Knoflíčky právě nemáme, ale dostaneme je za dva dny. Máme je objednané." Tak mne ujistil nedávno obchodník, když jsem u něho chtěl koupit knoflíky ke stejnokroji. Myslel jsem si: "Dva dny počkáš". A čekal jsem. Za dva dny jsem šel opět do obchodu s přesvědčením, že knoflíky určitě dostanu.
INSPIRACE Z I. REPUBLIKY
„Ještě nedošly, snad za týden je dostaneme,“ omlouvá se nepříliš zdvořile obchodník. „Nu, snad se ten týden bez nich ještě obejdu.“ Prý mají asi v továrně mnoho objednávek a proto mu zásilku neexpedují, ačkoli má zboží již dávno objednané. Čekám týden. Pak jdu již po třetí do obchodu a žádám objednané knoflíky. K mému velkému překvapení přišla tentokrát slečna prodavačka a sdělovala mi, že knoflíky ještě nedošly - že je teprve včera objednávali. Zhrozil jsem se. Ne proto, že jsem nedostal knoflíky. To pro mne nebyla celkem žádná pohroma. Dostal jsem je hned ve vedlejším obchodě. Ale zhrozil jsem se proto, že ve 20. století se našel obchodník, který je schopen dělat si doslova blázny ze svých zákazníků. Jak dlouho si však takový „obchodník“ může toto jednání dovolit? Dlouho to trvat nebude a zákazníci si budou dělat „blázny“ z něho. Budou opomíjet takový obchod, i když se bude sebevíce snažit o jejich získání. A konec takového obchodu? Vyrovnání nebo konkurz!
Podle časopisu Průkopník, 1936, Zlín
