Císař Karel IV. zahájil před 650 lety stavbu kamenného mostu spojujícího Staré a Malé Město. Známe i tehdejší přesné datum, a dokonce i hodinu. Stalo se 9. července v 5:31 roku 1357. Vše stanovili tehdejší přední astrologové, kteří zahájení stavby situovali do času konjunkce Slunce se Saturnem. Magická je také vzestupná a sestupná řada číslic, které datum obsahuje - 135797531. Čteno zprava i zleva, číslo je shodné.
Tuto řadu číslic designovanou do obrysu mostu má v logu nedávno otevřené Muzeum Karlova mostu. Usídlilo se v ideálních prostorách, v sálech kostela svatého Ducha a Křižovnického špitálu, tedy „nemocnice“ rytířského řádu založeného svatou Anežkou, několik kroků od Staroměstské mostecké věže. Jediný mužský řád založený ženou totiž na mostě až do třicetileté války vybíral mýto a spravoval ho.
Most označovaný jako Kamenný nebo Pražský byl v devatenáctém století přejmenován na Karlův. Dodaný Petrem Parléřem doslova na klíč měl být širší, stabilnější a vyšší. Legendy praví, že do jednoho z pilířů byl zazděn Bruncvíkův meč, do jiného dítě, jež mělo zajistit mostu věčnost. (Běžně byli ve středověku pro tento účel používáni kohouti a kočky.)
Nebývá zvykem, aby most měl své muzeum. Jako jediný z nejdůležitějších mostů středověké Evropy má vlastní muzeum Pont du Gard v Provensálsku. Byl sice postaven za starověku jako akvadukt, ve středověku byl však používán jako most. Karlův most je tedy druhý, následovat ho zřejmě bude London Bridge, jehož muzeum je ve fázi příprav.
Muzeum Karlova mostu seznamuje návštěvníky nejen se stavbou, s poškozeními, opravami a sochami mostu, ale představuje také Karla IV., rytířský řád
křižovníků a Juditin most. Série krátkodobých výstav byla zahájena fotografiemi Martina Frouze spolupracujícího s časopisem National Geographic. Ve stokorunovém vstupném je zahrnut i průvodce.
To, že známe přesné časové souřadnice, zdaleka neznamená, že 9. července 2007 v 5:31 skutečně uplynulo přesně 650 let od zahájení stavby. Předně v roce 1357 se ještě používal juliánský kalendář, který se rozchází se současným gregoriánským přibližně o třináct dní. Stejně nejistá je i hodina. Ve středověku se totiž čas většinou měřil od východu Slunce, takže se zřejmě začalo stavět v pět hodin po rozbřesku. A to zcela pomíjím rozdíl našeho letního a zimního času.
