Nezáleží na tom, zda je premiérem České republiky Josef Tošovský nebo Miloš Zeman, není ani důležité, který ministr má na starosti zpravodajské služby. Podnikatelé a majitelé pozemků nemohou mít nikdy jistotu, že na ně vykonavatelé moci ve snaze prosadit své velkolepé předsevzetí nenasadí tajnou službu. Hektarový soukromý pozemek kadeřnice Markéty Regecové v Hranicích na Přerovsku v těchto dnech vadí moci stejně jako před třemi lety vepřín soukromé firmy AGPI v Letech u Písku.
Ministr Vladimír Mlynář v roce 1998 vetkl do programového prohlášení Tošovského vlády pasáž o nepřijatelnosti vepřína na místě, kde za okupace umírali Romové. Avšak majitelé podniku, který stojí na příslušném pietním místě, chtěli překvapivě od státu odškodnění. Zástupce města Hranice čekalo podobné překvapení. Když chtěli předat pozemky nizozemskému koncernu Philips, zjistili, že majitelka jednoho z nich chce za svou půdu peníze.
Vladimír Mlynář si nejprve vytkl cíl a teprve pak zjistil, že jeho geniální nápad zlikvidovat prasečák bude stát daňové poplatníky přibližně čtvrt miliardy korun. Proto začal přemýšlet, jak se vyhnout placení. Také hranický starosta zjistil, že špatně odhadl situaci, až když si Markéta Regecová řekla o necelých dvacet milionů korun. I on začal hledat cesty, jak se vyhnout placení. Po ruce byl stát se všemi svými prostředky a zjevně byl k dispozici rád.
Vladimír Mlynář pověřil Bezpečnostní informační službu vypracováním zprávy o akciové společnosti AGPI. Na Markétu Regecovou byla také nasazena tato organizace. MF Dnes napsala, že na tom měl údajně velký zájem vicepremiér Vladimír Špidla. Místopředseda vlády prý prohlásil, že k zahájení stavby nové továrny soukromého podniku je třeba využít naprosto všech právních a legálních prostředků, protože jde o zásadní věc veřejného zájmu.
Špidlův výrok musíme chápat jako náznak toho, jak se bude chovat jako premiér. Pak pro něj ovšem nebude lehké přesvědčit podnikatele a soukromé majitele čehokoliv, aby jej – navíc levičáka – alespoň trochu považovali za svého politika.
Také náměstek policejního prezidenta Václav Jakubík prý nevybíravě tlačil na majitelku pozemku. Kadeřnice z Hranic se stala nepřítelkyní státu jen proto, že zjistila, jak by v normální zemi mohla fungovat poptávka a nabídka. Záhy ovšem zjistila i to, že v normální zemi zřejmě nežije. V normální zemi si totiž státní úředník nemůže dovolit zatahovat tajnou službu a policii do obchodních vztahů se soukromými podnikateli. Strach z těchto těžko kontrolovatelných institucí může cenu jednou srazit, jindy zase vyšroubovat. Podle toho, jak si státní moc přeje.
Mezitím někteří poslanci a senátoři přespávají ve velínu České televize, aby bránili svobodu. Statisícový dav dělá voly politikům na Václavském náměstí a volá po svobodě jen proto, že jedna politická strana chtěla vzít jiné politické straně kontrolu nad Českou televizi.
Kadeřnice, která má za zády tajnou službu a policii, nikoho nezajímá. Na náměstí českých měst ji nikdo nepodpoří. Přichází–li však Markéta Regecová o právo na nedotknutelnost svého majetku, přicházíme o velký kus svobody my všichni. A náš nový ombudsman Otakar Motejl zatím vykládá v České televizi o České televizi. Ozvala se jen senátorka Jitka Seitlová z ODA, která celý případ zveřejnila. Díky bohu za její hlas.
Senátor Jan Ruml, jinak velký bojovník za základní práva a svobody, o případu nemluví. Populismus mu velí honit body v České televizi. Skutečný pravicový politik by sbalil spacák a rozbil stan na pozemku Markéty Regecové. Student práv Ruml by tak mohl získat slušné podklady pro diplomovou práci na téma zásadní věci veřejného zájmu.
