Nepotřebujeme kominy a řepu

Z České republiky se stal kus automobilového klastru

Česká republika brzy začne v globální konkurenci zaostávat. Nedostatečné vzdělání absolventů škol i orientace země na průmysl a zpracování zdrojů prý snižují šanci na úspěch mezi konkurenty. „Musíme se rozhodnout, kterým směrem se vydáme. Zda cestou prohlubování zaostalosti naší společnosti, nebo směrem ke znalostní ekonomice a lepší konkurenceschopnosti,“ říká Aleš Kučera, člen představenstva Sdružení pro informační společnost (SPIS).

EURO: Jakým způsobem lze identifikovat ekonomiku jako znalostní? KUČERA: Metodik je hodně. Vezměme třeba tu, kterou používá světová banka, nazvanou Business Competitiveness Index. Ta rozděluje ekonomiky do tří skupin, přičemž na nejvyšším stupni jsou ekonomiky založené na inovacích, pod nimi na zpracování zdrojů a nejníže stojí ekonomiky se základními rysy těžby nerostných surovin. Přitom podstatné je pouze to, jak lidé daných států žijí, zda se mají dobře a kolik vydělají peněz. Platí, že inovativní ekonomiky mají nejbohatší obyvatele. Ekonomika je ale založená na znalostech jen tehdy, když v sousedním prostředí jsou znalosti nižší.

EURO: Ostrá hranice tedy není? Ve většině nejvyspělejších zemí přece existuje rozvinutý průmysl. KUČERA: V podstatě ne. Přesto je rozdíl mezi zeměmi první a druhé nebo třetí kategorie zjevný. Znalostní ekonomiky málo závisejí na cenách přírodních zdrojů a vysoce zhodnocují primární zdroje. Máme například dvě ekonomiky, kde se v jedné vozí plechy z místa na druhé, tam se smontují a pak se odvezou. Říká se tomu automobilový průmysl. A potom máme zemi, kde se ta auta jenom kreslí. To je rozdíl. Výhod, jež má ta druhá země, je nespočet. Zmíním jen environmentální hledisko, kdy zatížení návrhářskou prací je nepoměrně nižší. Pro lepší orientaci mohu uvést, že k evropským znalostním ekonomikám patří Finsko, Norsko, Švédsko a k zemím druhého typu Česko, Polsko, Slovensko, Španělsko, Řecko. Výstupem firmy ve znalostní ekonomice je posun informací, přidanou hodnotou to, že firma říká, jak má vypadat auto nebo počítač, ale už jej nevyrábí. Příklad z praxe je opět výmluvný. Jedna firma vyrábí „své“ počítače a daří se jí. A pak máte druhou firmu, která je vyrábí také a ještě k tomu chrlí tisíce patentů ročně. Ta druhá firma může kdykoliv přestat vyrábět a prodává jen výsledky vývoje.

EURO: Česko je ekonomikou založenou na zpracování zdrojů. Kolik času země potřebuje, aby se dostala o stupínek výš? KUČERA: To je těžké říci. Zkuste otestovat absolutní hodnotu vzdělání. Úroveň vycházejícího školáka základní, střední i vysoké školy je stálým tématem diskuse. Někdo tvrdí, že jsme nadprůměrní, jiný zase, že podprůměrní. Já říkám, že naši absolventi nestojí za nic. Středoškoláka sice vybavíme matematikou na slušné úrovni, ale dovolte mi se zeptat: k čemu je mu matematika v češtině? Když metodikovi na ministerstvu navrhnete nejen státní maturitu, ale navíc v cizím jazyce, dívá se na vás jak na blázna. A nyní se podívejme na výstupy z českých univerzit, na počet patentů. Srovnejte to s národností držitelů Nobelových cen. Vyjde vám, že vše je špatně. Nejenže se nezlepšuje vzdělání dostatečně rychle, hlavně se nelepší kvalita pedagogů.

EURO: Poslední dobou se kvalita učitelů nezvyšuje? KUČERA: Spíše naopak. Učitele mají připravovat pedagogické fakulty. Porovnejte třeba tu na naší největší univerzitě dnes - a před třiceti lety. Fluktuace je minimální. Učí stejní lidé, mají stejné myšlenky.

