Bankovní rada ČNB se rozhodla vybrat si oddechový čas a nechat úrokové sazby být. S tím se tak nějak počítalo, odůvodnění našla ve své aktualizované makroekonomické prognóze, takže jediné „drama“ spočívalo v tom, že odložila o půl hodiny tiskovou konferenci. Rozhodování sice nebylo jednotné, pět členů rady hlasovalo pro ponechání sazeb, zatímco dva radní by raději viděli jejich zvednutí o čtvrt procenta. Nakonec převládla opatrnost řidiče jedoucího v koloně.
Když máte před sebou několik kamionů, před něž nevidíte, a v protisměru se může objevit nějaký blázen, tak také neriskujete. Sám o sobě by si člověk vybral jiné tempo, v české ekonomice jsou inflační tlaky dost silné na to, aby se růst sazeb o čtvrt procenta dal zdůvodnit, koneckonců negativní reálné úrokové sazby tady máme už pár let. Jenže vnější prostředí je plné neznámých. Nikdo neví, jak nakonec dopadne brexit, ani jednání mezi Čínou a Spojenými státy o obchodu, ba dokonce ani to, zda nakonec americké ministerstvo obchodu nedospěje k závěru, že dovoz aut ohrožuje národní bezpečnost největší ekonomiky na světě.
Co víme, je, že ekonomika Německa coby našeho hlavního obchodního partnera po devíti letech konjunktury zpomaluje, že Itálie je technicky vzato v recesi a že „žluté vesty“ ve Francii nacházejí porozumění s největší tamní odborářskou ústřednou. Z toho nějaké vzedmutí zahraniční poptávky nevykřeše ani optimista.
Čtěte komentář: Přidušené banky se budou bránit
Na druhé straně je strašení tou absolutně nejjistější cestou, jak se dožít něčeho horšího, než je snížení tempa českého ekonomického růstu na úroveň, která odpovídá průměrnému tempu za posledních pětadvacet let. Ta je 2,6 procenta, zatímco letos to vidí nejopatrnější ministerstvo financí na 2,5 procenta, konsensus českých bankovních ekonomů na 2,6 procenta a samotná ČNB dokonce na 2,9 procenta. Zaměstnanost v Česku je rekordní, v případě mužů je dokonce nejvyšší v Evropě, díky mzdám bude domácí poptávka růst táhnout kupředu, a když nic jiného, tak investice do zvýšení produktivity by už kvůli nedostatku pracovníků měly stoupat jak o život. Co si z toho vybrat?
Neriskujte, nezadlužujte se, neutrácejte všechno, ale také se nestrachujte. Koneckonců víme, co dělá v síni ten, kdo se bojí. Kvalitě svého života ani čistotě vlastního obydlí tím rozhodně nepřidá.
