Lobbing je součástí života EU, říká společník firmy Interel
Karel Firla (42) Je společníkem a jednatelem společnosti Interel European Public Affairs and Corporate Communication, která nabízí poradenské služby v evropských záležitostech. Mezi její klienty patří Český Telecom, Appian Group, Škoda Auto či Potravinářská komora ČR. K belgické firmě Interel European Public Affairs nastoupil v roce 1999 po odchodu z diplomatických služeb. V jejím bruselském sídle působil jako ředitel odpovědný za přidružené země střední a východní Evropy. V roce 2001 stál u zrodu českého Interelu. Diplomatem byl od roku 1993 a do svého odchodu působil na Stálé misi ČR při Evropských společenstvích. Hovoří anglicky, francouzsky, polsky a rusky. Má dceru (17) a syna (13). Mezi jeho zájmy patří jazyky, psychologie, východní filosofie a sport, především karate.
EURO: Jste považován za předního českého lobbistu v Bruselu. Souhlasíte? FIRLA: Je pravdou, že jsem toto vyjádření již několikrát zaslechl. Není však na mně, abych se hodnotil. Nicméně pojem lobbista ve vztahu k České republice příliš nezdůrazňuji. Pojem lobbing je tu stále vnímán dost negativně. Proto spíše to, co děláme, nazývám uměním komunikace, jednání s lidmi. Získáváme informace, které analyzujeme, vytváříme z nich zprávy, působíme na cílové skupiny a poskytujeme další specializované služby klientovi. Jsem přesvědčen, že lobbing se ale časem i u nás přijme jako naprosto běžné řemeslo se vším, co k němu patří. Jako členská země Evropské unie si na to budeme muset rychle zvyknout. Budeme se spolupodílet na tvorbě legislativy, vytváření norem, přičemž budeme muset hájit zájmy České republiky v řadě oblastí. Tím pádem budeme muset být dobrými lobbisty.
EURO: Kritici evropských institucí říkají, že lobbingu je v Bruselu až moc a že se tam prosazují různé partikulární zájmy. Není to nebezpečné? FIRLA: Vše záleží na tom, jak příslušný úředník či instituce lobbisty přijímá. Když úředník připravuje podklady pro nějaký dokument, musí posoudit třeba velmi specifický problém v některém odvětví průmyslu. Většina úředníků lobbisty vítá, protože z nich mohou vytáhnout zajímavé informace, pochopit jejich vnímání problému. Sami si poté mohou udělat celkový obraz a situaci analyzovat s využitím jiných pohledů na věc. Lobbistů v Bruselu působí řada a hájí různé zájmy, takže úředník může získat rozmanitý podkladový materiál ke spoustě věcí. Vše se dá samozřejmě zneužít. Dnešní Evropa je ale pořád ještě především Evropou členských zemí. A v těch členských státech jsou zase firmy, asociace, zájmové skupiny, které se snaží prosadit své zájmy. Je proto logické, že zde musí působit takový nástroj, jako je lobbing. Myslím, že lobbing je přirozenou součástí života EU.
EURO: Domníváte se, že pracovníci Evropské komise či dalších institucí skutečně pouze shromažďují podklady pro své rozhodování? Nepodléhají někdy až moc tomu tlaku, který na ně lobbisté vyvíjejí? FIRLA: To je dané osobností každého člověka. Jsou úředníci, kteří svou práci založí čistě na oficiálních informačních zdrojích z ministerstev, misí, delegací. Pak jsou i úředníci, kteří si vyžádají také informace od nějaké průmyslové asociace, nebo zájmové skupiny. Vyslechnou lobbisty. Díky bohu lidé nejsou stroje. Každý uvažuje jinak, někdo je otevřený, někdo méně. Já vítám, že někteří přijmou lobbistu, který jim nese nějaký názor, informuje je o praktických zkušenostech. Kdysi kdosi řekl, že každý ministr by měl alespoň jednou v životě řídit vlastní trafiku, aby byl schopen chápat praktické problémy. Jde o to, abychom i do rozhodování institucí, které řídí Evropu, maximálně promítli prvek praktičnosti, vytvořili takovou legislativu, která bude odpovídat reálnému životu, bude jednoduchá, tedy pochopitelná a transparentní pro ty, kterým je určena.
EURO: Stává se vám, že s vámi někdo nechce moc mluvit? FIRLA: Ano. Jsou lidé, kteří mi to dají najevo, nebo mi přímo řeknou: Podívejte se, tento problém se řešil v nějakém podvýboru, nebo tady byl zástupce z vaší země, příslušného ministerstva a my jsme s ním tuto otázku rozebrali, obraťte se na něj. I to je přístup. Není důvod to zapírat a říkat – všichni mě přijímají s otevřenou náručí. Ovšem šikovnost konzultanta a lobbisty je v tom, že si je schopen najít jinou cestu a potřebnou informaci získá.
