Jste-li exportérem, máte o třetinu větší pravděpodobnost, že nedostanete zaplaceno.
To je jeden z téměř jistých a neodvratných důsledků finanční krize, která sice u nás ještě naplno nepropukla, ale už je nám patách.
Málokterý údaj týkající se průběhu a důsledků krize či hospodářské recese bývá tak spolehlivý a přesný, jako ukazatel neschopnosti splácet závazky. Všechny ostatní ukazatele bývají spíše zatemněné a nejasné. Většinou nevycházejí ani nejrůznější odhady a prognózy nejbližšího, natož vzdálenějšího vývoje. Jako nejspolehlivější se při odhadech vývoje hospodářství ukazuje pohled na události, které již proběhly a z jejichž průběhu lze odvodit, s menší rezervou, jak se systém bude chovat za obdobných podmínek.
Nebude tak špatně jako v 70. letech
Máme-li věřit těmto teoriím, pak můžeme důvěřovat i analýzám, podle kterých současná krize bude mít srovnatelné dopady na platební morálku jako krize minulá, za níž je považována „internetová bublina“ z roku 2001. Dopady by tak neměly dosáhnout následků ropné krize z poloviny sedmdesátých a počátku osmdesátých let. Oproti ní by vliv na platební morálku měl být zhruba poloviční. V letošním roce by měly ztráty z nesplacených pohledávek vzrůst o 30 procent.
Jak na finančním fóru Zlaté koruny uvedl ředitel Coface Czech Radek Laštovička (na snímku), porovnání zmíněných krizí není jen prostou analogií, ale bere v úvahu všechny nové skutečnosti. Předně to, že finanční situace firem je mnohem lepší než před minulými krizemi, a také fakt, že narostl význam rozvojových ekonomik, které zatím nejsou krizí zasaženy. Z analýz vyplývá, že stejně jako u minulých krizí potrvá zhoršená platební morálka 18 až 24 měsíců. V tomto směru se tedy neočekávají žádné extrémy.
Pozor na velké firmy s nízkým ratingem
Kdo je tedy ohrožen platebním selháním nejvíce? Vcelku neúprosná je statistika hodnotící riziko nesplácení pohledávek podle velikosti firem. Údaje, které zpracovala společnost Coface, srovnávají druhé pololetí roku 2007, tedy období těsně před krizí, s prvním pololetím roku 2008, kdy se již některé dopady krize začaly projevovat. Z porovnání vycházejí nejlépe velké firmy s ratingem BBB- a vyšším. U nich byl nárůst platebních selhání zcela zanedbatelný a dosahoval setin promile. O něco hůře na tom byly malé firmy, kterých je nejvíce. U těch vzrostla za pololetí platební neschopnost z 3,5 promile na 4,2 promile. Nejhůře, a to velmi výrazně, jsou na tom velké firmy s ratingem BB+ a nižším, kde došlo ke skoku z 1,0 na 4,1 promile. Závěr je jasný – nejrizikovější z hlediska platební morálky jsou velké nebonitní firmy.
To, že tato kategorie firem může mít v turbulentnějších obdobích problémy, se vcelku očekává. Prozatím však odborníci radí zachovat chladnou hlavu. „Pokud jde o přesun dopadu krize na platební morálku, jsme stále spíše optimističtí,“ říká Laštovička.
„V prvním pololetí roku jsme zaznamenali jen ostrůvky, kde docházelo k nárůstu insolvencí, a to hlavně v USA, v Evropě zejména v Itálii a Irsku. Jinak se mnoho nedělo. Krize přišla z hlediska firem neočekávaně brzo. Jejich bilance byly silné a kapitálové poměry vyrovnané. Potíže tak nemají základ v reálných problémech firem, byly způsobeny kolapsem finančního sektoru,“ dodává.
V Česku zatím klid
Pokud stále hovoříme o prvním pololetí letošního roku, tak ani v České republice nebyl výrazný nárůst insolvencí zaznamenán. Velmi dobře na tom byl v porovnání s rokem 2007 zpracovatelský průmysl, kde počet insolvencí oproti minulému roku poklesl, a stejně na tom ještě v prvním pololetí bylo také stavebnictví. Problémy v prvním pololetí ale už nastávaly v dopravě. Mírný šok nastal v turistických službách a největší skok v insolvencích se odehrál na trhu s realitami. Zde se bude zřejmě krize nejvíce prohlubovat. Výhled zejména na počátek příštího roku už tak optimistický není. Výrazné zhoršení můžeme očekávat u zpracovatelského průmyslu, který si letos až do konce prvního pololetí vedl velmi dobře. Brzy k nám může dorazit externí šok z Německa. Tam již byl od počátku roku zaznamenán 10procentní nárůst insolvencí. Na platební morálce vůči našim firmám se to ještě naplno neprojevilo.
Asi nejnáchylnější k insolvencím je u nás stavebnictví, kde může nastat zásadní krize. Důvod je prostý. Tento obor má vždy ke krizi nejblíže a je i jejím spolehlivým indikátorem. Zde se projeví nejviditelněji omezení a přechodný nedostatek investic. Oživení stavebnictví je pak zřetelným signálem, že krize ustupuje a nastává obrat.
Velký otazník visí nad automobilovým průmyslem. U nás je jeho podíl na celkové ekonomice značný. Někteří ekonomové sázejí na to, že krize by na tuzemské automobilky nemusela mít tak drastický dopad. Vycházejí z toho, že z velké části jde o nově vybudované provozy a i z hlediska efektivity jsou pro jejich majitele nejperspektivnější. Budou-li přinuceni omezovat výrobu, dojde k tomu u nás nejpozději. Navíc se u nás vyrábějí převážně malé vozy s nízkou spotřebou, po kterých se bude zvyšovat poptávka.
Co dnes dělat a jak se insolvencím bránit? „V krizi platí jednoduché pravidlo: Kdo má hotovost, je králem. Když dostanete zaplaceno, přestanete mít problémy s bankovním financováním. Pokud se krize prohloubí, přežijí jen firmy s kvalitní péčí o pohledávky. Měli bychom si uvědomit, že krize nastává, když se přeruší peněžní toky. Prevence vzniku nedobytných pohledávek je proto tím, co nás může před krizí ochránit,“ říká Laštovička.
