Vinaři se perou s aplikováním nových trendů
Naposled před cestou na ostrovy se projdeme po poloostrově, abychom navštívili dvě oblasti, které nám zbývají k poznání pevninské části vinařské Itálie. Nejde o území, která by poskytovala převratnou kvalitu, neboť místní vinaři se perou s přechodem na nové prvky v pěstování a úpravě vín. Ovšem i zde se můžeme dočkat v blízké budoucnosti velkých a milých překvapení. Na trzích s vínem se už objevují první důkazy toho, že vína jižní Itálie mohou vbrzku zamíchat pořadím obliby u konzumentů.
Kampánie je typickou oblastí italského jihu, kde se v současnosti objevuje množství solidních vín středomořského typu. Devátý region v pořadí rozlohy (cca 47 000 hektarů) je však co se týče kvality až na místě šestnáctém. Dvacet pět tisíc hektolitrů vín D. O. C. je pouhým jedním procentem veškerého množství v této oblasti připravovaného.
Dlouhou dobu bylo území známo zejména díky Kristovým slzám. Je však třeba přiznat, že největším tahákem tohoto vína byl především atraktivní název. Ono samo není nikterak oslňující a v kraji můžeme objevit daleko zajímavější exempláře. Jedním z nich je například suché, ořechové Fiano di Avellino, vyvážené a hladké. Mezi červenými si řadu příznivců získalo Radici, plné a příjemně vybudované. Obě pocházejí ze sklepa v oblasti snad nejvyhlášenějšího, Mastroberardino. Falerno del Massico, zemité víno barvy až zlověstně temné a v chuti překvapivě svěží a plné ovoce, má stále více stoupenců. Mnoho nejrůznějších variant přípravy kampanských vín se skrývá za názvem Vesuvio. Všechna mají společného jmenovatale – hrozny pro jejich vznik zrály na svazích Vesuvu.
Nejznámějšími se v posledním čase stala Taurasi. Hutná vína, připravená výhradně z místních odrůd Aglianico, Piedirosso a Barbera, nabývají kvalit teprve delším ležením, po němž hýří bohatostí výrazu a hebkou plností. Bývají povětšině deklarována jako Riserva.
Kalábrie si v hodnocení v rámci celé země nestojí o mnoho lépe. Třicet jedna tisíc hektarů viničních ploch, z nichž jen něco přes 3000 patří mezi polohy D. O. C., staví oblast na desáté, respektive patnácté místo. Zapomenutý kraj na samém jihu Itálie v minulosti špičkovou produkci nenabízel a zatím tomu není jinak. V brzké době se však dá očekávat zlepšení, především podmínky pro révu tomu nasvědčují. Ostatně některá z nově se objevivších vín již dávají tušit, kam se ubere úroveň produkce, dojde-li na zavedení moderních prvků jak do vinohradů, tak do sklepů. Mezi množstvím postaru chystaných vín, která jsou spotřebována v rámci oblasti, lze však narazit na pozoruhodné značky. Jednou takovou je Greco di Bianco. Nosí ji bílé víno likérovitého typu s výraznou ovocitostí a vysokou přírodní sladkostí. Tato vína nejlépe umí u Cerattiho. Do přízně milovníků se vemlouvají i vína Ciró, připravovaná ze sorty Gaglioppo, školená jako růžová nebo červená, od suchých po sladká. Jde většinou o plná vína, vzdáleně připomínající Barolo, což jim poněkud usnadňuje pozici mezi ostatní produkcí oblasti. Vedle nich se pozornosti domáhají i bílá, připravená z odrůdy Greco.
Jedno z vín, které oprávněně nosí přídomek „velké“, je Brunello di Montalcino ´96 D. O. C. G. – Argiano. Již jeho zrod naznačuje, že se nám do sklenky dostal aristokrat, zasluhující nejhlubší úctu. Pět let zrání v sudu i na lahvi, přísně redukované pěstování hroznů a hodinářsky jemné školení jsou atributy, které dávají Argianu do vínku předpoklad dlouhého věku. Výrazná barva s bujarým jiskřením, výrazná zralost s prvky ušlechtilého dřeva v buketu, tmavé peckoviny v chuti jsou provázeny medovým tónem a čokoládově-vanilkovými stopami, patrně, ale nenásilně přítomným taninem. To vše umocňuje dlouhý, uhlazený dozvuk, plný kořenného dojmu, který podpoří ovoce, jdoucí na patře v prvém plánu, a spolu s ním vytvoří hluboký dojem. Přestože je určeno k pozdější konzumaci, již dnes vykazuje uhlazenost a harmonii a nabízí příjemné chvíle, zvláště v kombinaci s důraznými jídly z tmavých mas, z nichž jde báječně do páru zejména se zvěřinou.