EURO: Má jednotlivý český podnik vůbec šanci zasáhnout do rozhodovacího procesu v Bruselu a obhájit své zájmy? FIRLA: To už dnes prakticky není možné. Proto podniky z členských i nečlenských zemí využívají především asociací, nátlakových a zájmových skupin. V těchto asociacích formulují společný zájem, strategii, postup. To je cesta, kterou půjdou všechny nové členské země. Otázkou zůstává, do jaké míry jsou naše podniky už dnes schopny formulovat přes asociace a sdružení své požadavky, do jaké míry jsou a budou schopny v zájmových a nátlakových skupinách na evropské úrovni pracovat. Tato otázka se ale zase váže k tomu, jaké zástupce v těch asociacích máme - zda jsou schopni zájmy podniků formulovat, obhajovat, zda jsou schopni setkat se s odpovědným úředníkem, zda jsou schopni vést dialog v cizím jazyce, zda jsou schopni formulovat a hájit zájem asociace. Tito lidé musejí mít zkušenost, praxi, nemohou vycházet jen z nějakých narychlo napsaných podkladů. Bude se od nich očekávat, že budou také flexibilně reagovat, samostatně se rozhodovat podle vývoje situace v jednání a následně také nést odpovědnost za svá vyjádření a rozhodnutí.
EURO: Přímé zastoupení podniku v Bruselu nemá smysl? FIRLA: Řešil jsem to s některými podniky koncem devadesátých let. V těch letech se uvažovalo o vytvoření společného zastoupení velkých českých podniků, ve hře byly Vítkovice, Unipetrol, ČEZ, Telecom a další. Myslím si, že to nebyl špatný nápad. Podniky se nakonec nedohodly a začaly uvažovat o vlastních samostatných zastoupeních. Nakonec ho otevřel pouze ČEZ. Je nutné zvážit několik zásadních faktorů. Zastoupení v Bruselu je především velice nákladná věc, náklady je nutné porovnávat s očekávanými přínosy. Ještě důležitější a také složitější je však nalezení vhodného člověka jako zástupce podniku.
EURO: Má nějaký výraznější vliv na image podniku to, když je vidět v Bruselu? FIRLA: Určitě je to věc image, public relations. Potenciální klienty, partnery i zaměstnance ale také zajímá, jak ten podnik využívá toho, co v Bruselu získává. Když mám v Bruselu zástupce, měl bych i na domácí scéně dávat najevo, že mi to něco přináší a že to, co mi tam ten člověk sežene, se ve firmě zhodnotí.
EURO: To vlastně znamená říci: Tak tohle víme přímo z Bruselu. FIRLA: Ano, anebo říci třeba: My vyrábíme tento výrobek, který má oranžové kolečko, protože víme, že za dva měsíce bude podle nové legislativy, jež se zrovna chystá, nutné opatřit takový výrobek oranžovým kolečkem. Majitelé, akcionáři, členové vedení by se měli ptát: Máme z toho zastoupení ten výstup, který chceme? Otázkou je, jak to změřit. Někdy dva, tři měsíce neuděláte nic převratného, nicméně v následujícím měsíci pošlete klientovi informaci, která má třeba pouhé tři strany, ale zásadně změní chod podniku, nebo výrazně ovlivní rozhodování. Když jsem se svými aktivitami začínal, mnohde se ještě uvažovalo tak, že když zastoupení stojí takové peníze, tak v tom podniku chtěli vidět dvě tatrovky plné papíru před kanceláří. To bylo hlavní měřítko pro porovnání nákladů a výnosu. Nikdo se nezajímal, kdo by ty tatrovky papíru studoval a k čemu by to vlastně bylo. Ale dnes už jsme úplně jinde a manažeři vědí, že se cena zastoupení zhmotní například ve dvou stránkách dokumentu formátu A4, který dostanou včas, v potřebné kvalitě a tak, aby na něj byli schopni reagovat.
EURO: Je česká podniková sféra na vstup do EU připravena? Bude v unii úspěšná? FIRLA: Myslím, že Česká republika se nemá čeho obávat. Naopak. Je tu spousta oblastí, ve kterých jsme dobří, dokážeme si poradit a umíme naše know-how prodat. Nehovořím teď o těch o úvahách z minula, kdy se pořád dokola mluvilo o zlatých českých rukou a málokdo tomu věřil. Je třeba se dívat reálně na to, jací skutečně jsme, jak se dokážeme prezentovat, co dokážeme vyrobit, co v nás skutečně je, a to v EU prodat.
EURO: Mnohokrát jsem se setkal s názorem, že jsme schopni kvalitně vyrobit, ale že největší problémy čistě českých podniků jsou v oblasti vývoje na jedné straně a potom v oblasti marketingu, prodeje na druhé straně. To se ale asi týká hlavně menších a středních podniků? FIRLA: Menší a střední podniky budou mít určité potíže. Vezmeme-li velké podniky typu ČEZ či třeba ČSA, to jsou firmy, které mají velkou zkušenost s mezinárodním působením. Byly dlouhodobě vystaveny mezinárodnímu tlaku, konkurenci a musely se s tím vyrovnávat. Pro řadu malých a středních podniků bude vstup do EU znamenat zcela novou situaci, protože řada z nich se ještě potýká s existenčními otázkami: Budeme mít na výplaty příští měsíc? Máme úvěr? Budeme vůbec mít na suroviny? Vyrobíme? Budeme ještě existovat? Ty podniky vůbec nemají peníze na to, aby investovaly do nějakých rešerší, studií nebo služeb konzultačních firem. Jsou ve vleku událostí. Nelze se divit, protože podnikání na českém trhu je náročné. V této souvislosti musím zmínit i to, že když se zde díky investiční pobídce objeví velký zahraniční investor, je to velmi dobrá věc, ale v řadě případů to má negativní dopady i na toho živnostníčka, na ten malý nebo střední podnik, který teprve vzniká, rozvíjí se, bojuje o své přežití. Velký investor mu doslova ukradne mozky, klíčové pracovníky, mnohdy také podnikatelské příležitosti.
