Nový prezident musí ukázat, že není loutkou Francie, a vyjednat podobu autonomie pro sever země bohatý na nerostné suroviny
Triumfální vítězství Ibrahima Boubacara Keity, který se v polovině srpna stal novým prezidentem Mali, může být dobrým východiskem pro rekonstrukci této západoafrické země zmítané rok a půl boji s extremisty na několika frontách. Ovšem za podmínky, že vydrží křehké příměří mezi armádou a Tuaregy na severozápadě země.
K novým střetům mezi bývalými islamistickými povstalci a vojáky došlo minulé úterý, tedy pouhý týden poté, co Keita v hlavním městě Bamaku slavnostně složil slib coby šestý malijský prezident. Zda incident, který si vyžádal tři zraněné a z jehož rozpoutání se obviňují obě strany, naruší slavnostní inauguraci plánovanou na tento čtvrtek, není zatím jasné. Slavnostního uvedení Keity do funkce by se vedle hlav jiných států měl coby čestný host zúčastnit i francouzský prezident François Hollande, který počátkem letošního roku vyslal do Mali 4000 vojáků na pomoc v boji proti islamistům.
Rekonstrukce Mali o rozloze přes 1,2 kilometru čtverečního a se zhruba 14,5 milionu obyvatel bude vyžadovat ještě mnoho úsilí.
A to zejména proto, že Francie, která letos spolu s modrými přilbami Západoafrické unie pacifikovala konflikt, jenž hrozil islamizací severní části země, zdaleka nevyřešila všechny problémy. Před zkušeným 68letým politikem Keitou, bývalým ministrem i premiérem, kterého do prezidentského křesla vynesly hlasy více než 77 procent voličů, stojí nelehký úkol.
Armáda, islám a Tuaregové Keita dokázal zvítězit s takovou převahou proto, že na svou stranu získal nejen armádu, ale i vlivné islámské duchovenstvo. Tyto dva pilíře malijské moci budou ostatně také rozhodujícími faktory, které bude muset nový prezident brát v úvahu. Bez dialogu s odpůrci centrálního vedení, zosobňovanými zejména vzpurnými Tuaregy, kteří vyhlásili na jaře 2011 nezávislý islámský stát Azavád, hrozí zemi stále rozdělení.
Mali, které je většinově muslimské, bylo od března 2011 v rukou armády, jež také zajistila základní infrastrukturu pro prezidentské volby. A právě množství zbraní, které jsou pořád v oběhu, je první problém, který prezident bude muset vyřešit.
„Měsíce bojů mezi povstalci spojenými s al-Káidou a vojenskými pučisty umožnily nástup vzbouřeným Tuaregům. Bezpečnost celého území sahelu se silným podílem zbraní bude záviset na způsobu, jak – a zda vůbec – budou tito muži integrováni do malijské společnosti,“ konstatoval list The Wall Street Journal.
Napětí mezi armádou a rebely trvá. Mnozí povstalci byli součástí Národního hnutí za osvobození Azavádu (MNLA), jiní spojili své síly s dalšími skupinami, například Hnutím pro jednotu džihádu v západní Africe (Mujao) nebo s al-Káidou v islámském Maghrebu (Aqmi). Tyto tři skupiny, které Francouzi rozprášili, se nyní pohybují v ilegalitě. Severní část Mali a tamní město Kidal je ovšem fakticky stále v rukou MNLA.
Vláda džihádistů sice nevyhovovala všem, mnozí ji ale ani neodmítali. Důležité proto bude vyjednávání o podobě budoucí autonomie Tuaregů. Pro populaci v jižním Mali, zejména v hlavním městě Bamaku, která se od severu země liší nejen barvou pleti, ale i historickým východiskem – Tuaregové se podíleli na obchodu s černými otroky – to bude velké sousto.
Francouzský postkolonialismus Vítězství Ibrahima Boubacara Keity by ovšem nebylo možné bez aktivní podpory Francie.
Prezident Hollande si může gratulovat, že se mu podařilo v této zemi, jež byla do roku 1960 francouzskou kolonií (známou jako Francouzský Súdán), situaci stabilizovat. Jeho čerstvý malijský protějšek Keita se rovněž hlásí k socialistům a vždy udržoval dobré vztahy nejen s nynější hlavou Francie, ale i s jeho bývalou partnerkou Ségolene Royalovou. Keita bude ovšem muset dokázat, že není jenom francouzskou loutkou. Usnadnit mu to může předání kompetencí do rukou mírových sil OSN, o něž se francouzská diplomacie snaží již od jara. Francouzi se velmi rádi spokojí s tím, že v zemi zůstane na 12 600 modrých přileb už jenom proto, aby nemuseli čelit výtkám z postkolonialismu, ne-li přímo neokoloJen nialismu. Své zájmy zde ale stále mají – úměrné zdrojům, jimiž Mali disponuje.
Mali patří mezi 94 nejméně ekonomicky rozvinutých zemí světa. Podle Irin, tiskové agentury OSN, válka „hluboce zasáhla do ekonomických aktivit země, stejně jako do fungování elementárních sociálních služeb na severu“.
Agentura vyčísluje počet uprchlíků na 375 tisíc, z nichž 175 tisíc odešlo do sousedních zemí.
Skryté bohatství Ačkoli bývá sever Mali označován za nejchudší region a podílel se na HDP země pouhými dvěma procenty, území mezi Kidalem, Timbuktu a Gaem je podle některých studií místem hojného výskytu plynu a ropy. Ještě před vypuknutím vojenského převratu dokládaly studie společností Total, ENI a Sipex, že na tomto území s přesahem do sousedních států existují celkem čtyři oblasti s nejméně 29 ložisky.
V nepřístupných horách severního Ifoghasu v regionu Kidal byla také objevena ložiska zlata a uranu, zatímco poblíž Ansonga v regionu Gao byl objeven mangan. Někteří pozorovatelé přisuzovali snahu o oddělení severu právě těmto objevům. Opětné využívání těchto zdrojů by se mohlo nyní stát pojítkem pro stabilizaci celé oblasti.
Rozhodující ovšem bude, do jaké míry se podaří využít oněch slibovaných čtyř miliard dolarů, které na další rozvoj Mali slíbilo mezinárodní společenství. Francouzský týdeník Courrier international varoval, že se tyto peníze mohou stát zdrojem korupce a uplácení. „Nový prezident by měl najít způsob, jak těchto fondů využít, aniž by tím podkopal své sliby dobrého vládnutí,“ napsal list. A to je také největší úkol nového prezidenta Ibrahima Boubacara Keity.
Keita dokázal zvítězit s takovou převahou proto, že na svou stranu získal nejen armádu, ale i vlivné islámské duchovenstvo.
O autorovi| Josef Brož • spolupracovník redakce
