Číslo neznamená, že by peníze nebyly zdaněné nebo byly jinak špinavé. Jde o sumu, která neprochází oficiálním účetnictvím politických stran, což není nezákonné. Může ale zahrnovat „výpomoc“, kterou od svých známých či spřízněných firem čerpají lokální politici a využívají výhody, že jim není vidět pod ruce. „Na úrovni krajů může jít až o třetinu nákladů,“ popisuje analytik protikorupčního sdružení Rekonstrukce státu Vít Šimral.
Částky putující mimo oficiální rozpočty jsou přitom podle prozatímních výsledků průzkumu tím vyšší, čím níže se volby odehrávají. Při komunálních volbách tak není přesný přehled až o 180 milionech, zatímco u parlamentních „jen“ o 70 milionech korun.
Přečtěte si, kdo v politice hraje důležitou roli, ale není vidět |
Nejčastěji strany neuvádějí v účetnictví bezplatný pronájem venkovního reklamního prostoru, práci dobrovolníků a pronájem prostor, jako jsou sály a restaurace, či bezplatný tisk a výrobu reklamních materiálů.
Obdobná situace jako v Česku panovala i na Slovensku či v Rakousku. Pak tam ale začal platit přísnější zákon o financování stran a situace se o trochu zlepšila. Podobný zákon s připomínkami poslali v minulém týdnu do sněmovny i senátoři. Norma počítá mimo jiné s tím, že strany budou mít sjednocené účty, a ne v každém kraji či okrese vlastní, účty budou muset být také transparentní.
Nynější transparentní účty jsou jen dobrovolné a strany na ně mohou dávat jen to, co uznají za vhodné. Vznikne také pětičlenný úřad se sídlem v Brně, který bude stranické peníze hlídat, a strany budou mít na kampaně finanční stropy. Přísnější pravidla by měla platit až pro příští parlamentní volby.
O chystaných krajských podzimních volbách čtěte více:
Komentář: Andrejův marketingový náskok
Naděje ODS Martin Kupka: Hlavně nepáchat dobro