Neovladatelný obchodní gigant

18. 4. 2006

Pirátství, podhodnocená měna, průmyslové dotace...

Generální ředitel společnosti Nucor Daniel R. DiMicco vidí blížící se pohromu. Pravda, pro Nucor se sídlem ve městě Charlotte v Severní Karolíně, hlavního výrobce oceli v Americe, byl rok 2005 vynikající. Ovšem jak konstatuje DiMicco, Čína v současnosti chrlí více oceli než USA, Japonsko a Evropa dohromady. Její ocelárny jsou „silně dotovány“ bezúročnými půjčkami, profitují z podhodnocené měny a daňových prázdnin pro vývozce. I přes vlastní nenasytnou poptávku se Čína stala vývozcem oceli. A uvažuje se o dalších ocelárnách. „Když se Čína rozhodne vyvážet významné množství oceli,“ varuje DiMicco, „nic takového jako konkurence nebude existovat.“
DiMicco by byl velmi rád, kdyby USA podaly stížnost u Světové obchodní organizace (WTO), aby zamezila záplavě čínských vývozů. Potíž je v tom, že není zřejmé, zda pomoc Číny výrobcům oceli porušuje pravidla WTO. Kromě toho Washington nechce zahajovat řízení, v nichž by pravděpodobně neuspěl. Co kdyby federální úřady podaly žalobu proti dumpingu u amerického soudu? Aby měla úspěch, Nucor by musel dokázat, že ho levné čínské dovozy už poškodily.
DiMiccův pocit úzkosti vyzdvihuje dilema Washingtonu: nikdo úplně neví, co si počít s Čínou, z níž vyrůstá obchodní gigant, ale která se v mnoha směrech pořád ještě drží svých vlastních pravidel. Ano, od roku 2001, kdy vstoupila do WTO, se Čína velice liberalizovala. A v předvečer cesty prezidenta Chu Ťin-tchaa do Washingtonu byla rozdávačná. Souhlasila s tím, že bude dovážet americké hovězí a zdravotnické přístroje, že vybaví všechny osobní počítače legálním softwarem a že za 16,2 miliardy dolarů nakoupí trysková letadla Boeing, síťová zařízení Motorola a jiné zboží. Dalším důvodem k radosti je to, že se únorový obchodní deficit Ameriky s Čínou snížil o 22,7 procenta na nejnižší měsíční úroveň za poslední rok. Čínské kroky, jak prohlásil čínský vicepremiér Wu I, ukazují, že Peking má v úmyslu zaplnit obchodní mezeru a „zachovávat ducha rovnosti, vzájemné výhodnosti a oboustranné prospěšnosti“.
Avšak ve skutečně zásadních otázkách vidí znepokojení vedoucí pracovníci jako DiMicco jen málo známek pokroku. Mezi tyto otázky patří to, že Čína odmítá podstatně revalvovat svou měnu, slabě zasahuje proti bujícímu pirátství a dál používá levné úvěry, dotace a netarifní bariéry na podporu upřednostňovaných průmyslových odvětví a podniků. Kromě toho, že jsou američtí představitelé agresivnější při podávání antidumpingových žalob a předkládání stížností Světové obchodní organizaci, když Čína poruší pravidla, tvrdí také, že nastal čas, aby Čína překročila ustanovení dohod uzavřených v roce 2001 a začala se v zásadě chovat jako dospělá země. „Potřebujeme vyrovnanější vztah,“ konstatuje obchodní zmocněnec USA Rob Portman, „založený na tom, že Čína je vyzrálý obchodní partner a plnoprávný člen WTO.“ Vyrovnání vztahu však vyžaduje vliv – takový, který USA možná nemají. Jakmile Čína vstoupila do WTO, Spojené státy ztratily svou schopnost uvalovat jednostranné sankce. I kdyby USA nechaly předvolat Čínu do Ženevy kvůli takovým problémům, jako je měna, práva na duševní vlastnictví a průmyslová politika, jejich šance na úspěch podle pravidel WTO by byly slabé.
Typickým příkladem jsou americké snahy, aby Čína posílila vymáhání práva v oblasti zákonů o duševním vlastnictví. Washington už přes deset let požaduje, aby Peking zastavil pirátství softwaru, hudebních kompaktních disků a filmů. Čína má dobré zákony a může zasáhnout, kdy chce, o čemž svědčí například malé množství padělků maskota pekingské olympiády.
Avšak, jak uvádějí obchodní skupiny, vzhledem ke slabé vymahatelnosti práva činí ztráty amerických softwarových, zábavních a vydavatelských společností v Číně kvůli ilegálním kopiím miliardy ročně. Ačkoli 11. dubna Peking ohlásil čtrnáctibodový plán obsahující tvrdá opatření proti pirátům, skeptikové tvrdí, že by Spojené státy neměly polevovat, dokud neuvidí výsledky. Dan Glickman, generální ředitel organizace Motion Picture Association, která stojí v čele boje Hollywoodu proti pirátství, prohlašuje: „Myslím si, že v těchto otázkách, kde Čína fakticky nereagovala, je nejlepším pákovým mechanismem WTO.“
