Koalice i opozice dělají svá opatření spíše pro kamery a novináře než pro ekonomiku
Začnu tragicky. Dle Českého statistického úřadu se v říjnu, listopadu a v prosinci snížil meziročně objem objednávek v průmyslu o 25 až 30 procent. V klíčovém odvětví výroby a oprav strojů, což lze nazvat investiční oblastí, šlo o zhruba 35 procent. A ve druhém hlavním odvětví, ve výrobě automobilů, to bylo postupně od 25 až k téměř 42 procentům. To je hlavní problém české ekonomiky.
Politika v boji s krizí
Odmyslíme-li říjen, kdy dle oficiálních míst v České republice žádná „krize neexistovala“, pak od listopadu vykazovala vláda i opozice až horečnatou činnost. Těch vyjádření pro kamery! Desítky myšlenek a plánů v rozhovorech! Krize se stala novým politickým bojištěm – což je normální. Toto bojiště je však na tom podobně jako válčící američtí vojáci – probíhá z něj neustálý přímý přenos a hodnocení médií. To nevytváří elixír, který by vlil nový život do domácího průmyslu, ale naopak smrtící koktejl. Kvůli němu nepřežije mnoho společností, které by se bez snahy politické scény „komunikovat“ pomoc a neustálé potřeby sdělovacích prostředků informovat ve veřejném zájmu o rodících se a zanikajících plánech v podstatě udržely.
Je to tvrdé obvinění? Že si je politici a novináři nezaslouží, neboť pouze dělají svou práci? Možná. V posledních několika měsících by však český průmysl dosáhl lepších výsledků, kdyby vláda a opozice jednaly v zájmu celku, a nikoli ve snaze exhibovat a vynikat. Bylo přece možné ohlásit, že záchranný plán bude, třebas i ustanovit Národní ekonomickou radu vlády (NERV), ale pracovat společně s opozicí. Nesdělovat nic dalšího až do chvíle, než se paragrafy příslušných zákonů objeví v parlamentu, pokud možno ve zrychleném projednávání. Vláda i opozice si však vybraly jinou cestu. Kabinet postupně uspořádal několik mediálních show, při nichž premiér Mirek Topolánek představoval za bzučení televizních kamer nové mediální superstar, ale poté pomalu redukoval stovky námětů na desítky a nakonec na jednotky. Opozice při srovnatelném zájmu žurnalistů rozvíjela vlastní plány – některé vládní podporovala, jiné zase kritizovala. A jaký byl výsledek?
Dopady mediálního představení
Poté, co začalo být hned na počátku dohadování jasné, že se změní odepisování investic – výborné opatření, které měla reformní vláda udělat dávno a neztrácet čas změnami v dani z příjmu fyzických osob, jež se samozřejmě naprosto zastavily. Přece firma nebude vynakládat peníze, může-li nastat změna a namísto třeba osmi let bude stejnou investici odepisovat tři či čtyři roky. Začátek roku proto znamenal naprosté ustrnutí všech aktivit. Také nákupy aut zamrzly po oznámení, že podniky budou moci neomezeně nakupovat vozy – jenže až „někdy“ v budoucnu.
Tyto plány stejně jako mnoho dalších vytvořily atmosféru očekávání, která má paradoxní dopad – zpomalení výkonnosti ekonomiky. Kdyby aspoň nyní, na začátku března, byla jasná dohoda koalice s opozicí na společných opatřeních, měli bychom, pokud nic jiného, dobré vyhlídky. Ani to však neplatí. Naopak se objevila smrtící informace z vládních kruhů, dle které chce kabinet předložit novelizace jednotlivých zákonů jako celek a spojit je s otázkou důvěry vládě. To však zásadním způsobem sníží pravděpodobnost jejich přijetí. Uvědomuje si politická špička (vládní i opoziční), s jakým jemným předivem si nyní zahrává a co všechno se může stát? Přesněji řečeno, co všechno se nyní v průmyslu děje?
Každý den musejí manažeři firem podepisovat další výpovědi a omezovat výdaje. Během prosince se snížil celkový úvěr českým podnikům zhruba o čtrnáct miliard korun. Banky po loňském váhání zastavily své aktivity a čekají – jaké překvapení! – co učiní politická reprezentace proti recesi. Firmy proto musejí pokles objednávek a také zhoršení platební disciplíny tvrdě řešit – to znamená s přímým dopadem na zaměstnanost.
Zatímco tedy vláda i opozice pro kamery hovoří o potřebě zmírnit sociální dopady ekonomického poklesu, svým chováním spíše přispívají k jeho každodennímu prohlubování a obtížnější nápravě.
Správná opatření ve správnou chvíli
NERV přitom dospěl ke správným opatřením a vláda do parlamentu předložila přijatelné teze. Podpora investic, snížení ceny práce, zlepšení cash flow podnikatelů prostřednictvím odpuštění záloh na dani – to je dobrá cesta. Až však při tomto tempu příslušné paragrafy vstoupí v platnost, nebude již podpora růstu potřebná. A především přijde pozdě pro desítky a stovky podniků, které mohly krizi přežít, ale jejím umělým prohloubením na přelomu loňského a letošního roku dostanou rozhodující ránu.
Nyní již měly být v parlamentu návrhy v paragrafovaném znění a existovat o nich dohoda koalice a opozice. A mělo být rozhodnuto o projednávání v legislativní nouzi. Měli jsme již mít připravené společné prohlášení klíčových politických formací, že nyní uskutečněné investice budou zohledněné a jejich odepisování prováděné dle nových pravidel. Měli jsme mít slib, že DPH u nyní nakoupených vozů půjde vyžádat nazpět. Schválení balíčku mělo být jen formalitou zaručenou politickými vůdci národa. To by byla pomoc.
Zatím to však vypadá, že koalice i opozice dělají svá opatření spíše pro kamery a novináře než pro českou ekonomiku.
Box:
Optimální (a nereálná) varianta
V podstatě má pravdu prezident Václav Klaus, přirovnává-li krizi k chřipce a říká, že léčená trvá sedm dní, neléčená týden. Optimální reakce kteréhokoli státu na krizi by byla, kdyby se vláda nepletla do ekonomiky – a pokud možno nic nedělala. Má to dva problémy. Jde o nejlepší variantu, pokud se jí všichni drží – nebo alespoň klíčoví obchodní partneři a soupeři. Pokud však naopak pořádají závody v disciplínách „kolik neefektivně utratíme z veřejných peněz“ a „kdo se nejvíc zadluží“, nezbývá než se přidat a chovat se aspoň racionálně – jsou-li toho politici schopní. Druhým problémem je, že nicnedělání vlády by naprosto dokonale fungovalo ve státě s minimalizovanou daňovou zátěží, nízkou cenou práce, vysokou mírou úspor a s vysoce kvalitní vzdělávací soustavou. V Evropě však v podstatě žádný takový neexistuje.
Pomoc
V Parlamentu již měly být návrhy v paragrafovaném znění.
A existovat o nich dohoda koalice a opozice.
Mělo být rozhodnuto o projednávání v legislativní nouzi.
Mělo již být připravené společné prohlášení klíčových politických formací, že nyní uskutečněné investice budou zohledněné.
Měl být dán slib, že DPH u nyní nakoupených vozů půjde vyžádat nazpět.
Schválení balíčku mělo být jen formalitou zaručenou politickými vůdci národa.
