Firma se může legálně vyhnout splácení svých dluhů, ukazuje soudní rozhodnutí
Vyhnout se splacení dluhu bez újmy, a ještě s požehnáním soudu? Žádná utopie, nýbrž realita. Ukazuje to soudní pře mezi českou firmou W.A.G. minerální paliva a slovenským přepravcem Steel Trans, jehož dluh za společností W.A.G. za odebrané zboží a služby dosáhl částky 300 tisíc eur (v přepočtu více než sedm milionů korun). Dle Městského soudu v Praze firma Steel Trans tento dluh nemusí platit. Důvod? V rozhodnutí soudu, které má týdeník EURO k dispozici, je uvedeno, že zaplacení dluhu by mohlo ohrozit obchodní aktivity společnosti Steel Trans. Složitá právní bitva, ve které ve skutečnosti nejde o porušení zákona, ale o to, jak šikovně se dá kličkovat na hraně zákona, stále není u konce.
Hlavně rychle
Celý spor začal v roce 2009, kdy se společnost W.A.G. rozhodla zažalovat firmu Steel Trans u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky. Důvodem byly nesplacené faktury v souhrnné výši 300 tisíc eur. Soud o rok později ve svém konečném nálezu rozhodl, že Steel Trans musí zaplatit. Slovenská společnost se okamžitě odvolala u Městského soudu v Praze a podala návrh na odklad a zrušení vykonatelnosti usnesení Rozhodčího soudu. Pikantní je, že se Steel Trans odvolal proti rozhodčímu nálezu dříve, než soud vyznačil nabytí právní moci tohoto nálezu. Soudkyně Dana Svačinová, která měla spor na starost, firmě loni v červnu velmi rychle vyhověla s tím, že vykonatelnost rozhodčího nálezu se okamžitě odkládá na neurčito. Jinými slovy dlužník zatím nemusí platit zmiňovaných 300 tisíc eur a soud posoudí, zda vykonatelnost (povinnost dluh zaplatit) nezruší úplně.
Není újma jako újma
Ze zákona o rozhodčím řízení sice vyplývá, že soud může vykonatelnost nálezu rozhodčího soudu odložit. Ovšem pouze v případě, jestliže by dlužníkovi „hrozila závažná újma“. Tuto hrozbu je přitom nutné náležitě zdůvodnit. Jde totiž o velmi citlivý institut. Jeho hlavním cílem je zabránit nevratným škodám. Například pokud by dlužník kvůli zaplacení sporné pohledávky zkrachoval a později se ukázalo, že rozhodnutí soudu bylo chybné a on vlastně platit nemusel. Jeho bankrot už by ovšem zpět vzít nešlo. Soudkyně hrozbu vážné újmy odvodila pouze z toho, že porovnala výši základního jmění společnosti Steel Trans zapsaného v obchodním rejstříku a výši pohledávky, kterou má slovenská firma uhradit. Zmíněných 300 tisíc eur totiž tvoří jednu šestinu základního jmění společnosti a její úhrada by podle soudkyně Dany Svačinové znamenala vážné ohrožení obchodních aktivit Steel Trans. Jenže soudkyně vůbec nebrala v úvahu výši aktiv, likvidity a především závazků. Pouze z těchto ukazatelů lze přesvědčivě říct, zda by úhrada firmu zlikvidovala. „Soudce obvykle velmi důkladně argumentuje, proč k odložení případně zrušení vykonatelnosti rozhodčího soudu sáhne. A pouhé porovnání základního jmění a výše pohledávky, kterou má dlužník zaplatit, dle mého názoru nestačí,“ domnívá se Matěj Vácha, partner advokátní kanceláře Pelikán, Krofta, Kohoutek.