EURO: Investoři ale nabídnou možnosti pro subdodávky, což je zase příležitost pro české malé a střední podniky. FIRLA: Nabídnou, ano. Mnozí investoři si však s sebou přivedou spřízněné podniky, který už jim dodávají třeba v Německu, Francii, Holandsku. To je ostatně i problém poradenských firem. Řada společností na českém trhu si myslela – bude privatizace, budou tady noví klienti, nová situace, objeví se nové šance. Investoři si ale přivádějí své firmy, které jim poskytují služby po Evropě. Je potřeba uznat, že zahraniční investoři vytvářejí pracovní místa, v řadě případů přinášejí nové know-how. Na druhé straně to má i negativní dopady. V mnoha případech je třeba také zvážit, jestli se za tři roky investor neposune dál na východ, jestli pouze nevyužije pobídky k tomu, aby vytvořil montovnu, která za tři roky zmizí z povrchu.
EURO: Při lákání zahraničních investic se klade stále větší důraz na oblast strategických služeb, vývojových center. Myslíte si, že v tom je šance vzdálit se od oněch montoven? FIRLA: Určitě. Myslím, že tato republika má například v oblasti informačních a komunikačních technologií vysoký potenciál. Ostatně i Evropská unie vyzvala nové členské země, aby část strukturálních fondů realizovaly v oblasti informačních technologií. Nicméně máme stále co zlepšovat, pokud jde o propojení výrobní praxe, vzdělání a výzkumu.
EURO: Jak podle vás bude fungovat Evropská unie po svém rozšíření? Mnozí očekávají, že překoná současnou krizi a do konce tohoto roku dospěje ke kompromisu ohledně nové ústavy. Věříte tomu? FIRLA: Moc ne. Vezměte si jen to, že do unie vstoupí deset nových členských zemí a přinese deset nových pohledů na problém, deset vlastních jednotlivých národních zájmů v různých oblastech. Mám dojem, že unie se bude hodně dlouho potýkat s tím, aby rozšíření vybalancovala. Současné členské státy se budou učit žít s novými členskými zeměmi a obráceně. Bude se hledat způsob, jak nacházet kompromisy, jak vůbec jednat v tom počtu pětadvaceti členů. Podívejte se jen na to, jak těžké je nacházet kompromisy a hledat shodu už v patnácti.
EURO: Během jednání o ústavě už ale většina věcí byla dohodnuta. To, co se nepodařilo dojednat na posledním summitu, byla pouze malá část celkového textu. Tam už by se snad nějaká shoda dala najít, nebo ne? FIRLA: Já vycházím z toho, že nějaké změny v návrhu ústavy už nejsou možné. Rozhovory se povedou pouze o tom textu, který je v současné době téměř hotový. Ten se šil tak dlouho a těžko dohromady, že kdyby teď kdokoliv vzal jakýkoliv dílčí prvek, rozsype celou stavbu. Myslím si, že jednání se budou protahovat. Druhá věc ale je, že po rozšíření EU do konce tohoto roku bude podle mého názoru nutné řešit úplně jiné problémy, než je ústava. Budou to praktické problémy současných i nových členských zemí, problémy exportu, přežití firem, vyrovnávání regionálních disproporcí, otázky sociální, nezaměstnanost, školství, zdravotnictví, veřejné rozpočty a možná i strategické záležitosti dalšího směřování unie.
EURO: Neuvažoval jste o tom, že byste pracoval v Evropské komisi nebo jiné evropské instituci? FIRLA: Tato otázka zatím není na pořadu dne. Myslím si, že splňuji všechny základní předpoklady. Žiju s rodinou dlouhodobě v Bruselu, jsem zde spokojený stejně jako celá moje rodina. Mám zkušenosti z různých oblastí činnosti EU, pohybuji se na trzích současných i nových členských zemí. Řeším především praktické problémy spojené s realizací jednotlivých politik unie na národní, regionální a lokální úrovni. Nicméně v současnosti mám před sebou zásadní úkol a to vybudovat poradenskou společnost se silným postavením na trhu České republiky a operující na ostatních trzích střední a východní Evropy. Nicméně pokud bych měl uvažovat o práci v institucích EU, pak bych přemýšlel o nějakém manažerském postu, který by odpovídal mému věku a zkušenostem. Avšak jak již jsem řekl, tato otázka není na pořadu dne.
