šestinásobku minimální mzdy. Ta byla pro rok 2006 stanovena na 7570 korun, příjem za loňský rok tak musí činit minimálně částku 45 420 korun.
Samotný uplatněný bonus pak musí činit alespoň 100 korun, maximálně však 30 tisíc korun.
Pokud jsme se drželi zákonných norem, nezbývá než daň, která nám vyšla na posledním řádku přiznání, uhradit. Přirozeně ve lhůtě, která je shodná se lhůtou pro podání přiznání. V lepším případě, pokud vyjde částka na posledním řádku přiznání v záporné hodnotě, nám vzniká přeplatek, a zbývá tak poslední povinnost: vyplnit žádost o vrácení přeplatku.
A nezapomeňte jak přiznání tak žádost opatřit podpisem. Jinak vás další návštěva na finančním úřadě nemine.
