kaváren. „Neprodávám maso a prvoplánovou nahotu. V Česku se mé fotky více líbí ženám než mužům. Nechci fotit mladou prsatou holku, co stojí u motorky, a přitom ani neví, kde jsou stupačky. Fotím všechny ženy a vyzdvihuji jejich přednosti a přirozenost,“ říká. Fotograf chce tak trochu v duchu Edgara Allana Poea zachycovat lidskou duši bez příkras. „Takovou, jaká lidská mysl opravdu je. Zvrácená, ponurá, depresivní, opojná, vzrušující, posedla´, ticha´.“
* Kdy nastal okamžik, že sis řekl: „Budu se živit focením ženské krásy?“
Netušil jsem, že se někdy budu živit focením.
Nikdy jsem se o to nezajímal. Začalo to zlomením páteře, jedenáct měsíců jsem měl krunýř. Pak mě vyhodili ze školy, studoval jsem pedagogiku a potom mi zkrátka došla pojistka. Tak jsem si prostě koupil foťák. Mrzelo mě, že už se u nás doma nefotí Vánoce a narozeniny a netisknou se fotky, jak to bývalo dřív, zkrátka digitální doba. A hned nato jsem začal fotit zadky a prsa a do roka měl svoji první výstavu, která se vyprodala celá během dvou dnů. A to byl ten zlom. Přišly první placené zakázky a už to jelo.
* Pamatuješ si svou první fotku?
Paradoxně moje první fotka, která je teď velmi úspěšná, je ta, kde stojím v pokoji a v rozkroku mám na zakrytí knihu Umění milovat. A pod knihou mi úplně omylem čouhá penis. Nechtělo se mi znova nastavovat foťák a všechno měnit, tak jsem to tak nechal.
* Jak takové focení vlastně probíhá?
Nevyužívám ateliéry, takže se fotí buď u mě v bytě, nebo u modelky, což jsem radši – ona se nemusí nikam plahočit a je ve svém prostředí, má tam všechna malovátka a serepetičky. Po nějakém kafču vybereme oblečení a ptám se, v čem se modelka cítí nejvíc sexy. Začíná se většinou na posteli, kde se postupně rozfocuju. Tak první půl hodinku nemířím na obličej, soustředím se na detaily. Potom chci, aby mi modelka pořád něco povídala, aby byla uvolněná. A nejlepší fotky samozřejmě většinou vzniknou na konci. Na modelku nikdy nesahám, většinou jí řeknu, když třeba potřebuju, aby posunula ruku jinam. Snažím se neříkat věty typu „dej si ruku na klíční kost“, ale chci, aby jela rukou od krku až dolů, aby tam byla dynamika a nepůsobilo to nepřirozeně. Zkrátka ať se hladí tak, jak se hladí doma.
* Máš nějakou vzpomínku na focení, které pro tebe bylo obzvlášť výjimečné?
Když při focení cítím, že se bavím a ne, že pracuju. Což se téměř nestává a hrozně si toho vážím. Třeba focení v klášteře, tam byla úplně nezapomenutelná atmosféra, na to moc rád vzpomínám.
* Nedávno jsi začal s projektem Sprosté kafe. Jak bys ho představil?
Miluju kafe a miluju akty. Ideální kombinace pro tenhle projekt. Lidi jsou z toho nadšení, stal se z toho celorepublikovej projekt, furt mi někdo píše o Sprosté kafe, takovej zájem jsem vůbec nečekal. A na rok 2020 chystám kalendář Sprosté kafe.
* Ve svém projektu označuješ ženy jako subjekty. Z jakého důvodu?
Odmalička se zajímám o psychologii a projekt Sprosté kafe se hodně rozjel, tak jsem začal ženy označovat jako subjekty v nějakém sociálním výzkumu, experimentu.
* Nevnímají to některé ženy urážlivě?
Nikdo s tím problém neměl. S klubem feministek jsem zatím zadobře. (Smích.) Některé jsou extrémně stydlivé, ale i tak do toho jdou, všechny se odhalily a vychutnaly si Sprosté kafe.
* Napadlo tě fotit Sprosté kafe s muži?
To mi říkalo už hodně lidí, jen si neumím představit, jak by to probíhalo. Namáčet penis do espresa? Moc mě to neláká.
* Máš v plánu fotit i jedno Smutné sprosté kafe. O co se jedná?
Chtěl jsem trochu napadnout ten trend dnešní doby, kdy je všechno dokonalý. Chci ukázat, že když někdo prochází například chemoterapií, je to úplně jinej problém, než řešení nějakejch faldíků a filtrů na Instagramu.