Opravdu? I kdyby USA podaly stížnost na nedostatečné vymáhání práva, není záruka, že uspějí. Důvodem je to, že WTO nemá jasné normy, jež by definovaly dostatečný pokrok na cestě k vymahatelnosti. Jak uvádí Nicholas R. Lardy, expert na obchod s Čínou z washingtonského Institutu pro mezinárodní ekonomiku: „Palčivou otázkou, o které nikdo nechce mluvit, je to, že nemáme moc vlivu.“ Kdyby bylo řízení neúspěšné, Peking by zmírnil tlak na piráty. Slovy Portamana „podat stížnost a neuspět by bylo nežádoucí“.
Dalším problémem, na který si stěžují američtí obchodní činitelé, je to, že mnoho amerických softwarových společností nechce shromažďovat a dodávat nevyvratitelné údaje potřebné k zahájení úspěšného sporu. „Naším největším problémem není zákon,“ tvrdí jeden přední činitel, „ale získání potřebných důkazů od společností, které nechtějí vypadat tak, že spolupracují s americkou vládou.“ Kromě toho, že řídící pracovníci riskují odvetná opatření proti svým podnikům v Číně, nejsou si jisti tím, že by úspěšný nález WTO něco vyřešil, vezme-li se v úvahu slabý právní řád Číny. „I kdybyste vyhráli, znamenalo by to skutečně změnu ve způsobu podnikání na provinční úrovni nebo změnu v podnikatelském prostředí?“ ptá se Heather Clarková, zastupující viceprezidentka pro Asii v Asociaci amerického farmaceutického průmyslu (PhRMA).
Stejně neúspěšné byly Spojené státy v úsilí o urychlení revalvace jüanu. Američtí výrobci prohlašují, že jüan je podhodnocený až o čtyřicet procent, což čínským vývozům dává obrovskou cenovou výhodu. V reakci na tlak Washingtonu Peking loni konečně nechal jüan mírně fluktuovat, ale měna neposílila tolik, aby se to výrazněji projevilo. Sdružení amerických výrobců a odborových svazů požádalo v roce 2005 Úřad obchodního představitele USA (USTR), aby podal u WTO na Čínu stížnost, že se svou měnou manipuluje, aby posílila export. USTR tuto záležitost postoupil ministerstvu financí USA. To brzy vydá zprávu pro Kongres, který by mohl uvalit sankce.
Přesto je nepravděpodobné, že by americké ministerstvo financí označilo Čínu za manipulátora. Předně proto, že mnoho amerických firem, které vyrábějí na pevnině, má z levného jüanu prospěch. A kdyby USA ukládaly pokuty, mohly by se dostat ve WTO na tenký led. Světová obchodní organizace totiž nezakazuje řízené měny. A třebaže Čína má obrovský obchodní přebytek s USA, celkově dováží víc, než vyváží do zbytku světa. Takže v boji kdo s koho by se Washingtonu nedostalo velké podpory. V podstatě nemůže ministerstvo financí USA dělat nic než naléhavě žádat Peking, aby se změnil.
Hodně štěstí je potřeba také v úsilí o to, aby se čínský podnikatelský sektor vzdal politiky na podporu strategických odvětví. Výhody, jako daňové prázdniny, cílené úvěry, levná půda a vládní dotace výzkumu a vývoje, nutně neporušují pravidla WTO. Taková pomoc je korektní, tvrdí Wang Jung, ředitel Centra pro mezinárodní politickou ekonomii na pekingské univerzitě. Dvacet let poskytovala Čína hodně daňových výhod, aby přivábila nadnárodní společnosti, které v současnosti ovládají trhy s automobily, mobilními telefony a dalším zbožím. „Mějte na paměti, že o růst se zasloužily především společnosti se zahraničními investicemi,“ připomíná Jung, „kdežto domácí firmy hodně trpěly.“ Kromě toho dotace, které by mohly být považovány za nepoctivé obchodní praktiky, jako jsou bezúročné půjčky ocelárnám nebo papírnám, které exportují, se obtížně dokumentují kvůli malé transparentnosti vládních a podnikových opatření.
Dotčené společnosti stále mohou podat antidumpingové žaloby v USA proti konkrétním čínským výrobcům, kteří exportují za nižší než tržní ceny. V desítkách případů Spojené státy každý rok uvalují na čínské dovozy represivní cla. Avšak soudní spor je časově náročný a drahý, zvláště pro malé americké společnosti. „Uvažovali jsme o žalobě za dumping, ale hodně našich členů nemá peníze a čas,“ připouští manažer nákupu Zachary J. Mottl z firmy Atlas Tool & Die Works se sídlem v illinoiském městě Lyons. Mottl je ředitelem amerického sdružení malých výrobců. Během šesti let se počet členů sdružení snížil z 1600 na 1200, protože mnoho z nich podlehlo superlevným čínským dovozům. „Než by se zjednala náprava, tak by byli na mizině.“
Co dělat, aby se dosáhlo zásadní změny? „Není možné vést spor se zemí, aby změnila hlavní zásady řízení vlastní ekonomiky,“ konstatuje jeden americký obchodní činitel. S pohrůžkami Světové obchodní organizace může Washington dostat Peking k jednacímu stolu, ale pokrok bude pomalý. Čína je těžká váha, která bude ještě nějakou dobu stanovovat pravidla.

