Znáte to, manžel si už zase hoví na gauči a spící pod novinami předstírá zájem o kulturní a politické dění v naší zemi, v dětském pokojíku to vypadá, jako by tam právě bouchla přinejmenším mina a vy ač unavená po náročném dni v práci se musíte pustit do vaření a alespoň drobného úklidu, pokud doma nechcete shnít ve špíně.
Foto: Profit
Při pohledu na svou spokojenou druhou polovičku a děti vesele se honící za barákem vámi lomcuje takový vztek, že byste nejraději křičela nebo někoho praštila. Ovšem jako vždy se silou vůle ovládnete a fungujete. Co byste pro blaho své rodiny neudělala.
Avšak vězte, že dlouhodobé zadržování vzteku v sobě je stejně nebezpečné jako vztek samotný.
Vztek – podle odborníků jde o docela běžný citový stav, který se u každého projevuje trošku jinak. Někdo za sebou práskne dveřmi, jiný hlasitě nadává, další používá pěsti nebo kopance v lepším případě proti zdi ve snaze se náhlého pocitu vzteku zbavit, jiným lomcuje vztek kdesi hluboko uvnitř, bez toho aniž by vyvěral na povrch.
A jak reaguje na vztek naše tělo? Předně prudce stoupne hladina adrenalinu v krvi, pocítíme zrychlený tlukot srdce, zvýší se nám tělesná teplota i tlak a zrychleně dýcháme. Cítíme napětí ve svalech. Tělo je v nejvyšší pohotovosti. Je připraveno na útok nebo nutnou obranu. K tomu bylo přírodou naprogramováno a díky tomu nám může být v krizových situacích i pomocníkem.
Avšak dlouhodobý vztek našemu tělu škodí. U lidí, kteří se rozčilují a vztekají příliš často, může vést až k problémům se zvýšeným tlakem nebo dokonce k infarktu. Vztek nám byl spolu s ostatními tvory ze zvířecí říše dán jednoduše do vínku, avšak díky své inteligenci jej máme schopnost ovládat. I když ruku na srdce, ne všem se to vždycky daří. Vztek sám o sobě se totiž stává původcem agresivity, šikany, násilí, kterého je kolem nás až příliš mnoho.
I vám se může stát, že jednoduše ulítnete a svůj vztek si vylijete neprávem na nejlepší kamarádku, manžela nebo děti. Pokud je to jednou za dlouhý čas dá se to přejít, ovšem nechcete-li přijít o kamarádku, vztah nebo důvěru a lásku svých potomků, pak byste se měla naučit svůj vztek ovládat.
Takovou úplně první pomoc nám do hlavy vštěpovaly už naše babičky, než bouchnete, napočítejte v duchu do deseti. Zhluboka přitom dýchejte a snažte se na daný problém nebo věc pohlédnout z jiného úhlu. Zkuste na ní najít něco pozitivního. Je jisté, že na manželově právě přiznané nevěře, na nápadníkovi vaší sotva dětským střevíčkům odrostlé dcery, který má hlavou plnou dredů, tělo plné piercingu i tetování a motorku, na které se řítí silnicemi jako pirát, ani na synově propadnutí se cokoliv dobrého hledá hodně špatně. Přesto buďte optimistkou, s manželem vám to už dobrých pět let neklape a vy konečně můžete začít dělat věci po svém, z dceřina přítele se může vyklubat fajn člověk, který jí bude v těžkých chvílích oporou a váš nezdárný syn si, pravda trošku netradičně, prodlouží mládí a školní léta.
Naučte se svůj vztek ovládat, ale také jej ze sebe dostat ven. Vnitřní napětí je mnohem horší, než když ho ze sebe jednoduše vykřičíte nebo „vymlátíte“. Ovšem nikdy ne na někoho! Tím, že někomu ublížíte, ať už slovně nebo fyzicky si od vzteku nepomůžete, na to nikdy nezapomeňte. Ideálním pomocníkem vám bude docela určitě sport. Zkuste box, běh, adrenalinové sporty. To vše vám pomůže se uklidnit a vrátit se zpět do formy.
Mějte na paměti, že ve chvíli, kdy svůj vztek ventilujete na své okolí, stává se z vás agresor, a použijete-li hrubou sílu, pak i násilník a těm je mnohem lepší se vyhnout. Stejně tak byste to měla udělat vy, pokud máte někoho takového ve svém okolí.
Nenechte se ovládat svým vztekem, ale ani vztekem nikoho jiného!
