Člověk by se ani moc nedivil, kdyby populace šumavského kůrovce zorganizovala na konci listopadu nějaké zcela mimořádné slavnostní rojení. Jejich úhlavní nepřítel, šumavský rodák František Talián ( *14. 11. 2018) pocházel z vesničky Boubská u Vimperka. Do Prahy odešel se smrkovým jehličím ve vlasech. Vystudoval práva a v 90. letech zbohatl jako mnoho jiných.
Získal například Státní pedagogické nakladatelství a stal se vlastníkem řady hodnotných pražských nemovitostí. To jehličí ale z vlasů nikdy nevyčesal. Zarytý Šumavák mohutně investoval na rodných horách. Byl tak jedním z největších pozemkových vlastníků a hoteliérem kontrolujícím několik hotelů a penzionů, z nichž největším a nejznámějším je hotel Alpská vyhlídka na Bučině, zhruba sto metrů od hraničního přechodu pro pěší do Bavorska. Jeho až feudální léna mu pak vynesla feudální titul.
Mohutná stavba na Bučině je pro ekologické aktivisty červeným hadrem nejen pro svůj poněkud alpský styl, ale hlavně kvůli svému majiteli, který byl zarputilým, a navíc i v politice vlivným oponentem jejich představ o podobě Šumavy.
Vytvoření bezzásahových zón národního parku a ponechání tohoto území napospas kůrovci označoval za stejnou katastrofu pro své hory, jakou byl odsun Němců a stavba železné opony, jejíž replika je turistickou atrakcí u zmíněného hotelu Alpská vyhlídka. A nutno připustit, že stav porostů ve tři kilometry vzdáleném údolí pramenů Vltavy a na hraničním hřebenu až k Poledníku mu spíše dává za pravdu. Přinejmenším v tom, že než to příroda spraví, bude trvat o mnoho déle, než jak dlouho dělily německou a českou Šumavu ostnaté dráty.
Aktivisté ho vytrvale démonizovali pro jeho vazby na politiky. Vždy měl dobré vztahy s jihočeskou ODS, ale i se sociálními demokraty a patřil k podporovatelům prezidenta Zemana. A je zcela nesporné, že lobboval za zájmy šumavských obcí a podnikatelů při projednávání zákonů, které se dotýkaly Národního parku Šumava. Nedávno pak přiznal, že boj s aktivisty prosazujícími přeměnu hor v divočinu prohrál.
Asi ho prohrát musel. Šumava byla pro něj, stejně jako pro lidi, kteří mají k tomuto koutu Česka nějaký dlouhodobý rodový vztah, tím klostermannovským hlubokým lesem a kulturní krajinou, kde po generace žili a hospodařili spolu Češi a Němci v pozoruhodné symbióze s přírodou. 9
Mohutná stavba na Bučině je pro ekologické aktivisty červeným hadrem nejen pro svůj poněkud alpský styl, ale hlavně kvůli svému majiteli, který byl zarputilým, a navíc i v politice vlivným oponentem jejich představ o podobě Šumavy.
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