Malý vliv Čína splnila vůči Světové obchodní organizaci (WTO) většinu ze snazších závazků týkajících se otevřenosti trhu. Přinutit Peking, aby řešil všechny stížnosti ohledně svého obchodu s USA, však bude těžké.

DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ
PROBLÉM Čína už léta slibuje, že zakročí. Vzhledem ke slabé vymahatelnosti práva však vinou pirátství činí ztráty na prodejích amerických softwarových, hudebních a filmových společností v Číně ročně údajně dvě miliardy dolarů.
ŘEŠENÍ USA by mohly podat stížnost u WTO za to, že Peking nedělá dost proto, aby vymáhal dodržování zákonů v zemi. Je ale možné, že nevyhrají, protože WTO nemá jasné normy, jež by definovaly porušování práva.

DOTACE
PROBLÉM Čínští výrobci všeho možného, od oceli a chemikálií po čipy a síťová zařízení, profitují z levných nebo bezúročných půjček, dotací výzkumu a vývoje, bezplatných pozemků, daňových prázdnin a dalších výhod.
ŘEŠENÍ Mnoho těchto dotací neporušuje pravidla WTO. A třebaže dávají Číňanům nespravedlivou výhodu, z důvodu netransparentnosti vládních a podnikových opatření se tyto dotace obtížně dokumentují.

