O prolomení územních limitů má rozhodnout kraj
Není pánev jako pánev. V té severočeské hnědouhelné to po delším čase zase pořádně vře. Ministerstvo průmyslu a obchodu totiž pro vládu přichystalo materiál o zrušení územních ekologických limitů na těžbu hnědého uhlí. Ty od roku 1991 ukládají hranice, ve kterých se může nerost těžit. Ovšem od doby, kdy před Úřadem vlády ČR slavili ekologové své vítězství, uběhlo jen něco málo přes rok. Jejich kapitán, ministr životního prostředí Libor Ambrozek, tehdy počátkem dubna porazil svého kolegu z resortu průmyslu a obchodu Milana Urbana. K jeho velké nevoli. Po mnohahodinových jednáních Ambrozek prosadil, aby původní větu ve státní energetické koncepci, že se uvolní územní omezení těžeb hnědého uhlí, vystřídala formulace: racionální přehodnocení limitů v budoucnu.
Ministerstvo informuje.
Materiál o zrušení územních limitů, který má týdeník EURO k dispozici, již podepsal ministr Urban. Kabinet si na něj však ještě počká. Urbanův resort totiž přišel s nápadem, že o případném posunutí těžby hnědého uhlí za ekologické limity nechá rozhodnout vedení Ústeckého kraje, a to v rámci nového územního plánu. „Vláda má právo nařídit vytvoření územní rezervy, to znamená, říci krajům a obcím, že v určené lokalitě bude to či ono, ne chatová oblast, popřípadě místo pro bydlení, ale například průmyslová zóna nebo hlubinné úložiště. To se samozřejmě vztahuje i na těžbu uhlí,“ sdělil týdeníku EURO náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina. Rovněž tvrdí, že kabinet může kraji nařídit, jak má vypadat územní plán v dané oblasti. „Domnívám se ale, že dnes není vhodná politická situace pro taková nařízení. Až kraj rozhodne, jsme připraveni navrhnout vládě zrušení územních limitů s tím, že již nejsou zapotřebí, protože existují nové, určené krajem,“ vysvětlil Pecina.
Alibismus.
„Postoj ministerstva vnímám jako snahu zbavit vládu politické odpovědnosti za velmi nepopulární rozhodnutí. Pravdou ovšem je, že ekologické limity byly ve své době politickou proklamací bez patřičného legislativního zakotvení, a je to právě ministerstvo, kdo spolu s báňským úřadem rozhoduje o chráněném ložiskovém území a dobývacím prostoru,“ sdělil týdeníku EURO hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc. Vedení kraje se obrátilo na Český báňský úřad. Tomu přísluší dohled nad nerostnými surovinami a výklad související legislativy. „Z odpovědi jsem se dozvěděl, že platné limity vytěžení nerostu nebrání. A nevytěžené uhlí se bohužel nachází ve schváleném dobývacím prostoru,“ pokračoval Šulc. Hejtman upozornil, že vládní usnesení o územních limitech nebylo nikdy naplněno, jejich přijetí a stanovení linií těžby bylo jen prvním krokem, za nímž měly následovat další, například odepsání ložiska uhlí a zrušení dobývacího prostoru. Takový krok by definitivně zabránil další těžbě za limity. „To ale stát neučinil,“ dodal Šulc. Ústecký kraj nepřijme nový územní plán dříve než v roce 2006.
Obec nedáme.
Diskuse o územních limitech se dotýkají především dvou lomů, dolu ČSA, který patří Mostecké uhelné společnosti (MUS), a Dolů Bílina, jež jsou v majetku Severočeských dolů (SD). Představitelé kraje si nechali u Hospodářské a sociální rady Ústeckého kraje vypracovat studii o další budoucnosti těžby hnědého uhlí v oblasti. Obsahuje několik variant. Zřejmě nejproblematičtější bude prolomení limitů u dolu ČSA. Další těžbě totiž brání obce Horní Jiřetín a Černice. V ohrožení je i Litvínov s 28 tisíci obyvateli. Studie navrhuje v této souvislosti tři možnosti těžby po zrušení územních limitů. První počítá s tím, že Černic se těžba nedotkne, ale bude nutné přestěhovat Horní Jiřetín. Druhá kalkuluje s tím, že těžbě ustoupí jen část Horního Jiřetína, zbytek obce zůstane zachován, přesídlení by ale čekalo obyvatele Černic. Poslední varianta je nejradikálnější, přesídleny by byly Černice i Horní Jiřetín. Studie upozorňuje, že důl ČSA bez prolomení limitů skončí s těžbou kolem roku 2017. „Zastavení těžby znamená propuštění zhruba 1600 pracovníků Mostecké uhelné a dalších 2400 lidí z navazujících oborů,“ uvádí studie, do které mohl týdeník EURO nahlédnout.
Nejednáme a jednat nechceme.
Zastupitelé Černic a Horního Jiřetína však nechtějí o stěhování ani slyšet. „S Mosteckou uhelnou společností nebo zástupci jiné těžařské firmy nejednáme, ani nechceme. Nejsme ochotni kývnout na prolomení územních limitů,“ řekl týdeníku EURO člen zastupitelstva Horního Jiřetína Vladimír Buřt. Připomíná, že obyvatelé Horního Jiřetína a Černic podobný názor na věc vyjádřili již několikrát. Naposledy letos v únoru v referendu, když zamítli štěhování obcí kvůli těžbě uhlí. „Zastupitelstvo je vázáno výsledky referenda a tudíž má prioritní zájem na zachování obcí,“ dodal zastupitel.
