Jedenaosmdesátiletý Václav Vorlíček během své padesátileté tvůrčí dráhy v kině i v televizi nejčastěji oslovoval děti. Počínaje komiksovou parodií Kdo chce zabít Jessii? (1966) se ovšem víc než deset let věnoval fantaskním komediím adresovaným spíše dospělému či rodinnému publiku. Filmy Pane, vy jste vdova! (1970) nebo Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) patří k té nejpůvodnější zábavě, jež u nás během normalizace vznikla. Do tohoto období spadá i jeden z Vorlíčkových nejúspěšnějších snímků – Dívka na koštěti (1971), která do kin přilákala 2,1 milionu diváků. Na příběhu nešikovné mladé čarodějnice, která uteče před školním trestem do světa lidí, díky uvedení do domácího kina a pravidelnému reprízování v televizi vyrostly další dvě divácké generace. Není tedy divu, že když začal Vorlíček po roce 1989 zkoumat, jestli by nemohl natočit novou verzi některého ze svých hitů, ocitla se ve hře vedle Doktora Mráčka i nová verze tohoto kouzelnického příběhu.
Volba se zdála logická i proto, že divácká atraktivita Vorlíčkových prací se vždy opírala o variace a recyklace v nejlepším smyslu těch slov. Svůj seriál Arabela (1979) rozvinul do celovečerního filmu (Rumburak, 1984) i seriálového pokračování (Arabela se vrací, 1993), jeho parodie se vázaly k předlohám a jeho pohádky se inspirovaly klasickými vzory. V uplynulém dvacetiletí, kdy české snímky začal v kinech ohrožovat čelní střet se sofistikovanou, nákladnou a profesionální hollywoodskou konkurencí, však Vorlíčkovu práci provázela vzrůstající vypravěčská nejistota. Jeho filmy přestaly být úspěšné, o čemž svědčila i návštěvnost jeho předchozího snímku Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), jenž recykloval kreslený Večerníček Vorlíčkova dvorního scenáristy Miloše Macourka. Film se v ročním žebříčku návštěvnosti umístil až na sedmatřicátém místě a vidělo ho pouhých 65,3 tisíce diváků.
Volné pokračování Dívky na koštěti nazvané Saxána a Lexikon kouzel mělo být Vorlíčkovým comebackem navzdory tomu, že se muselo obejít bez Macourka (který zemřel před devíti lety). Příběh měl oslovit jak pamětníky, tak současné děti, kterým vychází vstříc prostřednictvím malé protagonistky – dcerky původní hrdinky. Skutečnou hvězdou vyprávění je ovšem Saxánčina pletichářská, hamižná teta, což má být v podání Jiřiny Bohdalové nadčasově zábavná figura, ale je pouze odporná. České dětské a rodinné filmy navíc už dávno nepatří k vyhledávaným atrakcím poměřováno premiérovým víkendem, v historické první dvacítce kdysi tak úspěšný žánr reprezentuje až na sedmnáctém místě komedie Jak se krotí krokodýli (2006) Marie Poledňákové. Tento typ podívané naopak diváky intenzivně oslovuje, jen pokud je „made in Hollywood“. V obdobném žebříčku zahrnujícím i zahraniční tvorbu se v první dvacítce umístilo šest filmů o Harrym Potterovi, třídílný Pán prstenů a animovaná zvířecí komedie Madagaskar 2.
Saxánu a Lexikon kouzel, která měla v českých kinech premiéru 15. září, tak hendikepuje už samotný její žánr. Když k tomu připočteme nepřehledný, nesmyslně komplikovaný děj, hloupé dialogy, vypravěčskou sterilitu a nepovedené digitální triky, ani se nedivíme, že nová Saxána neměla šanci zaujmout. Distributor se pokusil navýšit zisk předpremiérovým uváděním (což není neobvyklá ani špatná strategie), do multiplexů se však v neděli odpoledne přišlo na horlivě inzerovaný film podívat jen 2,7 tisíce diváků. Ti do pokladen přinesli 230 tisíc korun. Za první víkend pak na Saxánu vyrazilo 38,7 tisíce diváků, kteří jí umožnili vydělat 4,5 milionu korun. Už v druhém týdnu promítání návštěvnost začala nezadržitelně klesat. S novopečeným českým rekordmanem – amorální hříčkou „pro dospělé“ Muži v naději, na niž za první týden i s předpremiérami vyrazilo 200 tisíc diváků a jež má měsíc od premiéry na svém kontě půlmilionovou návštěvnost – se chudák Saxánka nemůže vůbec srovnávat.
