Zpráva o stavu Velké Británie v březnu 2006
Co měsíc, to další skandál korupce v Blairově vládě nebo jejím blízkém okolí. Tentokrát se o něj postarala ministryně kultury, médií a olympiády Tessa Jowellová, která se naposledy proslavila velkou propagační – a nadmíru kulturní – kampaní nově zaváděných heren v každém větším městě, v níž pózovala fotografům nad ruletou. Dnes musí dokazovat, že nic nevěděla o úplatku – pardon, daru – 600 000 dolarů, který její manžel David Mills dostal od Berlusconiho na offshore konto, odkud jej přes další offshore konta oba společně použili ke splacení společné hypotéky. Přišlo to jako 350 000 liber nevykázaných ke zdanění.
Všelijaký právník.
Mills je dlouholetý korporační právník a milionář specializovaný na všelijaké převody všelijakých zisků všelijakých podniků do všelijakých off-shore kont z dosahu všelijakých berňáků. Jedním z nich je berňák italský, který na něho podává trestní stíhání za obstrukce výkonu spravedlnosti. Millsovo svědectví u italského soudu, v němž o Berlusconiho finančních machinacích zamlčel důležitá a jemu známá fakta, tehdy o vlásek zachránilo Berlusconiho před kriminálem. Krátce poté mu na offshore konto přišel onen dar. Na britském berňáku si někdo všiml těch 350 000 převedených a nezdaněných liber a upozornil na to Italy, kteří si Millse pozvali na další výslech. Tam Mills nejprve přiznal, že peníze dostal od „Berlusconiho firem“ – jejichž je právním poradcem s regulérními akcionářskými dividendami 1,5 miliardy liber. Pak to ale popřel s tvrzením, že vypovídal pod nátlakem, a uvedl jako plátce jiného ze svých klientů, neapolského loďařského magnáta Diega Attanasia, který ale vypověděl, že mu žádné peníze nemohl poukázat, protože v době jejich převodu seděl ve vězení.
Třebaže to italské úřady vyšetřují již dva roky, paní ministryně samozřejmě o ničem nevěděla, a teď, když se to dověděla, rozchází se na oko se svým dlouholetým milovaným manželem a její ministerská kariéra zůstává neposkvrněná.
Důchodci, radujte se.
Jako by se na vládní kabinet nechumelilo, schválil si, že všech 22 kabinetních ministrů – včetně paní Jowellové - dostane k dispozici nejnovější „revoluční“ a „vzrušující“ model Jaguaru za 50 000 liber, s maximální rychlostí 210 km za hodinu, dvakrát dražší než auta, která mají dnes. Daňový poplatník na to přece má. Potřebují je proto, že „jsou potenciálními terči teroristických útoků, a musí proto mít možnost jim rychle ujet“, dali se slyšet vládní mluvčí. Ale taky proto, jak objevili automobiloví novináři, že Ford výměnou za vládní objednávku dal do Jaguaru velkou investici, která zachránila pracovní místa v labouristických volebních obvodech.
Britské plynárny Centrica oznámily v nádherném orwellovském newspeaku „skvělou zprávu pro důchodce“ – totiž rekordní zisk 1,5 miliardy liber, z čehož si mohou lehce dovolit desítce svých hlavních ředitelů vyplatit prémie od 850 000 do 1,6 milionu. V tomtéž týdnu všem svým odběratelům poslaly dopis s oznámením, že zvyšují ceny plynu o 22 procent. A čím že je tato zpráva skvělá pro důchodce? No přece tím, že „90 procent akcií vlastní penzijní fondy zastupující miliony britských důchodců,“ vysvětila Centrica. Rozumějme: důchodcům se zvýší důchod o pár pencí, ředitelé penzijních fondů si vyplatí miliony na prémiích a nově zdražený plyn si polovina důchodců nebude moci dovolit, takže jich čtvrtina zmrzne, penze se jim nebudou muset vyplácet a penzijních fondům zbude víc na prémie ředitelů.
Nekonverzující vysokoškoláci.
Blairova před devíti lety vyhlášená politika „tvrdě proti zločinu, tvrdě proti příčinám zločinu“ přináší rok od roku větší sklizeň s počtem registrovaných zločinů dosahujícím téměř 24 milionů ročně, z nichž 19 000 denně páchá nezletilá mládež.
Nový konzervativní stínový ministr pro vysoké školy Boris Johnson si udělal první průzkum standardu vysokoškolského vzdělání a zjistil toto:„Neschopnost plynného dorozumívání absolventů vysokých škol je děsivá. Někteří z nich nejsou schopni ani delší konverzace“. Potvrdil mu to průzkum 222 největších firem, z nichž téměř polovina není schopná obsadit všechna volná manažerská a odbornická místa, neboť většina čerstvých absolventů je na ně nepoužitelná.
A tak se není co divit, když se najednou zjistí, že vedle půldruhého milionu dlouhodobě registrovaných a ve vládních statistikách vykázaných nezaměstnaných v Británii, posedává na zadnici bez práce dalších téměř osm milionů takzvaných „ekonomicky neaktivních“ a že tedy čtvrtina britských obyvatel pracovního věku nic nedělá. Přesně řečeno nedělá nic, co by se někde vykazovalo jako výdělečná činnost. Jestli vám to připadá jako fantasmagorie, požádejte britský statistický úřad Office for National Statistics, ať vám vysvětlí, jak si takovéto číslice dokázal vycucat z prstu.
Chvála zlodějů.
Ale přece jen jedna nadějná zpráva: Islamofašistický klerik Abu Hamza, přezdívaný Doctor Hook díky hákovým nástavbám svých pahýlovitých rukou, z jehož mešity v londýnské čtvrti Finsbury vyšlo několik teroristů, včetně sebevrahů z londýnského metra, byl konečně zavřen na sedm let za jedenáct trestných činů šíření nenávisti a nabádání k vraždě. Vězňové si ho hned adoptovali za vrchního vězeňského duchovního s úkolem hájit jejich islámská práva a obrátit lepší stravou, častějšími vycházkami na modlitby nebo vyhrožováním a zastrašováním co nejvíc vězňů na islám a vyškolit z nich teroristy.
Konečně nám dává smysl, proč ministerstvo vnitra přikazuje soudům, aby zločince s výjimkou vrahů neposílaly do vězení a dávaly jim lehčí tresty veřejných prací na svobodě. Dokud jen kradou a nevyhazují do povětří vlaky a autobusy, zůstane Británie bezpečná.
