České firmy mají při dostavbě Temelína horší startovní pozici. Stát by měl podpořit domácí producenty
Čeští výrobci i poskytovatelé služeb jsou v případě výstavby jaderné elektrárny Temelín paradoxně významně znevýhodněni. Nemohou být totiž podpořeni vývozním financováním, neboť jejich dodávky by logicky probíhaly v rámci ČR, a nešlo by tedy o export. V naprosto jiné pozici jsou ale konkurenční dodavatelé ze zahraničí, kteří mohou použít podporu svých domácích vývozně úvěrových institucí. Koneční dodavatelé jaderných elektráren, v případě právě probíhajícího tendru tedy Areva, Westinghouse anebo Atomstrojexport, tak momentálně nejsou motivováni zapojit v největší možné míře české dodavatele, neboť v jejich případě nemohou použít výhodnější financování. To platí i přes to, co uchazeči průběžně deklarují.
Další rozpor dané situace se týká závazku státu k podpoře domácího výzkumu a vývoje a následné komercionalizaci jejich výsledků. V oblasti energetického, potažmo jaderného strojírenství má Česká republika řadu zajímavých počinů na poli vývoje, ovšem pro jejich uplatnění je důležitá právě spolupráce na dodávkách pro nové domácí jaderné zdroje. Vždyť kdo v zahraničí by si pro realizaci elektrárny objednal českého subdodavatele, který není schopen prokázat svou úspěšnou participaci na domácím projektu? Taková firma předem ztrácí velkou dávku své věrohodnosti. Zároveň s ní ztrácí Česká republika svůj vývozní i výzkumný potenciál.
Uvedená situace je v přímém rozporu s deklarovanou politikou české vlády, a je proto namístě, aby stát prosazoval strukturování a poskytování nástrojů finanční podpory pro domácí producenty. U dodávek pro výstavbu plánovaných jaderných zdrojů v Česku je taková podpora nezbytnou podmínkou následného uplatnění tuzemských firem v zahraničí. V případě jaderné energetiky to mohou být především trhy, které označila aktuálně schválená vládní proexportní politika za prioritní – totiž rozvíjející se země Euroasie.
Vhodné řešení existuje
Co si pod takovou podporou představit? Možným nástrojem je kupříkladu zavedení selektivních prostředků pro pomoc českým firmám při významných investičních akcích v ČR. Mohlo by se jednat o obdobu exportních úvěrů, například formou státem podporovaných či garantovaných úvěrů u Českomoravské záruční a rozvojové banky nebo u jiné instituce k tomu účelu vytvořené. Problémem mohou být evropské regulace veřejné podpory. Ale i zde lze hledat a nalézt, respektive prosadit vhodné řešení. Vzhledem k objemu proinvestovaných prostředků na jadernou elektrárnu je tato oblast samostatným odvětvím sama o sobě a česká hospodářská politika by se jí měla dostatečně věnovat.
Jak již bylo uvedeno, kromě znevýhodnění českého průmyslu v oblasti financování musíme vzít v úvahu také dostatečnou zkušenost a reference týkající se výstavby nových jaderných zdrojů. Mnoho domácích firem se podílí na mezinárodních energetických projektech, a rozvíjí tak své know-how. Přesto však zaznívá i oprávněný požadavek na větší zapojení do projektů, které v současnosti buduje každý ze tří uchazečů o dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně. Důvod je jasný. Kooperaci je potřeba zahájit už nyní, aby si partneři optimálně nastavili vzájemné obchodní a technologické vztahy a do budoucna měli vše perfektně připravené.
Otázka energetické bezpečnosti
Memoranda o spolupráci považují zahraniční firmy za velmi vstřícný, ale bohužel formální krok. Z taktických důvodů si žádný ze tří potenciálních dodavatelů v tuto chvíli nedovolí opomíjet domácí průmysl. Jak se ale situace vyvine po získání zakázky, je ve hvězdách. Neexistuje totiž žádný zákonný nástroj, jak zahraniční uchazeče přimět ke spolupráci s českými subdodavateli. Platná legislativa zakazuje diskriminaci jakýchkoli dalších evropských subdodavatelů, kteří by měli zájem o spolupráci na projektu rozšíření Temelína. A pokud budou mít tito jejich konkurenti k dispozici dostatečné reference a speciální exportní financování, bude pro české firmy velmi obtížné nabídnout stejné podmínky.
Pokud chce český stát zachovat svoji energetickou bezpečnost, musí nezbytně podpořit domácí průmysl. Jednu z hlavních rolí v tomto ohledu hraje energetické strojírenství, uchování této role ale z velké části závisí na jeho aktivních dodávkách pro jaderné elektrárny – v prvé řadě pro domácí. Proto je nutné nastavit inteligentně, a tedy opravdu motivačně finanční i systémovou podporu. Opačný postup půjde nejen proti energetické koncepci ČR, ale především povede k významnému znevýhodnění domácích průmyslových podniků. Navíc bude pro politickou reprezentaci jen velmi obtížné vysvětlovat, proč nejvýznamnější jednotlivá investice státem vlastněného podniku znevýhodňuje domácí dodavatele.
