Co dělat pro to, aby byla Česká televize silná a zcela nezávislá na politice
Z článku Hořký zápas poslance Komárka jsem vyšel jako člověk, který se náhle „postavil do čela kritiků televize“. Teze, že jsem největším kritikem České televize, není pravdivá, i když na základě toho, co říkám, může pozorovatel dospět k omylu. Proč je teze nepravdivá? Zaprvé, televizi kritizují lidé nesrovnatelně zasloužilejší a větší než já, například pan prezident Zeman.
Zadruhé, já televizi vůbec nekritizuji. Je druhé tvrzení paradoxní? Jen na první pohled.
Je známo, že k televiznímu obsahu, zejména k obsahu zpravodajství, se nevyjadřuji.
Opakovaně ale říkám: Hospodaření televize je neprůhledné. Nevíme, zda hospodaří s více než šesti miliardami korun z koncesionářských poplatků efektivně. Zákon o České televizi je špatný a práce Rady ČT nedostatečná. ABSURDITA V ZÁKONĚ První z těchto vět je fakt. Kromě vedení televize nikdo nezná smlouvy, které uzavírá se soukromými produkcemi. Jsou to zakázky v celkové výši stovek milionů korun. Navíc jsou uzavírány bez soutěže. Nevíme, zda je to dobře, ani nevíme, zda to je špatně. Prostě to nevíme. Rada ČT má též omezené kontrolní možnosti, navíc může působit jen zpětně, takže nemůže předcházet plýtvání. I to je fakt.
Další má tvrzení se netýkají televize, ale zákona o České televizi a Rady České televize. Proč nevyhovuje zákon o České televizi? Obsahuje absurditu. Televizní rada předkládá sněmovně nejprve zprávu o činnosti, a po půl roce zprávu o hospodaření. Je to stejné, jako by vám instalatér povšechně popsal, co udělal s vaším vodovodním potrubím, a po půl roce vám poslal fakturu za padesát tisíc. Přičemž v popisu práce by se psalo zejména o jeho montérkách a faktura by obsahovala jen konečnou cenu.
Moc televizního ředitele se zcela vymyká pravidlům obvyklým ve veřejnoprávních televizích civilizovaného světa. Generální ředitel nemá žádnou správní radu či představenstvo, které by s ním vytvářelo hospodářskou politiku mamutí firmy. Rada ČT může jen omezeně zpětně kontrolovat. Poté, co schválí rozpočet, do něhož detailně nevidí, má už jen jediný nástroj, jak zastavit ředitele, který by zjevně porušoval své povinnosti, a sice ho po písemné upomínce a uplynutí lhůty odvolat. Rada není právnickou osobou, platy a všechny nefinanční prebendy jí poskytuje televize.
V evropských zemích je běžný jiný model.
Je zvolena jakási „superrada“, která dohlíží na veřejnoprávní charakter média veřejné služby (ve většině zemí jsou totiž rozhlas a televize spojené v jednu instituci). „Superrada“ je volena různě. Někde je přímo jmenována vládou (Velká Británie), jinde ji tvoří politici (Skandinávie), jinde ji jmenují společenské organizace (jako v Německu). Všude však „superrada“ jmenuje na základě profesionálních kritérií správní radu, která plní roli představenstva.
ODPOLITIZOVAT Rada ČT má sice omezené možnosti, ale i těch nevyužívá ani z padesáti procent, byť jsou v ní mnohé vynikající osobnosti. Spokojuje se s neustále omílaným tvrzením televize, že nemůže žádné detailnější údaje o hospodaření zveřejnit, protože se pohybuje v konkurenčním prostředí. Čili opět: Nekritizuji televizi, ale Radu, která by mohla být lepší. A to je má práce jakožto předsedy volebního výboru.
Poněkud zavádějící je i tvrzení, že jsem se postavil do „čela kritiků“ až nyní. To, co zde píši, veřejně tvrdím na zasedáních volebního výboru přinejmenším rok. Jak z toho ven? Je potřebná změna zákona ve dvou směrech. Zaprvé, je potřeba televizi zcela odpolitizovat.
Chápu totiž její hořkou zkušenost se snahami politiků ji ovládnout v minulosti. Jak na to? Jsem pro německý model s onou „superradou“, která bude nejvyšší instancí. Je několik způsobů, jak ji volit či jmenovat bez účasti politiků.
Zadruhé, hospodaření televize má být transparentní. Jednak pomůže povinnost zveřejňovat smlouvy, která jí vyplyne ze zákona o registru smluv, pomůže i rozšíření pravomocí Národního kontrolního úřadu. Hlavní je ale zavedení správní rady s právní subjektivitou a rozpočtem, která bude rovnocenným partnerem generálnímu řediteli. Bude vybírána na základě kvalifikace ve veřejném výběrovém řízení.
Moc televizního ředitele se zcela vymyká pravidlům obvyklým ve veřejnoprávních televizích civilizovaného světa.
O autorovi| MARTIN KOMÁREK, poslanec Parlamentu ČR