Buřt je ve vedení obce již sedm let a nepamatuje, že by někdo z MUS za tu dobu oslovil její zastupitelstvo. Před několika lety se ovšem firma nabídla, že odveze zájemce do sousedního Německa, aby se podívali, jak tam těžařská společnost postavila novou vesnici.
„Očekáváme, že bude vyvíjen silný tlak na obyvatele naší obce ze strany těžařů a ministerstva průmyslu a obchodu. Máme neoficiální informace, že počátkem května přijedou do Jiřetína a Černic zástupci Mostecké uhelné. Začnou obcházet majitele domů a pozemků s nabídkami na odkup nemovitostí,“ dodal Buřt.
Mluvčí Severočeské uhelné, firmy, která ovládá MUS, Radek Stavěl s jeho tvrzením ovšem nesouhlasí: „Jednání jsme zatím zahájit nemohli. Je nutné si uvědomit, že vlastníkem hnědého uhlí je stát a těžební společnost má pouze oprávnění k jeho dobývání.“ To znamená, že se k otázce územních limitů nejdříve musí vyslovit stát a kraj. „Teprve poté můžeme s obcí a jejími obyvateli zahájit jednání a hledat vzájemně přijatelná řešení,“ upozornil Stavěl. Mostecká uhelná však není na prolomení limitů životné závislá. Díky těžební lokalitě Vršany může - jako jediná hnědouhelná firma - těžit uvnitř hranic určených limity i po roce 2050.
Lepší východisko.
V jiné situaci jsou Severočeské doly. Společnost bez prolomení limitů může těžit zhruba jen do roku 2030. Oproti Mostecké uhelné je však v lepší pozici pro vyjednávání o posunutí limitů. Studie objednaná Ústeckým krajem doporučuje prolomení limitů u dolu Bílina. Jedním z důvodů je i to, že v postupu lomu nejsou žádná městečka ani vesnice. Po vytěžení ložiska by se ale hranice lomu zastavila 500 až 1000 metrů od hranice obce Mariánské Radčice. Stav současných vytěžitelných zásob hnědého uhlí v hranicích územních limitů je 231 milionů tun. SD počítají s tím, že k tomuto množství připočtou i další zásoby o objemu sedmnáct milionů tun, což je uhlí, pro které až doposud nebylo kvůli jeho špatné kvalitě uplatnění. Za ekologickými limity je dalších 120 milionů tu uhlí. Budou-li limity prolomeny, může firma počítat s tím, že celkové zásoby dolu Bílina dosáhnou 368 milionů tun hnědého uhlí a s těžbou i po roce 2050.
Tušimice ne.
Severočeské doly vlastní i další lom, u něhož za ekologickými územními limity leží 120 milionů tun uhlí - Doly Nástup Tušimice. Vedení společnosti ovšem v tomto případě prolomení limitů nechce. V cestě další těžbě totiž stojí dvě vesnice, Droužkovice a Spořice. Navíc z celkových zásob 120 milionů tun je vytěžitelných jen 55 milionů. „To odpovídá těžbě zhruba po dobu šesti let. Z ekonomického, společenského, ale i báňsko-technického hlediska je to naprosto nepřijatelná situace,“ tvrdí generální ředitel Severočeských dolů Vratislav Vajnar. Uhlí za limity je navíc tak špatné kvality, že by ho nemohly spalovat ani pro elektrárny společnosti ČEZ.
Závislost.
Hejtman Ústeckého kraje Jiří Šulc připouští, že si zastavení těžby bez výrazných dopadů na život v regionu bohužel neumí představit. „I když je těžební a energetický průmysl v útlumu, přesto je stále zdrojem obživy a příjmu nemalé skupiny obyvatel. Nárůst nezaměstnanosti by byl v takovém případě obrovský a určitě by se neobešel bez sociálních nepokojů,“ vysvětluje hejtman. Vzápětí upozorňuje, že současnou situaci kolem těžby a limitů nezavinil kraj. Veškeré výhody z dobývání uhlí má totiž stát, který nereaguje na žádost kraje o náhradách na obnovu území. „Až po revoluci v roce 1989 jsme si vyvzdorovali na vládě patnáct miliard korun na revitalizaci krajiny zničené těžbou. Dnes již víme, že uvedená částka nebude na obnovu území, kde se po staletí těžilo uhlí, stačit. Hovoří se o tom, že vzhledem k zadlužení státu se program revitalizace zastaví, aniž by byla vyčerpána alespoň polovina částky. To je pro mě naprosto nepřijatelné,“ dodává hejtman.
Hrozí arbitráž.
Někteří odborníci připouštějí, že územní limity nemusí těžařským firmám zabránit v pokračování těžby. S tím souhlasí i náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Pecina. „Moji právníci tvrdí, že hnědouhelná firma může dnes žádat báňský úřad o povolení těžby. Ten jí musí vyhovět, pokud jsou vyřešeny všechny rozpory, tedy když se domluví s vlastníky nemovitostí na povrchu nebo soud rozhodne o jejich případném vyvlastnění. V takové případě by uzemní limity společnost neměly omezit.“ Náměstek rovněž upozorňuje na další možnou variantu. Potvrdí-li báňský úřad, že zákonné podmínky byly splněny, a stát přesto nevydá povolení k těžbě, protože vláda vydala usnesení o ekologických limitech, hrozí nebezpečí, že se těžaři budou se státem soudit. V tomto případě i o miliardové částky za ušlý zisk. „O takové možnosti nevím. Jinou cestu, než korektní jednání se všemi zúčastněnými stranami, si jako řešení otázky rozšíření těžby za limity nedokážeme představit,“ reagoval mluvčí Severočeské uhelné Stavěl.
