Za ani ne polovinu své (první?) hradní pětiletky Zeman stihl nejen téměř permanentní konflikt s premiérem i ministrem zahraničí, jejichž politický kurz má dle ústavy reprezentovat navenek, ale i občasné nehody s Ukrajinou, hlavouny EU, americkým velvyslancem v Praze, českými korunovačními klenoty a nyní i s nebožtíkem Ferdinandem Peroutkou, z nějž udělal nácka. Takže teď Zemanův mluvčí Jiří Ovčáček hledá neexistující Peroutkův článek, zatímco Peroutkova vnučka žaluje stát za hanobení svého slavného předka.
Zeman má dokonce takový talent na PR pohromy, že v ní dokáže obrátit i cestu do Vatikánu, jež světovým státníkům obvykle slouží jako nejspolehlivější reputační čistírna, když je fakt zle; pomodlíte se s papežem, zabrnkáte na struny morálky, vypustíte holubici míru a vyzvete k všeobecné lásce mezi lidmi (nejlépe pouze mezi muži a ženami) - a vrátíte se domů lepší. Tak magickou sílu má pevná křesťanská víra!
Zeman místo toho přímo před papežem svatořečí svého hradního protokoláře Jindřicha Forejta, jehož chce z Hradu uklidit právě do Vatikánu, protože je od kauzy s chybějícím vysokoškolským diplomem (a používáním titulu JUDr. i při oficiálních akcích) trochu víc toxický. Český prezident Forejta papežovi představil jako „nejdůležitějšího, hluboce věřícího člověka a, doufám, budoucího velvyslance ve Vatikánu.“ Vsadím se, že při pohledu na Forejta viděl chudák papež všechny svaté.
Je to skutečně věkem a alkoholem, jak říkají někteří bývalí Zemanovi blízcí spolupracovníci, kteří v prezidentovi pořád míň poznávají někdejšího svého gurua?
Vatikánská příhoda nicméně ještě bledne lidským dobrem vedle brutality, jíž prezident používá v souvislosti s nebožtíkem Peroutkou. Zcela bez důkazu (prý zahlédl jistý článek v novinách, snad někde vlevo dole, nebo možná vpravo nahoře…) udělá ze známého novináře, jenž přežil Dachau a Buchenwald, nácka, načež místo aby se omluvil a sám sebe odsoudil k veřejně prospěšným pracím, začne s Peroutkou jakoby blahosklonně soucítit, protože prý za války neselhal zdaleka sám. Navíc to celé ještě dělá tak hloupě, že tomu snad nevěří ani Ovčáček, poslední dobou stále lepší herec.
Ne, na rozdíl od jiných se nebojím, že Zeman rozpoutá válku nebo něco podobného, předtím nás v nejhorším případě ochrání jeho bezvýznamnost. Spíš mě zajímá, proč to všechno?
Je to skutečně věkem a alkoholem, jak říkají někteří bývalí Zemanovi blízcí spolupracovníci, kteří v prezidentovi pořád míň poznávají někdejšího svého gurua? Nebo je to Pražským hradem, že naši prezidenti začnou žít ve svém vlastním světě? Husák, Havel, Klaus, i těm všem se to přihodilo. Anebo obojí? Představte si, že se vám svět smrskne na laciné víno (to Zeman vyznává odjakživa), Ovčáčka, Forejta… Takhle nevypadají intelektuální hody.
Možná je ale vše jinak. O víkendu jsem nedopatřením v TV přepnul na pořad Politické spektrum, kde seděl i Jan „Jenda“ Veleba, Zemanův loajální obdivovatel i ochránce a kromě jiného i dědic jeho strany, která ze svého jména po fiasku ve volbách radši odstranila prezidentovo jméno. Senátor a chovatel prasat upřímně vysvětlil Zemanovo chování na Hradě tím, že ho dobře zná, takže ví, že stejně jako nejlepší šachisti táhne i on vždy několik tahů dopředu, jen to ostatní zatím nevědí. Jestli je to pravda, nebude to hezký mat.
Čtěte další komentáře Petra Holce:
Já za nic nemůžu, já jsem jen Babiš