Uznaný dluh
Soudkyně Svačinová se hájí: „Odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu rozhodně neznamená, že by povinný byl bez dalšího nadále zproštěn své povinnosti případně dlužnou částku hradit,“ tvrdí. V tomto případě ovšem znamená. Zákon totiž neříká, na jak dlouhou dobu lze splátku oddálit. A Steel Trans ke konci prosince 2010, tedy půl roku poté, co mu soudkyně povolila odklad, požádal soud o ochranu a kvůli dluhům podal návrh na restrukturalizaci. Jestliže tak ještě v červnu existovala nějaká šance pro věřitele získat své pohledávky, nyní mají smůlu. Minimálně do skončení restrukturalizace, která však může trvat i několik let. Steel Trans přitom nezpochybňuje závazek vůči W.A.G. Dokládá to tím, že vystavila W.A.G. fakturu na částku ve zhruba stejné výši, o kterou ji tato společnost žaluje. Prý má jít o škodu, kterou W.A.G. způsobila společnosti Steel Trans. A v návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu, který má týdeník Euro rovněž k dispozici, Steel Trans tvrdí, že po vzájemném započtení těchto pohledávek by nárok W.A.G. na zaplacení 300 tisíc eur stejně zanikl. Škodu přitom měla W.A.G způsobit tím, že firmě Steel Trans zablokovala čerpání dalšího financování na nákup zboží a služeb. To W.A.G. skutečně udělala. Důvodem byl fakt, že Steel Trans za odebrané zboží či služby neplatila. Toto opatření je ale řádně dohodnuto ve smlouvě mezi W.A.G. a Steel Trans. Slovenská firma se snažila zaplacení pohledávky vyhnout ještě jinak. U soudu rovněž tvrdila, že rozhodčí doložka je neplatná. Její platnost už ale soud jednou posuzoval. Kvůli této námitce dokonce zasedalo předsednictvo Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře coby nejvyšší instance soudu, které ale konstatovalo, že jde o platnou doložku.
Fotbal a Hummer
Steel Trans nechce spor komentovat. „Je to předmětem soudního sporu mezi oběma společnostmi, který ještě není ukončený. Z uvedeného důvodu, za účelem zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků bez tlaku médií, se k tomu nebudeme vyjadřovat,“ prohlásil jednatel společnosti Steel Trans Jozef Človečko. Sdílnější nebyla ani W.A.G. minerální paliva. „Celý případ jsme předali orgánům činným v trestním řízení na Slovensku, zatím k tomu nechceme nic uvádět,“ tvrdí šéf oddělení pohledávek W.A.G. minerální paliva Lukáš Lhoták. V případě Steel Trans to přitom není jediný soudní spor. Týdeníku EURO se podařilo zjistit, že stejný spor s totožným výsledkem řešil Městský soud v Praze mezi Steel Trans a firmou Eni Česká republika, což je provozovatel sítě čerpacích pump Agip. Vyjádření Eni se ovšem nepodařilo získat. Košická společnost Steel Trans funguje na slovenském trhu od roku 1993. Z internetových stránek vyplývá, že v současné době prý zaměstnává 450 zaměstnanců a roční obrat se pohybuje okolo 27 milionů eur. Kromě přepravy se ale věnuje také fotbalu – vlastní totiž fotbalový klub MFK Košice. Je rovněž výhradním prodejcem automobilů značky Hummer na Slovensku.
Dlužník na prvním místě
K dotazům týdeníku EURO soudkyně Dana Svačinová rovněž uvedla: „Nemyslím, že by se mohlo jednat o návod pro dlužníky, jak se vyhnout placení dluhu. Je možné splnění povinnosti po určitou dobu oddálit, ale zde se jedná o zcela legitimní postup dle výše uvedeného zákona.“ Jaké jsou ale nyní šance věřitelů? Po dobu restrukturalizace nemohou věřitelé uplatňovat pohledávky ani pokračovat ve vymáhání svých pohledávek, totéž se týká výkonu zástavních práv. Zatím jsou tedy šance mizivé. „Na celou problematiku odkladu vykonatelnosti rozhodnutí je nutno se dívat nejen z pohledu věřitele, ale i z pohledu dlužníka,“ uvedla rovněž soudkyně. Nemá to být tak, že na celou věc je třeba se dívat ve stejné míře z pohledu dlužníka jako z pohledu věřitele?
