Dana Kuchtová se v politice naučila tlačit, ale řídit tlaky nezvládá
Je zapotřebí zvážit, zda stojí za to riskovat královnu za cenu pěšáka. Tímto výrokem k situaci na ministerstvu školství se trefil minulý týden šéf zelených Martin Bursík do černého. Že se na úřadu Dany Kuchtové už delší dobu hrají politické šachy, je realita. Jasné je i to, že resort má velké potíže s přípravou programů na čerpání evropských peněz, i když zdaleka není jediným „černým Petrem“ Topolánkova týmu.
Jenže odvolat ministryni, která je zároveň vlivnou Bursíkovou místopředsedkyní a disponuje podporou řady poslaneckých hlasů, by téměř jistě znamenalo pád vlády. A přitom mají kritici zálusk jen na investičního náměstka Kuchtové Jaromíra Soukupa, možná i na jeho křeslo. Takže se bude ještě minimálně měsíc přešlapovat a hledat kulantní řešení, aby se frustrace z poměrů na ministerstvu ukojila a koalice zůstala celá.
Je přitom smutné, že o osobu Kuchtové ve sporu vlastně ani moc nejde. Kdyby Bursík nebyl galantní a kdyby zároveň nechtěl svého druhdy mecenáše a nyní soupeře Soukupa verbálně degradovat na pěšáka, musel by svůj výrok v zájmu pravdy poopravit: Stojí za to obětovat pěší držitelku politického mandátu kvůli vystrnadění krále z úřadu? Je to přeci Soukup, kdo na ministerstvu letos v létě svedl vyrovnanou partii o způsob přísunu euromiliard s narychlo se vynořivším konzultantem ministryně Vojtěchem Doležalem (více na straně 50).
Oba Kuchtovou lákali pro vlastní představy. Lavírující ministryně se dlouho usmívala na obě strany, ale při lámání chleba nakonec prohrál Doležal. Právě Soukup také dokázal zjednat ministerstvu autoritu v Liberci, kam tečou miliony na lyžařské mistrovství. Bývalá jihočeská matka Kuchtová vlastní klíč od úřadu, od poslanecké lavice i od pravicového nasměrování vedení zelených, ale královnou není. V politice se sice naučila tlačit, ale nezvládá tlaky řídit, nebo jim čelit. Mimochodem, kdo si pamatuje na Chantal Poulain ve slavné Polívkově inscenaci o šaškovi, ví, že pravá královna si „matičko“ říkat nenechá.