MĚNA
PROBLÉM Peking udržuje jüan v těsné vazbě k americkému dolaru. Kritikové tvrdí, že to čínskou měnu podhodnocuje až o 40 procent, což vývozcům z pevniny dává velkou cenovou výhodu.
ŘEŠENÍ USA by se mohly obrátit na WTO se stížností, že Čína manipuluje se svou měnou. USA a MMF by mohly prohlásit Čínu za manipulátora, ale nemají moc, aby zjednaly nápravu.

KOMENTÁŘ Problém pohledu Proč Čína a USA nemají stejné názory

Čínský prezident Chu Ťin-tchao přijel minulý týden do Seattlu na svou první státní návštěvu USA. Při jednáních, například s Williamem H. Gatesem, studenty Yaleovy univerzity a nakonec s prezidentem Georgem W. Bushem, diskutoval o hodně tématech. Vzhledem k obrovským geopolitickým a hospodářským zájmům, které na tomto dialogu závisejí, je vhodné se zeptat: Proč mají Čína a Amerika takové potíže v komunikaci?
Obě země jsou bezesporu od sebe hodně vzdáleny geograficky, historicky i politicky. Příčina jejich občas nelibozvučné rozmluvy by však mohla spočívat v něčem méně očividném: v nápadně rozdílném akademickém vzdělání jejich politických lídrů.
Američtí senátoři a kongresmani jsou většinou vystudovaní právníci, kdežto každý z čínských vrcholných představitelů – všech devět členů stálého výboru politbyra – má technické vzdělání. Například prezident Chu v oboru hydroelektrické energie, premiér Wen Ťia-pao zase v geologické stavbě. Možná že potíže mezi Čínou a Amerikou neleží ani tak v odlišných jazycích, kulturách a dějinách, jako spíše v rozdílných způsobech myšlení právníků a techniků.
Nejde o malý rozdíl. Technici usilují o „to lepší“, kdežto právníci se připravují na nejhorší. Nepochopení důsledků těchto rozdílných přístupů (a s nimi spjatých stylů) může vést k přehlédnutí určitých signálů.
K takové neúspěšné komunikaci došlo, když v roce 1999 americké letadlo nešťastnou náhodou bombardovalo čínské velvyslanectví v jugoslávském Bělehradě. Když čínská vláda vozila v autobusech studenty z univerzitních areálů z celého Pekingu, aby protestovali u amerického velvyslanectví, američtí politikové si mysleli, že čínští vedoucí představitelé demonstrace zorganizovali proto, aby rozbouřili nacionalistické vášně. (Pro právníky to byl evidentní důkaz.) Čínské představitele, techniky, ve skutečnosti znepokojovalo to, že kdyby nechali protestující studenty pochodovat městem, jejich řady by se rozrostly o dělníky a obyčejné občany, čímž by vznikl ještě větší, méně zvladatelný problém. Takže jejich doprava v autobusech výbušnou situaci spíše uklidnila, než aby ji zhoršila.
Další dichotomie: přes 90 procent Číňanů včetně odborníků, kteří jsou vůči vládě často kritičtí, považovalo bombardování za záměrné. Většina Američanů se zase domnívala, že k bombardování došlo, jak uváděli američtí vedoucí činitelé, nešťastnou náhodou způsobenou použitím „starých map“.
Proč taková rozdílnost? Číňané mají o USA idealizovanou představu jako o zemi natolik technologicky rozvinuté, že je nemožné, aby udělala tak hloupou chybu. Na druhé straně Američané už jsou na hloupé chyby své vlády docela zvyklí.
Znepokojivější je to, že většina Američanů vnímá Čínu jako ekonomického dravce, který se stará jen o vlastní blaho. Peking nepopírá, že jeho politika přináší prospěch jeho vlastnímu lidu, stejně jako by ho přinášela politika kterékoli zákonné vlády. Tvrdí však, že v globální ekonomice má stabilita a rozvoj Číny zásadní význam pro světový mír a blahobyt. Varuje, že když se naruší to první, poruší se i to druhé. S ohledem na takové důsledky je čas, aby právníci a technici začali vzájemně lépe komunikovat.