Otevírají se vnitřní prostory barů a restaurací. Prosím, naběhněte všude
tam, kde to máte rádi, a snažte se dohnat dva promarněné měsíce, vyzval před nedávnem
lihovarník Martin Žufánek. Mám nahlášenou měsíční neschopenku a budu se sakra
snažit, abych to všechno dohnal, tvrdil.
A zdá se, že Češi ho vyslyšeli. Týden po Žufánkově výzvě přišla Česká
spořitelna coby největší banka v zemi s tím, že růst spotřeby českých
domácností se vrátil na úrovně, které jsme viděli před pandemií. Ukázala to
data z platebních karet. Přitom to není tak dávno, co stejná banka zveřejnila
zprávu, že Češi na účtech hromadí hotovost. Zatímco běžný měsíční přírůstek
vkladů u této banky je zhruba pět miliard, jenom v dubnu těch miliard bylo
šestnáct.
Vypadá to, že lidé během nouzového stavu jen neměli kde utrácet, zda přece
jen uplynulé týdny vylepší vztah Čechů k osobním financím, to se teprve uvidí.
Úroveň rezerv českých domácností je tristní, a přestože poslední průzkum
České bankovní asociace ukazuje, že skoro pětina lidí by v případě výpadku
příjmu dokázala přežít jen měsíc, sama asociace přiznává, že jde pouze o hrubý
odhad, který nemusí odrážet realitu, neboť lidé v dotazníku ne vždy přiznají
pravdu. Finanční gramotnost je přitom u nás stále na velmi nízké úrovni, a
kdyby jen tohle měly uplynulé krizové týdny změnit, díky za ně.
Odkládat si alespoň desetinu příjmu na horší časy by mělo patřit k základní
vědomostní výbavě každého školáka. Už Tomáš Baťa hlásal, že opravdovou
samostatnost získáte jen díky úsporám a nádeník, který má za sebou úspory, je
na tom nesrovnatelné lépe než předlužený velkostatkář.
Utrácejme s rozumem. Dalibora naučila nouze housti, nás by nouzový stav mohl naučit spořit.
