Majitel humpoleckého pivovaru Stanislav Bernard z billboardů opět stráží českou klasiku proti europivu. Malá mlékárna z Vysočiny se vůči gigantům v mléčné branži podobně reklamou vymezovat nemíní, snaží se přitom o totéž. Stejně jako známý pivovarník ze stejného regionu chce upoutat tradicí a kvalitou, nepřipouští žádné „optimalizace“ receptur, jakými se běžně snižují náklady a spolu s nimi i chuť piva, sýrů a většiny potravinářských výrobků. Na vědomí to Jaroměřická mlékárna dává originální značkou, kterou jasně říká: nepoužíváme žádné konzervanty, umělá barviva a sladidla. S logem CEFF (Certified E-Friendly Food) na obalech garantuje, že tvarohy, pomazánková másla a sýry neobsahují takzvaná nežádoucí „éčka“. Mezi tuzemskými mlékárnami je v tom raritou.
„Značka CEFF přesně sedí k tomu, co děláme. Sázíme na tradiční receptury a nešizení, nepoužíváme žádná barviva ani stabilizátory,“ vysvětluje spolumajitel Jaroměřické mlékárny Bedřich Štecher, proč se o „antiéčkové“ logo ucházela. Nepomáhá si žádnými přísadami, s nimiž si potravináři běžně usnadňují a zlevňují výrobu. V Jaroměřicích věří, že se znakem vylučujícím přítomnost kontroverzních éček zabodují hlavně u mladé generace a vzdělanějších spotřebitelů. > Mlékárna kvůli logu nemusela nijak zasahovat do složení výrobků. Postrádá ho pouze jediný produkt – pomazánkové máslo se šunkou. Mlékárna totiž nesežene šunku bez barviv a konzervantů.
Jak frčí čerstvé a lokální
Nepodbízet se cenou, nedegradovat receptury, dělat čerstvé kvalitní výrobky s jasnou identitou a co nejvíce jich prodat lidem v okolí. Na tom, jak se má profilovat Jaroměřická mlékárna, se její vlastníci Bedřich Štecher a Miroslav Suchý shodnou. Spoléhají na to, že zákazníci ještě poznají poctivě dělané mléčné výrobky z malé mlékárny. A jako ryze českým jim budou při nákupech dávat přednost, jak alespoň tvrdí v různých spotřebitelských průzkumech. Aby jim šla mlékárna naproti, upozorňuje na své zboží také národní značkou Klasa. Archivní sýr a čerstvý smetanový sýr Fénix se navíc mohou honosit značkou Regionální potravina. Do obou značek investuje stát prostřednictvím ministerstva zemědělství ročně kolem čtvrt miliardy korun.
„Zatím nám to moc nepomáhá. Že bychom díky logu Klasa prodávali o třetinu víc, se určitě říct nedá,“ konstatuje Štecher, který ve firmě šéfuje obchodu. Umístit značky na výrobcích pro ně neznamenalo mimořádné výdaje, všechny obaly totiž dostávají novou tvář. „Na čele“ mají napsané Jaroměřické místo dosavadních nelokálních názvů Fénix, Faun nebo Poma pro českou specialitu, kterou je pomazánkové máslo. Slůvka máslo, o něž mezi Prahou a Bruselem probíhá žabomyší válka, se Jaroměřičtí předčasně nevzdávají. „Pokud nám Evropská unie skutečně zakáže používat název pomazánkové máslo, bude to v neprospěch spotřebitelů. Češi velmi dobře rozlišují rozdíl oproti klasickému máslu,“ odmítá Štecher argumentaci Bruselu postavenou na matení konzumentů.
Tvrdý, a ještě tvrdší
Šedesát procent produkce dodává Jaroměřická mlékárna obchodním řetězcům. „Ve všech nejsme. S některými výrobky jsme z některých řetězců odešli, protože jsme se nedohodli na ceně,“ poznamenává obchodní šéf. Pro síť Albertů a Penny jsou výsadním dodavatelem baleného eidamu prodávaného pod obchodní značkou řetězce. Majitelé mlékárny tvrdí, že pro privátní značky rozhodně nedělají horší kvalitu. „Řetězec má jasnou specifikaci. Nedovolíme si zahrát levou,“ ujišťují. Drahá surovina k tomu svádí a ne všichni odolají, když se na trhu potkávají s levnější cihlou z Polska a Německa. „Na kilogram našeho poctivého eidamu potřebuji deset litrů mléka. Při ceně osm padesát za litr vychází kilo sýra na 85 korun, a kde je výroba, práce a obal?“ vypočítává Suchý, který je zároveň ředitelem firmy. Na trhu se pak takový eidam potkává s polským za sedmdesát korun. Co s tím? Šidit, nebo přestat vyrábět. Šidit v Jaroměřicích nechtějí, dušují se majitelé. Eidamu tedy budou dělat méně a více se zaměří na originální čerstvé výrobky.