EURO: V Česku ale vyrostli i vědci světového formátu. Je korektní paušalizovat? KUČERA: Někdo občas vyrobí skvělý lék nebo vymyslí stav na výrobu speciálních tkanin. Ale kolik vědců přišlo s něčím novým v oblasti humanitních věd? Úplná nula. Z této země se stal kus automobilového klastru. Firmy jsou tu skvělé v oblasti automotive a také v prodeji energií. Kam tím spějeme? Ať se tím zabývá někdo jiný. Jenže smysl má směřování ke znalostní ekonomice založené na inovacích. To znamená, že začneme auta navrhovat, ne vyrábět, začneme vymýšlet izolační materiály na stavby, ale nebudeme je produkovat pro tři čtvrtě Evropy, ale začneme tady zpracovávat informace. Třeba Accenture zde má několik tisíc lidí, kteří sedí na židli a vkládají do počítačů účetnictví španělských firem. Informace jde sem, s přidanou hodnotou se vrací zpět, a nic víc. Nemusíte mít ani komíny, ani náklaďáky, ani nové nákladové letiště. Potřebujete však konkrétní lidi, kteří dosáhnou na klávesnici a umí španělsky. Pak nepotřebujete ani daňové prázdniny, ani investiční pobídky. Slyšel někdy někdo, že Google, jenž zde bude dělat s Novellem vývojové středisko, šel po investiční pobídce? Abyste přilákal znalostní investory, stačí jim dát pracovní sílu. Pro ně je to důležitější než daňové volno. Firmy, poskytující třeba share services pro zahraniční centrály, budou trvale ve ztrátě a nezaplatí na daních ani korunu – to ale nevadí. Jejich zaměstnanci u nás budou utrácet vysoké mzdy.

EURO: Kam by se ČR měla orientovat a jakým nástrojem lze takovou změnu provést? KUČERA: Je zajímavé sledovat, jak vypadá první desítka nejvýkonnějších ekonomik. Jaký mají daňový systém, způsob vládnutí, jak vypadá příjmová stránka rozpočtu, jestli jsou tam vysoké, či nízké daně. V té elitní skupině najdete překvapivě zástupce všeho jmenovaného. Vlády jsou levé i pravé, liberální, parentalistické, podíl státních firem je vysoký i nízký. Vysoko stojí třeba Norsko a Švédsko, jejich ekonomiky mohou být příkladem diametrální odlišnosti. Nejde o to, jak se do rozpočtu peníze dostávají, ale jak se v něm rozdělují. Zjistíte, že peníze u těchto zemí jdou na vědu, výzkum a vzdělání. Pak se podíváte do Česka a zjistíte, že největší akcelerace je v dotacích do zemědělství. Naše současná „reformní vláda“ je též zajímavé téma. Podle mě termín reformní vláda znamená, že některé věci uděláme jinak. Pokud platí, že se tu roky vyplácejí zemědělské dotace, pak není reformou, když se budou vyplácet nadále a větší. Reformou je, když se zeptám, proč dávám a zda musím dávat. Mám-li střednědobý cíl směřovat k inovativní ekonomice, je třeba rozpočtově podpořit činnosti, u nichž je pravděpodobnější, že k ní povedou. Tvrdím, že společnost má šanci být inovativní, když se budou peníze dávat do vědy a výzkumu, než když půjdou do zemědělských dotací. V Evropě se platí dotace Francouzům kvůli vínu, Polákům na brambory a také Němcům, aby jim to nebylo líto, et cetera. Výsledkem je, že francouzské krávy se mají lépe než polovina Afriky. Tohle chceme?

EURO: Povede tento stav k rostoucím problémům s globální konkurencí? KUČERA: Poslední dobou padají hranice pro pohyb informací, zboží, lidí i peněz. My jsme taková spokojená Evropa a Číňané s Indy nás tu zválcují tak rychle, že se budeme divit. Dokážou to z mnoha desítek důvodů, například díky neexistenci sociálního pojištění, protože o staré lidi se u nich postará rodina. Můžeme to považovat za barbarské, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše. Jestliže jako Evropa chceme vzdorovat globální konkurenci, musíme změnit rozpočtové systémy. Když odbouráme dotaci na výbavu stájí pro krávu, za jejíž výši si průměrná čínská rodina pořídí domek, kolika lidí se to týká? V zemědělství pracuje zhruba pět procent populace. Jaká je naše odpovědnost vůči těm ostatním pětadevadesáti procentům? Všichni pak křičí, že zemědělství má krajinotvornou funkci a bez dotací se neuživí. Já na to s nadsázkou říkám, že všude, kde se pěstuje cukrovka, jsou ideální podmínky na golfová hřiště. Tak ať je tam udělají. A zákazníka najdou stoprocentně.