S organizací odvodů začalo ministerstvo obrany přesně tam, kde v roce 2004 skončilo. Koncept přitom vycházel z desítky let zaběhnutého režimu. Kdo ale dnes, ve 21. století, pamatoval na všechny internetové státní databáze a miliony investované do jejich propojení? Proč musí někdo v osmnácti přijít na prohlídku ke svému obvodnímu lékaři a pak ještě jednou absolvovat totéž u odvodní komise?
Tady nejde o legraci. Odvádět se bude kolem sta tisíce lidí ročně, to zaměstná stovky lidí. Místo nalezení cesty k existujícím datům ministerstev a zdravotních pojišťoven se tady staví úplně nová.
Čtěte: Armáda by měla mít za deset let až 24 tisíc vojáků
Odvod navíc ztrácí smysl, když po něm nenásleduje vojenský výcvik. Armáda ho nabídne jen opravdu zapáleným dobrovolníkům, kterých asi mnoho nebude. Ostatní, tedy drtivá většina, by na něj by měla nastoupit až v případě ohrožení země. Takže proč je jen formálně odvádět. Ušetří se čas? Těžko. Do doby, než tuhle generaci se sluchátky a iphony bude armáda potřebovat, se její zdravotní stav stejně změní, navíc se vdají, ožení, přestěhují, vycestují a ministerstvo o tom nebude mít ani páru. Povinnost hlásit změny je v zákoně jen velmi vágní. Takže až to bude potřeba, ministerstvo stejně začne hledat ve všech registrech, které teď bohorovně přehlíží.
Zákon je navíc dost pacifistický, což je obecně dobře, ale u vojenských řádů bohužel špatně. Mám tím na mysli, že rovnou u odvodu mohou branci odmítnout vojenskou službu. Tím de facto zákon sám přiznává svoji zbytečnost.
Vlastně jedna motivace v zákoně zakódována je. K odvodu a do služby nebudou muset mezi jinými například poslanci. Ale jestli šlo ministru Stropnickému jen o to nahnat mladé lidi do politiky, dalo se to udělat lépe. Třeba nějakou hezkou bujarou nástěnkou.
Čtěte související:
Armáda by měla mít za deset let až 24 tisíc vojáků
Vláda bude projednávat obnovení odvodů, týkat by se měly i žen