„Mlékařina je tvrdý byznys, a ještě přitvrzuje,“ říkají majitelé mlékárny, kterou předloni na podzim koupili spolu s mlékárnou J + R v Moravských Budějovicích od sýrařského kolosu, francouzské společnosti Fromageries Bel. Ta po dvou letech vycouvala z Jaroměřic i Moravských Budějovic a ponechala si jen sýrárnu v Želetavě, kterou vlastní od roku 2000. O opouštěné mlékárny se ucházela řada zájemců, mezi nimi uskupení Interlacto Oldřicha Gojiše a Babišův Agrofert. Na dosah měla oba provozy na Vysočině pražská obchodní firma Alimpex Food Milana Kincla, které Francouzi již dříve přepustili obchodní síť. Nakonec se s Belem domluvili tehdejší manažeři Štecher a Suchý.
Není běžné, aby potravinářskou firmu od silného zahraničního vlastníka přebírali Češi. Podobný vývoj zažila v blízkém Velkém Meziříčí mlékárna Lacrum, kterou od německé společnosti Bayerische Milchindustrie v minulém roce odkoupil agrární boss Gabriel Večeřa se svou firmou Agro Měřín.
Obávaný balíček
Aby mlékárna v Jaroměřicích přežila, naordinovali jí noví vlastníci restrukturalizaci. Převzali dva polovyschlé provozy, protože z Belu odešli největší dodavatelé mléka za jihočeskou Madetou. „Dohromady se tu tehdy vykupovalo kolem osmdesáti tisíc litrů mléka denně, do loňského léta jsme dodávky zvedli až na 150 tisíc. Kdysi se tu zpracovávalo asi 250 tisíc litrů suroviny,“ porovnává Suchý. Provoz v Moravských Budějovicích noví majitelé zavřeli a zakonzervovali, kdyby přišly lepší časy. Suchý přiznává, že podnikat v sektoru přímo napojeném na zemědělství je jednou z nejtěžších výzev, jakou do té doby prošel. A to má mimo jiné zkušenosti z Ruska, kde finančně velel stavbě sklárny nebo tam pracoval pro Home Credit.
Loňský rok, první pod vedením nových majitelů, skončila Jaroměřická mlékárna ve ztrátě. Ovšem výrazně menší než za Francouzů, a to přes mimořádné náklady spojené s restrukturalizací. „Vypláceli jsme odstupné, stěhovali linky z uzavřeného provozu, investovali do certifikátu IFS, který požadují obchodní řetězce,“ vypočítává ředitel Suchý. Letos by už výsledek mlékárny se 137 zaměstnanci měl skončit v černých číslech, pokud cena mléka nevyletí nepředvídatelně vzhůru. Už předem se ale zpracovatelé obávají takzvaného mléčného balíčku, který se v rámci reformy společné zemědělské politiky unie chystá v Bruselu. Zemědělcům dovolí, aby se mohli více sdružovat při společném prodeji mléka. Zatímco dnes nesmí mít mlékařské družstvo více než patnáctiprocentní podíl na trhu, nově se má hranice posunout až na 33 procent. Zemědělci – nikoli trh – v podstatě rozhodnou, které mlékárně dají šanci na život. „Je to totéž, jako kdybychom se s ostatními výrobci pomazánkového másla dohodli, jak si rozdělíme trh a jaké si určíme ceny,“ porovnává Štecher. Efekt bruselských výmyslů beztak nakonec vychutnají zákazníci.
Jak se jí bez chemie
Jasná a nemanipulovatelná pravidla pro získání loga CEFF (Certified E-Friendly Food), snadná orientace pro spotřebitele a garance, že kupujete potraviny bez konzervantů, umělých barviv, sladidel a glutamátů. To vše slibuje za propůjčovatele loga Ivana Bednářová Častvajová, jedna ze dvou společnic firmy Santimona, která má zaregistrovanou ochrannou známku CEFF. Značka lidem říká, co v potravině nemá být. Kategorizaci sporných éček, na nichž je iniciativa CEFF založena, potvrdil Státní zdravotní ústav při ministerstvu zdravotnictví.
„Některá éčka mohou mít při nadměrné konzumaci negativní vliv na zdraví, jiná jsou naprosto neškodná, nebo mají i blahodárné účinky. Lidé se v tom ale těžko orientují, proto se jim snažíme pomoci,“ vysvětluje Bednářová jako duchovní matka mladého projektu CEFF. Zdůrazňuje, že za ním nestojí žádní producenti ani zájmové skupiny, jako za některými jinými značkami na potravinách. CEFF se cíleně vyhýbá dotacím, aby si udržel nezávislost.
Logo si potravináři mohou propůjčit za roční poplatek 4500 korun na výrobek. Zatím se o novou značku příliš neperou. Nebude to jenom tím, že nechtějí investovat do nových obalů, aby na nich „protiéčkový“ symbol prodali. Hlavní důvod je spíše v tom, že podmínky pro udělení certifikátu CEFF nesplňují. Z mlékařů jej kromě Jaroměřické mlékárny získala firma Italat, která podle původní italské receptury vyrábí na jižní Moravě mozarellu, mascarpone a ricottu. Firmu, jak už napovídá samotný název, vlastní Ital.
