Stát chce po hospodských peníze. Část z nich se účinně brání. Zcela legálními prostředky.* Jak se restauratéři srovnávají se základní sazbou daně z přidané hodnoty? Letošní přeřazení restauračních služeb do základní sazby krutě zasáhlo do osudu restauratérů. Zaskočilo nás.
Miroslava Luprichová není jen v čele Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu. Společně s manželem provozuje také pražský Pension Lucie.
Stát chce po hospodských peníze. Část z nich se účinně brání. Zcela legálními prostředky. * Jak se restauratéři srovnávají se základní sazbou daně z přidané hodnoty? Letošní přeřazení restauračních služeb do základní sazby krutě zasáhlo do osudu restauratérů. Zaskočilo nás. Počítali jsme stím, že když se rozhodne o zvýšené sazbě v roce 2004, bude odklad do roku 2007 a my se můžeme dostatečně připravit. Ještě v dubnu letošního roku nám dávali naději. Říkalo se, že ministr Sobotka jede do Bruselu bojovat za restaurace. Jak jsme se potom dozvěděli, o restauracích tam nepadlo ani slovo. Přitom třeba Maďarsko nebo Polsko využilo možnosti a rámci přechodných opatření a mají stravovací služby ve snížené sazbě do roku 2007. * Třeba ministra financí víc zajímalo, jak dostat větší množství peněz do státního rozpočtu, než aby vyjednal nižší DPH pro restaurace.
Samozřejmě, i tak se to dá brát. Jsou ale určité skupiny lidí, které dokáží více křičet a úspěšněji lobovat. U kultury se také rozhodlo, že bude v základní sazbě. Jejich lobby se semkla, vystoupilo pár umělců a najednou během týdne se kultura vrátila zpátky do snížené sazby. Je třeba rozlišovat věci zbytné a nezbytné. Je špatné, když se nezbytné věci zatěžují základní sazbou.
* Je spíš možné vzdát se kultury než návštěvy restaurace? Já nevím. Knížky jsou také v základní sazbě. Nejsem tu od toho, abych soudila, co člověk potřebuje víc a co méně. Je na ministrovi financí, aby posoudil, co jsou priority. * Kromě přesunu do základní sazby se také snížil limit pro plátce DPH. Co na to hospodští? Dříve byl limit pro plátce DPH 750 tisíc korun obratu za tři po sobě jdoucí měsíce, což dělalo tři miliony korun za rok. Teď se plátcem stává podnikatel, který dosáhne milionový obrat. To je hrozně malá částka. Představuje 80 tisíc měsíčně, 20 tisíc za týden. Těch musí restaurace dosáhnout, ikdyby měla otevřeno jen pět dnů v týdnu. Podnikatelé tedy buď spadnou mezi plátce, nebo vymýšlejí všechny možné věci jak toho obratu nedosáhnout. Dělají to legálními metodami. Svůj podnik rozdělí mezi víc rodinných příslušníků. Takže podniká manžel, manželka, děti a mají třeba čtvero účetnictví, aby obrat byl čtyřikrát do milionu. My v současné době říkáme neplátcům DPH „škodiči“. Nakupují zboží s pětiprocentní DPH, ale neodvádějí devatenáctiprocentní daň, takže mohou prodávat za nižší ceny. * Co se s tím dá dělat? Voláme po kontrole, která znemožní zvýhodňovat určité skupiny jen proto, že v podstatě legálně obcházejí pravidla. Jestliže někdo podniká v restauraci a osm let vykazuje ztrátu, ať se ho kontrola ze živnostenských a finančních úřadů zeptá, z čeho tedy žije. Když vidíte takového podnikatele, který jezdí v super autě, vykazuje ztrátu a nic se mu neděje, tak je to smutné. Podniká v podstatě na úkor těch poctivých, kteří v tom tak neumějí nebo nechtějí umět chodit. * Nepomohla by také jednodušší pravidla? Kdyby byla nastavena jasná pravidla, která se nebudou obcházet, tak by to bylo jednodušší. Nás ve stravování trápí nekalá soutěž. Obce a kraje zřizují školní jídelny. Ty se staví z prostředků státu a neplatí DPH. Zajišťují stravování dětí, ale i školních pracovníků, což už je závodní stravování. Na malých městech se v těchto jídelnách ale často stravují i další zaměstnanci, podnikatelé a důchodci. Přestože vyhláška ukládá, že školní jídelny musí vést oddělené účetnictví a obědy, které dělají pro „cizí“, musí zdaňovat 19 procenty, neděje se to. Likvidují restaurace v okolí. Když to napadáme, tak se ozývají hlasy, že nemáme sociální cítění, že chudáci důchodci musí také jíst. * Dá se s daní nějak “ čarovat“? Existují různé výjimky. Když uvařím jídlo a prodám ho v restauraci, je tam 19procentní DPH. Ale někdo například jídlo jen uvaří, další ho někam odveze a tam vydá. Na tyto činnosti je jen pětiprocentní sazba. Dají se najít nejrůznější kličky. Ti, co chtějí podnikat poctivě, spláčou nad výdělkem. * Školní jídelny, jsou tedy chytráci, kteří kličkují v rámci platných zákonů. Je ještě něco, co vás trápí? Další vřed, který se nám nedaří odstranit, jsou stravenky. * Co je na nich tak špatného?
Myšlenka stravenek je dobrá - zaměstnavatel dává zaměstnancům poukázku na jídlo v restauraci. Jenom asi 20 procent z nich končí v restauracích, zbytkem se platí v obchodech. Bohužel za alkohol a cigarety. Obchodníkovi je v podstatě jedno, čím mu platí. Pravda, ze stravenek odvádí čtyři procenta, takže je pro něho lepší, když má hotové peníze než stravenky.
* V restauracích také přijímají stravenky za alkohol, a není to pivo k jídlu, ale třeba deset piv bez jídla. Ano. Prvotní úmysl byl dobrý, ale zvrtlo se to. Bohužel to tak funguje. Bližší košile než kabát. * Proč by si lidé nekupovali za stravenky, co je napadne, když to jde? V Německu by si za stravenku určenou na oběd do restaurace nikdo nešel nakupovat do obchodu potraviny nebo alkohol. Mělo by se to udělat jinak, například by mohl zaměstnavatel přispívat zaměstnanci na základě účtu z restaurace, kde by bylo jasně napsané, co konzumoval. Jenomže ony by se pak zase falšovaly účtenky. * Restauratéři se také potýkají s rostoucími nároky na hygienu a dalšími požadavky na vybavení restaurací. Zvládli podnikatelé vše, co jim vyhlášky a nařízení ukládají? Museli jsme se srovnat i s nároky, které má Evropská unie. Bohužel se stávalo, že náš stát byl papežštější než papež a vydával nařízení a vyhlášky přísnější než Unie. * Například?**
Třeba bezdotykové baterie. V polovině loňského roku skončilo přechodné období a všichni museli mít bezdotykové elektronické baterie. Ti poctiví si je koupili. Jedna stála 4,5 tisíce korun. Podnikatelé navíc poznali, že tyto baterie jsou dost poruchové. Letos na jaře se zjistilo, že unijní zákony vůbec nejsou tak přísné a stačí mechanická bezdotyková baterie za 1500 korun. Ti, kteří nedodrželi termín, dost ušetřili. Ten zákon byl špatně přeložený a také kontrola byla opět nedostatečná. Chraň bůh, nevoláme po kontrolách, ale když už kontrola jde, tak po poctivých. Na ty druhé už nějak nedojde.