* Dokážeš oddělit práci a soukromí? Přeci jen ti denně leží spousta nahých holek před očima.
Dokážu. Nespí povolání s povoláním, fotograf s modelkou, ale muž se ženou. Svoje soukromí prožívám úplně jiným způsobem. Takže je pro mě jednoduché to oddělit.
* Během focení se snažíš o uvolněnou atmosféru, která by měla být z fotek cítit. Jakým způsobem se toho snažíš dosáhnout?
Dříve jsem si vymýšlel průběh focení dopředu. Pak jsem zjistil, že to vůbec nefunguje. Hodně záleží na tom, jak mi modelka podá ruku, jakej má hlas, zkrátka jak si sedneme jako lidi. Zároveň je to tím, že nefotím ty klasický modelkovský pózy, ale snažím se o co největší přirozenost. Hodně jde o to, aby se sama modelka cítila sexy. Vždycky modelkám zdůrazňuju, aby přišly oblečené a nalíčené tak, jak chodí normálně, aby si například nebraly podvazky, pokud je normálně nenosí a nejsou na ně zvyklé. Tohle všechno je pak na fotkách vidět.
* Vzrušují tě ženy, které fotíš?
Jasně, řeknu si, že má pěkný tělo a tak dále, dokážu se na ně dívat očima chlapa, ale pěkný tělo má každá druhá. Já k tomu potřebuju mnohem víc než to, jak už jsem zmiňoval – hlas nebo třeba podání ruky. Zkrátka musím spojit formu s obsahem.
* Máš při focení nějaké zásady?
Nikdy nikoho do ničeho nenutím, vždycky se snažím, aby to focení bylo spíš takový kamarádský. To platí i obráceně, když se mi něco nelíbí, vždycky to řeknu.
* Odmítl jsi někdy nabídku na focení na základě vzhledu modelky?
Na základě vzhledu určitě ne, ale stává se mi, že mi ženy nabízejí sexuální služby s tím, že chtějí na oplátku fotky zadarmo. Nebo v baru – kdysi jsem měl svůj malej bar na vesnici –, holky na to zkoušely jít přes prsa, drinky zadarmo, tak jsem jim často říkával: „Zkus mě upřímně rozesmát, pak se můžeme pobavit, prsa má každá.“
* Jsi na nějakou svou fotku obzvlášť pyšný?
Na fotku s lízátkem, miluju fotku se žlutým melounem a taky mám rád svoji první fotku s knížkou. Všechny můžete vidět na mém webu.
* A naopak, řekl sis někdy po focení: „Tak tohle budou špatné fotky?“
Ze začátku focení typu TFP (time for prints, ani jedna strana neplatí za služby tomu druhému) a pak focení, kdy se mi jedna modelka pozvracela.
* Z jakého důvodu se ženy nejčastěji nechají fotit tímto způsobem?
Chtějí mít památku na mládí, zvednout si sebevědomí nebo vystoupit ze svojí komfortní zóny. Případů, kdy se nechávají fotit třeba pro svého přítele, je minimum.
* Co si myslíš o tom, když partner nechce své partnerce dovolit fotky tohoto stylu?
Nezakazovat. Moje máma mi říkala odmala, že když se někdo chce trhnout, a ty mu držíš ruku, tak se trhne i s tvojí rukou. Dělal jsem i anketu na Instagramu a většina holek naštěstí reagovala podobně. Ale člověk se to učí, s každým vztahem zjišťuješ, co chceš a co nechceš.
* Vzpomeneš si na nějaký trapný okamžik, který se stal při focení?
Asi ta zkušenost s modelkou a zvracením, to jsem si říkal, co ještě přijde. A jednou si moje kamarádka při focení prdla, tak jsme se akorát řehtali.
* Sám si několikrát stál před objektivem svého foťáku. Jaký je to pocit, prohodit si role?
Když už, tak se vždycky fotím sám. U fotografa jsem nikdy nebyl. V ruce vždycky držím dálkovej odpalovač. Ale i sám před sebou se stydím! Tak si radši fotím zadek, protože na obličeji by to bylo vidět. (Smích). Kupodivu se tyhle moje fotky prodávají nejvíc.
* Co plánuješ dál?
Plánuju první tematickou výstavu Kdo jsi, když se nikdo nedívá. Zároveň k tomu bude lookbook v rámci výstavy, propojenej s poezií. Bude to všechno takovej souboj protikladů. Hrozně se na to těším! ¶
O autorovi| Tereza Žižlavská @tereza.zizlavska
