Stát řeší, jak naloží s vysloužilými solárními panely. V Česku neexistuje firma, která by byla schopna je zpracovat
Slunečnici, řepku a obilí začaly z českých polí loni ve velkém vytlačovat desítky lesklých černých ploch natočených ke slunci, solárních elektráren. Elektrická energie, která z nich do přenosové sítě začala proudit, kvůli dotované ceně notně zahřála hlavy poslanců. Ti pod tlakem utíkajících státních milionů narychlo upekli speciální solární daň, jež rozlítila provozovatele zařízení, kteří kontrují arbitrážemi. A jen co bouře kolem elektráren trochu utichla, stát musí vyřešit, co s vysloužilými solárními panely. Ministerstvo průmyslu a obchodu odhaduje, že v Česku jich nyní dohromady stojí kolem dvou tisíc hektarů. Životnost panelů je zhruba dvacet let. Problém tedy začne být brzy akutní – solární byznys se v tuzemsku začal ve větší míře rozmáhat zhruba před pěti lety. Na území České republiky se však v současnosti nenalézá žádné zařízení, které by bylo schopné solární panely, složené například z křemíku, hliníku a plastů, zpracovávat. „Separační technologie je předmětem výzkumu a vývoje,“ říká mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková. Současná legislativa ukládá vlastníkům panelů předat poškozené nebo staré panely firmě, která je s nimi oprávněná nakládat, s tím, že nevylučuje jejich sběr v rámci servisní činnosti. „Sběr je doposud realizován na základě dobrovolné dohody výrobců a dovozců těchto výrobků do Evropské unie v rámci systému PV Cycle. V rádiusu 200 kilometrů od Prahy existuje přibližně 20 sběrných míst, z toho jedno je v Jihočeském kraji,“ vysvětluje Jendeková.
Tisíce hektarů solárních panelů
Jedním z největších investorů do fotovoltaických elektráren je společnost ČEZ. Vlastní třináct elektráren s celkovým instalovaným výkonem 125,2 MW, a to včetně experimentálního zařízení v areálu dukovanské elektrárny nebo fotovoltaických pásů na střeše malé vodní elektrárny v Přelouči. „Celkově se jedná řádově o stovky tisíc panelů,“ uvedl za ČEZ manažer komunikace Martin Schreier. Zastaralé panely firma recykluje právě za pomoci PV Cycle. „Sdružení evropských výrobců fotovoltaických panelů EPIA v rámci své iniciativy PV Cycle samo rozbíhá systém recyklace a ekologické likvidace,“ konstatoval Schreier.
Pravidla pro odstraňování panelů jsou tedy spíše dobrovolnou dohodou mezi provozovateli elektráren a výrobci bez jakékoli státní účasti, která by recyklaci zastřešovala. Nápravu by měla zajistit malá novela zákona o odpadech, která je součástí právě projednávaného návrhu zákona o podporovaných zdrojích energie. Ministerstvo průmyslu a obchodu se do ní pustilo ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí. „V současnosti je v Poslanecké sněmovně projednáván návrh zákona o podporovaných zdrojích energie, jehož součástí je i pozměňovací návrh zákona o odpadech, který by zařazoval solární panely mezi elektrozařízení,“ poznamenala Jendeková. Novela má rozšířit odpovědnost výrobce, stanovuje cíle sběru a zpracování a určuje odpovědnost za již stojící panely. Téma se současně řeší také na úrovni Evropského parlamentu a Rady. „Dle kvalifikovaného odhadu ministerstva životního prostředí by se mělo celkové množství instalovaných panelů v rámci licencovaných fotovoltaických elektráren v České republice pohybovat okolo 150 tisíc tun,“ podotkla mluvčí.
Novela zákona podle mluvčího ministerstva průmyslu a obchodu Jiřího Sochora ukládá provozovatelům fotovoltaických elektráren zřídit si speciální účet pro solární panely uvedené na trh do 1. ledna 2014, do kterého musejí převádět malou část svých zisků. Peníze z tohoto účtu budou moci použít výhradně na likvidaci panelů. „Financování a oddělený sběr zajistí provozovatelé elektráren přenesením na jinou právnickou osobu, jako je dnes například Ekolamp (kolektivní systém pro zpětný odběr osvětlovacích zařízení - pozn. red.) a jiné. Tuto povinnost musí splnit do 1. ledna 2019,“ upřesnil energetický expert Strany zelených Ondřej Mirovský. Částku, kterou budou muset provozovatelé elektráren „odkládat“ na recyklaci panelů, prozatím mluvčí Sochor neupřesnil. „Samozřejmě že principiálně tato legislativní opatření respektujeme a vítáme. Měla by přinést do problematiky recyklace jasná pravidla a současně bude znamenat i větší garance pro obce a širokou veřejnost,“ sdělil Schreier.
Recyklovat se vyplatí
Financovat recyklaci panelů budou ale muset kromě provozovatelů elektráren i jejich výrobci. Jak upřesňuje Mirovský, bude se to týkat až panelů uvedených na trh po 1. lednu 2014. „Asi jich už ale moc nebude,“ poznamenal. Suma za recyklaci by však neměla být nijak zásadní, takže cenu pro koncového zákazníka by neměla ovlivnit. „Dá se předpokládat, že boom solární energetiky povede k rapidnímu poklesu ceny za recyklaci a životnost panelů se bude také postupně prodlužovat,“ míní Mirovský. Jak naložit se soláry nicméně ministerstvo životního prostředí stále vyhodnocuje. „Aktuálně je připravena zadávací dokumentace pro studii Posouzení životního cyklu solárních panelů a elektromobilů metodou LCA s důrazem na vyhodnocení odpadové fáze životního cyklu,“ sdělila Jendeková. Že bude možné na recyklaci panelů i vydělat, upozorňuje Tomáš Baroch z České fotovoltaické asociace. Firmy, specializující se na výkup druhotných surovin, by měly v možnosti výkupu fotovoltaických panelů nalézt cestu k dosažení zisku. Podobně, jako je tomu dnes u kovů, papíru či některých plastů. Současný výkon členské základny asociace je 4,3 MW, což odpovídá přibližně počtu 250 tisíc kusů fotovoltaických panelů. „Nedokážu odhadnout poměr mezi náklady na likvidaci a prodejní cenou panelů. Krystalické panely jsou poměrně dobře recyklovatelné. Trochu problematičtější jsou tenkovrstvé panely, které obsahují i malá procenta těžkých kovů, a vyžadují tak důslednou ekologickou likvidaci,“ říká Baroch.
PV Cycle Sdružení je garantem procesu recyklace solárních panelů a podílí se na budování řetězce služeb. Například zajišťuje sběrná svozová místa pro jednotlivé komponenty fotovoltaických elektráren. Náklady spojené s likvidací zařízení hradí provozovatel.
